Romeo a Julie na konci listopadu

Celý film mi přišel i přes některé nepříjemné situace velice hezky odlehčený. Za mě se teď hraje úplně jinak než tehdy ale i přesto byli herecké výkony velmi dobré, zvlášť paní Dany Medřické. Ze začátku mi přišla výrazně lepší než pan Höger ale postupně jsem musel ocenit i jeho a říct že oba hráli skvěle. Pan Höger měl skvělou energii jelikož na mě působil mladě a elegantně přesně jak měl. Paní Medřická zase perfektně hrála očima a přitom drží téměř stále stejný výraz. Všichni ve filmu perfektně mluvili což se samozřejmě dá čekat od tak starého filmu, protože tehdy se na to zvlášť hledělo. Celkově na mě film působí velmi krásně a romanticky a přitom se u tohoto filmu i zamyslíte nad životem. (19.01.2021)

Pro zajímavost: Tento film vznikl ve stejném roce jako slavný seriál Taková normální rodinka. Nutno přiznat, že Marie má toho se zpívající maminkou Hanákovou z Rodinky společného mimo obličej opravdu pramálo. Stejně tak se soudružkou účetní z Ošklivé slečny, kde si s Hogerem střihli taky románek o pár let dřív. Paní Medřická byla opravdu velká herečka. (16.01.2024)

Karel Höger by svým hereckým projevem dal punc výjimečnosti i nějaké té budovatelské agitce  a budu se muset po nějaké takové podívat.   Strhává tu na sebe veškerou pozornost a i když je příběh Marie v závěru vlastně silnější než ten Karlův,  je to on, jehož sny hrají ty pověstné první housle.  Není na tom však nic soutěživého, nic šovinistického, jen je tu prostě za toho výraznějšího, chcete-li silnějšího,  v jejich jinak moc krásném rodícím se  vztahu. Za nejsilnější pak ale nepovažuju romantické techtle s náznakem mechtlí mezi oběma hlavními protagonisty, ale Karlovo upřímné zhodnocení svých nezdárných dětí, to bylo tvrdé a svým způsobem očistné.  Příjemný snímek o stárnutí s nadějí a budoucností. (24.01.2024)

Přechod mezi Pražským jarem a pozvolna nastupující normalizací poskytl společnosti spolu s množstvím do té doby buď nepřístupných, nebo málo známých dat vzácnou možnost jejího prvního prozření a dějinného srovnávání v široké škále témat od těch nejosobnějších až po ta nejdůvěrnější. Příběh dvou stárnoucích, ale zdaleka ne starých lidech, konvenčně nepřípustné, oboustranně se stejnou vřelostí sdílené zakopnutí o vášnivý cit v raně prarodičovském věku je dokonalou indikací tehdejší situace. Amorálnost dětí z jedné strany je vyvažována mateřskou tragédií na straně druhé. Ale vůle a nepoddajnost nevzdávat svůj osamělý život i při velmi přibližné naději na přetrvání jeho plnohodnotného prožívání je silnější. Na rozdíl od těch opravdu mladých ze STARCŮ NA CHMELU to je na konečnou sice podstatně blíž, ale i ten již ne dlouhý úsek stále za takový pokus stojí. Zvlášť ve srovnání s alternativní sirobou opuštěného stáří. Ne náhodou za velkým dílem stojí velká jména. Pár Höger-Medřická, pár dvou výsostných představitelů intelektuálního, civilního, od vnějších efektů oproštěného filmového, televizního i divadelního herectví je doplněn předčasně zesnulým scénáristou-spisovatelem Janem Otčenáškem a jedním z našich předních režisérů Jaroslavem Balíkem. Zanedbatelná nejsou ani ostatní jména (Švormová, Hadrbolcová, Langmiler, Vrchota). A zanedbatelná se nezdá být ani nadčasovost tohoto díla nadčasového tématu. Udivuje - a bolestně překvapuje - , že již dávno nebylo přeneseno na DVD nosiče. (17.09.2007)

Kupodivu to nebyla jen metafora - jejich rodiny sice spolu nesoupeřily, ale obě byly proti vztahu ovdovělého otce a opuštěné matky. Höger s Medřickou předvedli herecký koncert a do zaprášených a zakouřených reálií počátku normalizačních let vnesli prvorepublikovou noblesu ("Jsou dneska ještě pasáčci? Tak ne... tak mládež... nebo ještě lépe - družstevní mládež..."). A navzdory smutnému bilancování nesplněných snů úžasně vitální film o stáří: "Já jsem ještě neobrostl mechem. Jsem ještě živý!" // 85% (13.05.2023)