Romeo a Julie na konci listopadu

Dva vynikající herci se rozhodli předvést své umění. Již tolikrát opakované téma, v různých podobách a detailech změněné, se rozehrává znovu a ještě tisíckrát se rozehrávat bude. Stárnoucí muž pozná celkem náhodou ženu podobného věku a těm dvěma je příjemné trávit spolu čas, což se ale nelíbí jejich rodině. Je to skvěle vyprávěné, zajímavé a ne nudné drama, které se může jednou týkat každého z nás. A dva hlavní herci excelují. Nenudil jsem se a to i přesto, že se jedná o téměř půl století starý film. A konec dobrý, všechno dobré. Dobré věci se nemusí nijak složitě hodnotit, stačí napsat, že to bylo prostě dobré a možná ještě trochu víc. (25.02.2019)

Natočit poetický film pro náctileté a o náctiletých není problém. Už vůbec není těžké vyrobit romantické dílo o lidech středního a mladšího středního věku. Ale udělat inscenaci o stárnoucích lidech tak, aby dojímala a přitom nebyla lacině sentimentální, aby nenudila a současně bavila, abychom s hrdiny dýchali a prožívali jejich ne právě nejmladší starosti – to je umění. Ale ono se to točilo, když byly k dispozici takové lidsky i herecky vyzrálé osobnosti, jakými byli Karel Höger a Dana Medřická. S nimi snad hrála i ta lavička v parku. (27.05.2008)

"Vy jste všichni jako egyptský mumie, ale já jsem ještě neobrostl mechem, já jsem ještě živej!" Napřed mi to přišlo jen jako černobílé psychologické melodrama a hned zpočátku hláška: "...nebo ještě lépe, družstevní mládež opéká brambory...", naštěstí byla jen ojedinělá a Karel Höger to pak ke konci smazal svou moravštinou, která asi režii unikla a mě potěšila :-) No a pak se z té romantiky vyvinulo kvalitní rodinné drama o sobeckosti. A především o hereckém výkonu mistra Högera. (24.02.2019)

Silně melancholický, provedením veskrze průměrný TV film, který určitě ničím nepřekvapí - je o tom, že láska kvete v každém věku, neboli zkrátka a jednoduše člověk nechce být ani na stará kolena sám. ALE je to tak skvěle, procítěně a přitom s lehkostí zahrané, že nemůžu jít s hodnocením níž, a dopadá to tak u mě stejně jako pozdější Lístek do památníku. Zde legendy Medřická a Höger jedou takový koncert, že nelze než s úžasem čumět. (20.12.2022)

Mimo Högera a Medřické, jejichž výkony jsou nezpochybnitelně výborné, film ale nestojí jen na nich. Naopak nebýt skvělé Marešovy hudby a vynikající (místy geniálně dokumentární) kamery Opletala, to celé perfektně sestříhané a skloubené, nebyl by celek takovým, jakým je. Době vzniku bylo snad nutné přidat "družstevní mládežníky" do slohové práce místo pasáčků, na druhé straně je krásné, jak si manželé čtou noviny: nejdřív muž otevře Lidovou demokracii, pak žena Svobodné slovo (Rudé právo nějak opomenuli). Tentokrát ocením plnými 5 hvědami při 90%, 4.2.2016. (04.02.2016)