Moonlight

Skvěle střižený příběh o hledání sebe sama, jenž je zasazen do působivých reálií okrajových částí Miami. Režisér Barry Jenkins neobyčejně citlivě a s notnou dávkou empatie rozvádí životní osudy a strasti mladého Chirona do takových mezí, že chvílemi Vás pohled na film bude "bolet". Filmu rovněž k dobrému výslednému dojmu pomáhá rozdělení do tří kapitol, které jsou také zrcadlem životních etap Chirona. Přičtěte si k tomuto všemu skvělé herecké výkony a dostanete film, který kromě dlouhé stopáže nemá jediné špatné místo. Je totiž krásně nenucený, civilní a svým způsobem se dotýká každého z nás. Jsem moc rád, že se takovéto filmy točí a že neunikají pozornosti mainstreamového diváka, potažmo i Akademie samotné. „Let your head rest in my hand. Relax. I got you. I promise. I won't let you go. Hey man. I got you. There you go. Ten Seconds. Right there. You in the middle of the world.“ (02.02.2017)

Už principu za 2! Hned vysvětlím. Pokud se totiž začne upřednostňovat poselství, rasismus a téma nad samotnou kvalitou filmu, asi se tady nemáme o čem bavit. To aby si člověk sehnal rychle kameru a šel třeba natáčet balkánské bezďáky na Hlavní nádraží do Prahy a měl tak reálnou šanci zabojovat o Oscara, protože tohle téma je přeci kurva nosné. Letos nebyla nabídka nominovaných filmů na Oscara nic moc. A celkově tvorba byla slabší. Ale tohle je už na mě moc. Moonlight rozhodně nebrat. i těch pár let v řetězech bylo lepším filmem. 40% (03.03.2017)

Ok, takže v roce 2017 stačí k získání Oskara za nejlepší film, abychom hrubě sestříhali tři životní etapy nezajímavého černošského homosexuála, proložili je řádkou těch nejpoužívanějších sociálních klišé o matičce feťačce, moudrém mentorovi-dealerovi či školní šikaně a pozlatili poetickou scénou o očištění v mořských vlnách. A přitom abychom jedinou linii vyprávění nerozvedli tak, aby měl divák šanci k hlavní postavě přilnout nebo poznat, co je mu vlastně primárně sdělováno - na příběh o vyrovnávání se s homosexualitou je ve filmu málo sexuálního náboje (no vlastně díky Bohu), na zpověď o adaptaci na vlastní prostředí je moc zkratkovitý a nepřekvapivý. Opravdu potěší jen věrohodní herci v čele s Naomie Harris, která by si paradoxně jako jediná Oskara zasloužila, a vymazlená kamera, jejíž součinnost s mrazivým soundtrackem buduje dobrých 80% celkové depresivní atmosféry. Moje oko pak ještě speciálně potěšila kráska Janelle Monáe, i když tu působila trochu moc..... studeně. Hodně slabé 3* (27.02.2017)

Je to rozhodně dějově bohatší než kolega Fences, ale pro oba filmy platí, že jsou v Oscarech 2017 jen díky barvě pleti a to je prostě pozitivní diskriminace. Neuznávám, neberu. Jo, kdyby byl rok předtím nominovaný třeba Straight Outta Compton (třeba místo Brooklynu), tak asi neřeknu ani popel, ale několikanásobná úlitba v podobě ročníku 2017 je spíše trapná. Děj krásným způsobem shrnul PanTumnus, a já si při čtení jeho komentáře uvědomil, že to bylo opravdu slabé. Je zajímavé, že v USA točí běžně úplně jiné druhy filmů, ale Akademii se líbí ty, které jsou svým stylem spíše neamerické. Moonlight není ani surovým naturalistickým dramatem, ani načančanou vlezdoprdelkovskou sračičkou, je prostě nevýrazný. A jak natáhnout nuzný obsah na délku celovečerního filmu? Vymyslím si hlavní postavu, která třikrát na tu samou otázku vůbec nezareaguje a počtvrté zareaguje po deseti vteřinách. Geniální. První kapitolu zachraňuje Ali, druhá je asi nejzajímavější, dějově nejbohatší, na poměry snímku akční a nejrychleji mi utekla, třetí má potenciál v rozporu a v radikální změně hlavní postavy. Ta je ale znázorněna příliš neuvěřitelně, nesmyslně, ale vlastně se v ní vůbec nic nestane. Velebení Naomie Harris moc nechápu. Vím, že je v tomto filmu potřeba chytat se stébla a oceňovat, čeho bychom si jinde ani nevšimli, ale podobně ztvárněných postav jsem viděl už mraky. Abych nebyl úplně nefér, je to takový typický film z Varů a tam bývají ještě mnohem horší a prázdnější záležitosti a tohle je přecijenom divákovi schopno ještě něco předat. Pro mě toho ale bylo málo. (12.02.2017)

Letos ty Oscarovky vidím černě! Tady cítím povinnost dodat, že netrpím tím druhem xenofobie, kterému se říká rasismus, naopak, přismahnutí lidé mi nevadí a když mi zrovna třeba natírají plot nebo staví pyramidu, nevadí mi dokonce vůbec, ale ty přehnané útoky na zlatého plešouna plné hloubek, citů, nadějí, poselství, štěňátek a ufňukaných negrů mě prostě neskutečně iritují. Musím také reagovat na část komentáře jednoho ze svých předřečníků, který tvrdí, že pokud by tento film natočil bílý režisér s bílými herci, neštěkl by po něm ani pes. To je sice fakticky pravda, ale v tomto případě to nelze považovat za relevantní argument. Kdyby v jiných filmech sbírali bavlnu modroocí blondýni, co vypadají jak dělníci vápenky a Pearl Harbor by napadla četa indiánů, taky by to asi úplně nefungovalo. Do určitého kontextu je zkrátka nezbytné zasadit určitou rasu. Jak říkává můj přičmoudlý kamarád: „To jsem tenkrát v baru sbalil jednu nadrženou Češku, která mě vzala k sobě dom. Po vášnivý předehře se nahá položila na postel a říká: ‚ukaž mi, že to, co se o vás černejch říká, je pravda‘. Tak jsem jí ukradl kabelku a zdrhl.“ (02.02.2017)