Deobeulyu

W začal a já byla u vytržení, nápad geniální, herci úchvatní. Seriál mě strhl a já se těšila na každý další díl a nemohla se dočkat až následující týden ty další vyjdou. Jenže pak se něco stalo a já si u jedenáctého nebo dvanáctého dílu naplno uvědomila, že mi něco chybí, a že už to vlastně trvá déle. Kde se to jen zlomilo? Co se vlastně stalo? Nejspíš v bodě, kdy jsme uviděli vrahovu tvář a autorovi se stalo to, co se mu stalo, v tu chvíli byla moje reakce: WTF?. V mnohém souhlasím s komentářem od = Tomas.Senti. Hlavně souhlasím s "uspěchaností příchozích scén" a také to považuji za největší problém. Myslím si, že když člověk W sledoval zároveň s překladem, tedy s odstupem týdne mezi díly, tak měl možnost lépe se zamyslet nad vývojem a tím pádem mu docházelo, že má seriál jisté mezery (sledovat ho bez větších pauz, tak věřím, že bych od seriálu odcházela jako smyslů zbavená) :D nezamýšlela bych se, ale hltala to se vším všudy. Na konci mi zůstalo hodně otázek, nedořešené věci a já byla docela vytočená. Chemie mezi hlavními hrdiny byla, ale vztah mohl být lépe do hloubky rozvinutý, abychom pochopili, proč se do sebe vlastně tak šíleně zamilovali. Hyo-joo jsem viděla asi poprvé (oprava, já ji viděla poprvé v Iljimae, ale tam jsem měla oči asi jen pro hlavního hrdinu! :-D protože jsem vůbec netušila, že ona byla jeho vyvolená -_-) - dialog u výtahu mě dostal do kolen. Doufám, že si Jong-Suk příště vybere nějaký méně překombinovaný seriál, protože já toho chlapa žeru, i ten jeho široký úsměv, který někomu přijde creppy. :D :D Ale víte, co mě bavilo nejvíc? Přechody scén z hraného na kreslený webton (to mi přišlo naprosto špičkové). (17.09.2016)

No tak se zase uklidníme. :-D Nápad to byl tak zajímavý a já se tak těšila, že odcházím hodně zklamaná. Začátek byl ještě dobrý, kdy se to drželo určitých pravidel. Ale pak se pravidla začala ohýbat, najednou už nebyly hranice, ale bezmezné Deus ex machina (potřebujeme to pošoupnout tímhle směrem, tak najednou se s mí tohle, potřebujeme to protáhnout, tak to ztížíme a dáme nové pravomoci tomu a tomu, nějak už to „lišácky“ vysvětlíme, však nám to diváci sezobnou). Přestože se to tvářilo, že to má jeden zvrat za druhým, tak když člověk o tom začne přemýšlet, tak zjišťuje, že v podstatě to hlavní již bylo vyřešeno po sedmi dílech, ale protože je nutné to natáhnout na těch 16, tak najednou máme další „zápletky“. Když si člověk nakonec odmyslí to, že se pohybujeme mezi dvěma světy a lze ten jeden dost brutálním způsobem ovlivňovat, tak se nám tu ukáže zase obyčejná romanťárna s láskou na život a na smrt. Ale protože si to neodmyslíme, tak nedostaneme nic pořádného a vše je pro mě napůl – boj se zlem, jejich vztah, fatasy prvek utržený ze řetězu. A pak jsem měla ještě osobní problém – Jong-suk Lee je fajn, ale jakmile nasadil ten svůj široký úsměv, měla jsem z něj divný pocit, prostě že úsměv není vůbec upřímný a spíš mi přešel creepy. Nedokázala jsem si tak najít cestu k jeho postavě a vlastně k vůbec žádné. Nakonec mi přišel nejzajímavější asistent kreslíře, ten pro mě působil pomalu nejopravdověji. Je sice pravda, že jsem si chvíli říkala, že je to třeba i parodie na všechny ty Deus ex machiny, divné twistploty, co jsou v seriálech (měla jsem to podezření ve chvíli, kdy autor W mluví o tom, jak vytvořil vraha), ale nakonec se to bralo tak vážně, že bohužel. Nemohu dát vyšší hodnocení, nebylo by to spravedlivé a seriál neuvěřitelně nadhodnocený. Nepřemýšlejte u toho a budete se bavit. I když je možné, že i po závěru posledního dílu budete mít, stejně jako já, spoustu otázek, protože na ně seriál neodpovídá po všem tom bordelu, který natropil. Přeloženo. (15.09.2016)

Podle mě byli Lee Jong Suk a Han Hyo Joo skvělí, z "Oh Yeon Joo" jsem měla na začátku obavy, ale stačilo pár dalších minut a strach byl ta tam. Přiznávám, že to bylo trošku zdlouhavější a připomínalo to křečka v kolečku, takové trošku nekonečné, ale nedá se jim upřít, že se člověk u toho nenudil, protože ho vždycky něčím překvapili, šokovali, vystrašili a Oh Yeon Joo a Kang Chul tvořili krásný pár, takže není co řešit. (04.01.2017)

Až to uvidím podruhé, bude to fundovanější komentář (tenhle seriál poskytuje možnost pořádně si intelektuálně zařádit, jak říká Verbal, přepnu do yntelechtuálního módu:)). Nicméně i na poprvé musím říct, že mě titul bavil, série velmi překvapila, tím jak je na korejské poměry relativně originální, hravá, neustále se žene kupředu nečekanými stezkami. Spíše, než romantika tady bylo hlavní napětí, kdy cesta do králičí nory byla velmi hluboká. Chodit na korejské seriálu s kauzalitou nedoporučuji (na rozdíl od filmu, kde to můžete chtít a čekat), přesto mi přišlo, že pravidla hry zde jsou, jen se neustále mění proměnné v rovnici. Han Hyo-joo výborná jako obyčejná přerostlá komiksová fangirl, co se nevzdává svého iracionálního snu, Lee Jong-suk jako komiksový hrdina Kang Chul je okouzlující hlavní hrdina. Fandové mohou být určitě rozladění tím, že na rozdíl od filmu jsou Korejci v seriálech prudérní, co bych za to dal vidět Han Hyo-joo v černém luxusním prádle, to by byla ikonická scéna (na tohle si Japonci v pohodě troufli s Nanao Arai v sérii Siren z roku 2015). Série je velmi svěží a lehká, ale začíná mít později potemnělé odstíny, akce je relativně pomálu, ale napínavé to je, děj Vám nedá vydechnout. Seriál mě vtáhl, nenutil mě přeskakovat děj, nebo si říkat, proboha co to zkouší? Naopak stále jsem, jako u vytržení čekal, jak z nového průšvihu vybruslí i tentokrát. Výborně zahrál vedlejší roli jednoho záporáka Kim Eui-Sung, který si svoji dvojroli vyloženě užíval. Kamera prvních pár dílů celkem vymazlená a vynalézavá, pak už jen tradiční řemeslná zručnost, nic překvapivého, OST po instrumentální stránce bez výhrad, rád si ho poslechnu. Seriál trochu trpí tím, že začátky pozdějších dílů začínají stylem dorovnáme kousíček děje, nebo to zopakujeme zminula trochu jinak, ale ne vždy se to povede. Je velká otázka, zda zběsilé otáčení dějem se dělo vlivem tlaku a zběsilé improvizace scénáristky, která prostě musela každý díl něco vymyslet, nebo to prostě brala jako výzvu záměrně si sama dopředu komplikovala práci. Bez ohledu na tohle však W patří k hodně zajímavým sériím, které mají potenciál zaujmout a zapsat se do historie této dékády. Určitě mrkněte i na speciál. Obvykle se Zízou shodnu skoro vždy na tom, která série je příšerná (ačkoliv je u diváků populární), tady i u některých jiných(např. The Innocent Man a Time Between Dog and Wolf aj.) to mám prostě hodně jinak. Lee Jong-suk tady nehraje nic výrazně odlišného od I can hear your voice, takže nechápu, co jí vadilo na jeho výkonu (jasně tam byla jeho postava jiná, komplikovanější, ale mimicky předvádí to stejné). (22.09.2016)

Poté, co se na monitoru objevilo "W final episode", mám podobné pocity jako Bláznivý pes, věřím a jdu psát komentář, protože nechci (na rozdíl od Bláznivého psa) čekat týden (ale on vlastně nečeká). Prostě. Seriál, ve kterém jsem okolo dvanácté epizody v duchu prosil o chvíli oddychu. Nedá se říci, že tento seriál člověka "drží". Tento seriál člověka "vycucává". Má za sebou x epizod, x emocí a ještě musí dál přemýšlet. (09.09.2016)