Sloboda pod nákladom
Obsahy(1)
Poslední tatranští nosiči patří mezi nejstarší generaci nosičů v Evropě. Odhalme, o jaké náklady v krosně na zádech jde, jaké je jejich poslání a proč zůstali už jen na Slovensku... (TV Prima)
Recenze (83)
Horských nosičov som vždy obdivoval. Sú to muži s oceľovou vôľou, obrovskou vnútornou silou, pokorou a so srdcom na správnom mieste. Pavol Barabáš týmto vzácnym ľuďom postavil krásny a zaslúžený filmový pomník. ()
Moja prvá Barabášovka a bol som dojatý a pri niektorých scénach som mal na krajíčku. Ak milujete hory, prírodu a samotu, kde načerpáte energiu tak určite odporúčam.Pretože počas 60 minút sa ocitnete v slovenskom nebi. Je v tom niečo poetické, dramatické, krásne, predávanie životných skúseností. No ťažko sa popisuje tento pohľad na život posledných slovenských mohykánov. Film krásne ukazuje ten generation gap medzi novou a starou generáciou a ich hodnotami. Odteraz sú pre mňa slovenské hory - kamzíky, svište a horskí nosiči. Po dopozeraní budete mať nehoráznu chuť obuť svoje trekové topánky a vybehnúť niekde na hory. ()
Dal by som aj šesť hviezd a vydržal by som sa pozerať aj tri hodiny. Fantastické.Starí páni si zaslúžia obdiv. Krásne sa pozeralo a aj počúvalo. ()
Netradične ladený dokument o tradičnom povolaní v našich končinách. Áno, Tatry sú krásne, povolanie nosičov (hoci už pomaličky "vymiera" pod nátlakom doby) musí byť krásne a oslobodzujúce, Barabáš je taktiež majstrom svojho remesla, avšak oproti zvyšným jeho (najmä tatranským) dokumentom mi chýbalo možno viac záberov na tamojšie fascinujúce horské prostredie, a možno ísť v rozhovoroch s nosičmi viac do hĺbky, dopracovať sa k niečomu zásadnejšiemu, neviem. Každopádne dokument to je nepochybne príjemný, zaujímavý, taká zmena. 80% ()
K tejto téme by sa dalo nakrútiť aj viac. Ísť viac do hĺbky. No berme to tak, že pointom boli pekné obrázky a zachytenie už odchádzajúcej generácie nosičov. No mne tam aj tak chýbal ešte apel, kontrasty, mladí či spomenutie Štefáničky alebo Andrejcovej. Za témou sa skrýva oveľa viac... toto je trošku pozlátkové. ()
Příběh o obdivuhodné vytrvalosti, vůli a dlouhověkosti nosičů v horách našich sousedů. Motivace jako blázen pro každého, kdo raději jede dvě patra výtahem, než aby vyšel schody po svých. Nádherné záběry, slabší hudební doprovod (snad jediný kaz filmu). ()
Vynesli byste stůl, kamna nebo dvě plynové bomby aspoň na Sněžku? Kolik bas piv unesete na zádech? Je vám aspoň přes šedesát? Budete se divit (já se teda divila), ale takoví borci pořád ještě existují. A jejich důvody, proč to dělají, jsou různé - prozaické i poetické, ale vždycky chytnou za srdce. ()
"Nikdy si nepovedal chatárovi: 'Však sa pozrite aké je počasie, v tom nepôjdem'. Nie, to by bolo pod tvoju úroveň!" Voči všetkým nosičom mám obrovský rešpekt za to, čo robia. Špeciálne voči pánom v dokumente, ktorí sú povedané slovami jedného z nich "tak starí, že sa viac už ani nedá". Z filmárskeho hľadiska dokumentu chýba kvalitnejšia dramaturgia, ale pri pohľade na neskutočné krásne zábery Tatier sa každý nedostatok stráca. ()
Moj prvy Barabas. Pekne, fascinujuce, poeticke... takze take skor pomale a hlbave. Zabery su krasne (plus perfektny ostry obraz, lahoda v digitalnom kine), rozhovory a postavy zaujimave, Ale mozno by nebolo od veci trochu viac storytelling-u, tj prist s nejakym pribehom, ktory chce dokument vyrozpravat. Kludne pridat trochu faktov a hlavne, ako vyzera buducnost nosicov u nas. [#38/2016] ()
Velice zajímavý dokument o lidech, kteří nosí věci do vysokých nadmořských výšek. Není to jednoduché, většinou to chce velké sebezapření, gór při nedobrém počasí. Byli tací, kteří tam nechali život. Tomu se pak také věnuje sestřih každoročního "závodu". Tatry mám rád. Rád si každý rok dokážu, že něco zmůžu, ale ne přes moc. Jsou to krásné záběry, ale tohle "zaměstnání" je o něčem jiném, než jenom o kochání se přírodou. Je to životní poslání, životní cíl. Na jednu stranu tomu odhodlání moc rozumím, na stranu druhou vůbec ne. Ale všichni do jednoho mají můj obdiv. A tvůrce pan Barabáš, jsem rád, že někdo dokázal takovým způsobem vše ztvárnit. ()
Príroda má svoje čaro a tomu podľahli nosiči z rôznych kútov a povolaní. Tých najznámejších nám Barabáš predstaví. Vedia o živote svoje a presne toho sa držia. Netreba im Tescá a internet. Ťažká drina z vás vytiahne akúkoľvek agresiu a dlhé úmorné putovanie na vrcholy Tatier vám dá dosť času upratať myšlienky. Najlepšia terapia na svete.. ()
Obrovský obdiv tatranským nosičům, kteří i po šedesátce mají páru, kterou já mít v životě nebudu. Je to celé o nevídané psychické i fyzické síle několika jedinců. Škoda, že je to informačně úplně prázdné. ()
Tisko im aj zavidim. Na tu slobodu pod nakladom si spomeniem kazde rano cestou do prace kde ma caka cez 20 nervoznych ludi. Mat tak tie gule vsetko zanechat a nosit...... a sustredit sa len na naklad v objati skal. Ach jaj. ()
Klobouk dolů před těmi chlapy! Smýkat až 130ti kilové náklady na svých zádech v mrazu, vánici nebo naopak v letních vedrech, to je opravdu obdivuhodné! K tomu ty nádherné scenérie Vysokých Tater. Pastva pro oči i duši. Pátou hvězdu přidávám za Viktora Beránka a jeho rebélie v době komunistické totality. ()
Mě na tomto dokumentu vlastně vadí jen jedna věc - nikdo tam nevysvětlil, jak je vůbec možné, že je někdo schopen zvládat takovouto pro mě nepředstavitelnou fyzickou zátěž. Nikdo z těch dědulů nevypadal jako Rambo a přesto jsou do pozdního věku schopni takovýchto výkonů. Mě to přijde jako čiré scifi, ale je pravda, že já sama jsem taková ta typická městská chcíplotina ... Zajímavý dokument, kde k dokonalosti chybí už jen o něco méně záběrů na hory a o něco více faktů. ()
Pekny dokument, no velky respekt a uznanie si zasluzia hlavne samotni protagonisti - nosici. V takom veku vynasat take vahy.... Parada. PS: Skoda ze zazitok v kine mi pokazili diviaci, co sa dojdu do kina za kazdu cenu udrbavat, aj ked tam nic smiesne nebolo. Ti chlapi su zasluzia respek a uznanie. Nie aby sa na nich nejaka vyzrata pukancova gebula zabavala. ()
Pohladenie na duši. Pekné rozprávanie chlapov o živote, ktorý si už svoje preskákali a odnosili. Takých kľudných, vyrovnaných ľudí človek len tak nenájde. A tentokrát práve toto rozprávanie je to hlavné v tomto dokumente. Samozrejme sú aj tu úchvatné zábery Tatier, zvierat a nosičov, lenže to hlavné je povedané a viem sa veľmi dobre vcítiť do ich kože. Obdobné pocity zažívam pri návrate domov z roboty na bajku, keď ma čaká 11km stúpanie, proste pocity čo si človek musí zažiť. Barabáš, tvor, natáčaj a režiséruj, len tak ďalej. ()
Nádherný dokument o horských nosičoch. ()
50% - komentář 20ti slovy: V 60ti tahat 150kg po horách? Borci největší! To já jsem vyřízený s batůžkem. Hodnotím ale obsah dokumentu a ten byl po 15ti minutách "o ničem". ()
Ako to Barabáš robí? Či je stredom záujmu vzdialený kus sveta, alebo tu naše malé Slovensko, vždy je to podmanivý zážitok. No som na pochybách. Zdalo sa mi, že absencia obsahu bola nahradzovaná priveľkým počtom dlhých záberov na prírodu. Samozrejme, tie sa nikdy neprejedia (a Tatry obvzlášť), ale chýbalo mi viacej informácií o živote a osudoch nosičov. Barabáš to vie robiť ešte lepšie. Viac sa mi páčia staršie Barabášove filmy o nebezpečných objavných expedíciách, ako tieto novšie poetické snímky bez obsahu, ale s výpoveďami. Jedno je isté, nosiči sú zvlaštni ľudia - odvážni blázni - obdivujete ich, ale pritom si ťukáte na čelo. PS: Film ma to čaro, vďaka ktorému máte chuť vyraziť z mesta tam niekde do hôr a hľadať svoje limity.... ()
Související novinky
19. Kino na hranici = kino pro mě
Jarní filmový maratón nad hraniční řekou Olší se blíží. Devatenáctá těšínská mezinárodní filmová přehlídka Kino na hranici, která se každoročně koná na přelomu dubna a května v Českém Těšíně a… (více)