Sloboda pod nákladom
Obsahy(1)
Poslední tatranští nosiči patří mezi nejstarší generaci nosičů v Evropě. Odhalme, o jaké náklady v krosně na zádech jde, jaké je jejich poslání a proč zůstali už jen na Slovensku... (TV Prima)
Recenze (83)
Skoro jak od Herzoga. ()
Barabáš a hory je do určitej miere spojením, ktoré v najlepšej kombinácií zrkadlí osudy obyčajných ľudí v neobyčajne krásnom prostredí s takmer až poetickým presahom a hrdosťou, ktorá sála z príbehu v tej najčistejšej podobe. Barabáš je dokumentarista, ktorý uteká. Ktorý nepotrebuje mesto ku šťastiu, ale ktorý ide za príbehom. Ide za osudmi, ide za ľudskosťou a hľadá presahy. Sloboda pod nákladom možno v rámci filmového druhu neprináša žiadne invenčné postupy. A Barabáš ma určite aj lepšie horské filmy, ALE kto by nešiel s tak pohodovými old schoolovými nosičmi na pivo, ak by mal možnosť. Ich príbehy, scenéria hôr, nádhere violončelo a múdrosti o sile ľudského ducha v lone prírody môžem. Je to také Londonovské. A zároveň také Slovenské. Nie dokonalé. Ale veľmi príjemné. A rôzne druhy počasia s ktorými nosičmi bojujú vytvára omnoho väčší emocionálny presah, než by sa na prvý pohľad a bez riadneho kontextu mohlo zdať. ()
Krásna príroda, obdivuhodní chlapi. Ale chýbalo viac faktov (Koľko je aktívnych nosičov? Ako sú na tom mladí? Otázka Nosiči alebo vrrtuľníky? bola odbitá 3 vetami.) ()
Poeticky dokument o lidech s laskou k horam. ()
Overená klasická kvalita ala Pavol Barabáš. Obdivujem tých nosičov, lebo pre mňa je náročne aj bez nákladu prekonávať peši tie kopce a vzdialenosti. ()
Barabáš se tak trochu snaží o Obrazy starého světa v Tatrách s nosiči, kteří tam tak prostě žijí, ale nemá na to. Téma je sice zajímavé a neokoukané, ale moc se o něm divák nedozví a co se veškerých řečených mouder týče, často jsou to jinak řečené fráze stejné myšlenky, takže je to i na tu hodinovou stopáž docela chudé a časem až monotónní. Stojí za to to vidět pro originalitu tématu, krásné záběry Tater a pár vyloženě dobrodružných scén, které vždy to nepovedené umí povýšit, ale víc jak průměrné hodnocení to ode mě nedostane, když je to vlastně průměrný dokument. Sice bez mluvících hlav a ve stylu, který mám rád, ale fungujícím jen na půl plynu. 3* ()
Pusobivy dokument o praci, kterou nemuze delat kazdy. Zajimave nazory a pekna kamera v krasnem prostredi... ()
Barabáš a jeho lásku k Vysokým Tatrám je cítiť z každého jedného filmového políčka, teda pixelu. Uchvátia (ne)celebritní protagonisti, ktorým skláňať klobúk je zbytočné, pretože oni majú životné hodnoty nastavené ináč, a tiež parádne zábery na majestátne hory. Viacvrstevnatá línia dokumentu, ktorý má vzdať úctu x-desiatročným slovenským "šerpom", má za následok, že dokument bude behať hlavou ešte nejaký ten čas po pozretí. ()
Stačilo mi jen ty ajrondědky sledovat a astmatické plíce mi kolabovaly, atrofované svalstvo se snažilo odtrhnout od kancelářskou krysařinou pokřivené páteře a zbaběle zdrhnout pod stůl společně s kolenními chrupavkami a šelest mi na myokard vyzváněl hlasité SOS. Jeden musí těm starcům fakt závidět. A to nejen jejich superkvalitní kardiovaskulární systém. ()
Už jen sledovat tenhle dokument pro mně bylo skutečným pohlazením po duši a nezbývá mi nic jiného než říci, že těm lidem upřímně závidím a zároveň skládám hlubokou poklonu. Sám mám ty místa, které jsme tu měli možnost vidět nachozené i včetně pár vrcholů, fyzičku mám dle mého střízlivého odhadu docela slušnou a i nějaké ty kila v posilovně nazvedám, ale nosit pravidelně v 60letech na Rysy, Zbojnickou či Téryho chatu 100, 120 či 130 kg, to je vážně něco úžasného a skoro až neuvěřitelného. Ta láska a pokora těchto lidí k jejich oblíbeným horám a místům je skutečně upřímná, ryzí a bezelstná, bez jakékoli falše či vypočítavosti a vězte, že ony vám to ty hory potom všechno mnohonásobně vrátí. Ten kdo je na hory správně naladěn a dokáže čerpat jejich energii ví o čem mluvím a onen duševní rozvoj, který se vám tam dostane (pokud o něj tedy vůbec stojíte), vás posune daleko za hranice normálnosti dnešního uspěchaného světa a udělá z vás bezpochyby o mnoho lepšího člověka. Jsem moc rád, že takoví lidé ještě stále existují a dokonce mají i své nástupce v mladší generaci. Zkrátka jedno z mála míst, kde je svět ještě v pořádku...:) ()
Netušil jsem jak riskantní to je co krok to riziko...Hodně porovnaní chlapi... Koľko zarobí nosič? Je to lukratívne zamestnanie? Viktor Beránek z Chaty pod Rysmi sumarizuje: „Nosič urobí za deň jednu vynášku, ale musí aj regenerovať. Za mesiac tak vyjde zhruba dvadsaťkrát, za čo pri náklade šesťdesiat kíl nezarobí ani päťsto eur. Lepšie sú platené práce na chate. Kto k nám príde kvôli peniazom, je veľmi rýchlo odsúdený na zánik." ()
Perfektný výber témy. Kiežby si to pozreli mladí i starší a nechali sa inšpirovať. Pretože postupne nie len vymrú Tatranský nosiči, ale aj Tatranská príroda. Cením existenciu, formu aj myšlienku tohto dokumentu ! ()
Zajímavé téma natočené bez uměleckých kudrlinek, zato s pořádnou dávkou sentimentu po "řemesle", které zřejmě brzy zanikne. Někdo dostává naloženo od života, ale tihle pokorní, sympatičtí chlapíci si nakládají sami. Mají můj obdiv. ()
(118/2016) / Vďačná téma. Dokument približuje osudy vysokohorských nosičov. Ukáže čo to z ich histórie, z krásnej prírody Tatier. Škoda, že chýba autorský vklad, ktorý by inak formou celkom štandardnému dokumentu, dodal vyššiu hodnotu. (6/10) ()
Byť nad tímto povoláním mohou mnozí ohrnovat nos a považovat jej za primitivní dřinu, já v tom vidím chlapy, co se nevzdávají a jsou naplno oddaní tomu, co si svobodně vybrali. Je z nich cítit láska k volnosti, kterou jim hory poskytly a nepravděpodobné útočiště, kam se rádi vracejí. Já jsem Tatry zažil před dvouma roky a většinu chat jsem viděl, s tím že Terryho chata byl můj nejvyšší zdolaný vrchol. Těžko uvěřitelné, že člověk/důchodce vyleze dvoutisícovku s tunou na chrebtě, zkrátka poklona. ()
Krásny dokument, Barabáš patrí k najlepším dokumentaristom a jeho dokumenty sú o ľuďoch v extrémnych situáciach a títo horskí nosiči fakt klobúk dole pred nim a nato, koľko majú rokov, si zaslúžia rešpekt. Krásne sú ešte nádherné obrazy našich Tatier. Je to pecka. ()
Štandardný Barabáš. Množstvo zaujímavých záberov, osudov ľudí, ale chýba tomu nejaká pridaná hodnota. Takto mi to pripadá ako séria rozhovorov v peknom prostredí a nič viac. 60% ()
Dokumenty sa snažím hodnotiť podľa toho, čo zaujímavé som sa dozvedel, tentokrát sa dá povedať, že skoro nič, ale sila dokumentu je v inom. Nazval by som ho hypnotickým dokumentom, keď cez úchvatné zábery, ktoré ani nie sú cieľom filmu, ma ponoril do zmýšľania horských nosičov. Jednoducho patria ku koloritu Tatier, tak ako kamzíky alebo svište. Ťažko totiž vysvetliť, prečo to robia, prečo opustili bežný pohodlný svet, veď uniknúť mu sa dá aj jednoduchšie a bezpečnejšie. Trochu pochopiteľné to bolo u staršieho pána, čo si náklad nosí na svoju chatu. Ten je ale iný borec, keď si na nosič naloží dve veľké plynové bomby, alebo ak potrebuje vziať aj nejaké batohy, tak k veľkej priloží iba malú plynovú bombu, aby dosiahol svoj štandard 120 kg na chrbte. Zlé počasie vraj neexistuje, ale aj tak mi trochu vŕta v hlave, ako dopadla tá cesta v snehovej búrke, či došiel, vrátil sa, alebo niekde aj s filmárom zamrzli. ()
Tak každopádně klobouk dolů před 67 letejma borcema, který si v klidu celej život nosí 100-150kg na zádech do auty nepřístupných chat. Jako, dokážu si představit tam donýst sám sebe s pár pifkama, ale celej sud? To fakt nee... :o). Krásně zachycená krása Vysokých Tater, což sou skutečný velehory (vím o čem mluvím) :o). Hlavně teda ty záběry z výšky berou dech. A do toho všeho panáčci, který si doslova vychutnávaj tuhle řeholi, ze který by většina lidí na místě zdechla... ()
Skutoční hrdinovia. ()
Související novinky
19. Kino na hranici = kino pro mě
Jarní filmový maratón nad hraniční řekou Olší se blíží. Devatenáctá těšínská mezinárodní filmová přehlídka Kino na hranici, která se každoročně koná na přelomu dubna a května v Českém Těšíně a… (více)