Sněží!

Poslední dobou, tyhle filmy o "ničem" můžu, možná je to jakýmsi vypnutím u filmu, který jen dokazuje, že čas a starosti plynou všude stejně bez ohledu na věk, postavení, etc. Sněží je jeden z řady filmů, který jen mapuje běžný život a hlavně běžné vztahy se vším, co v životě je. Kromě toho unylého a depresivního příběhu bych velmi rád vyzdvihl kameru, ta byla dle mého fantastická. (15.11.2020)

Sice krásná kamera a holky mají držet spolu, ale... Mě to jako diváka nebavilo. Nezajímaly mě ani předlouhé záběry na bordel na zemi pod kuchyňskou linkou, ani dlouhé záběry na v této roli veskrze nesympatickou, mlčící Nesvačilovou, už vůbec ne, co se asi odehrává v duších vyobrazených žen, které vyzněly protivně všechny. Snad jedinou světluškou byla Hana Vagnerová, ovšem než obula boty toulavý a vydala se s báglem na vandr. Vandu Hybnerovou mám moc ráda, v posledních letech mi však připadá všude stejná, což je škoda. V tomto filmu nebyla vůbec špatná, jen já ji už takto dávno znám. Chápu, že snímek není určen popcornovému publiku, jedná se o komorní "křehkou" artovou záležitost, bohužel bez jakéhokoli poselství či sdělení, což byl zřejmě také záměr, nicméně... i na sympatickou stopáž takový počin vyžaduje od diváka hodně empatické invence, což nemusí zvládnout každý. Navíc poetičtější zážitek mám, když se třeba houpu mezi ovocnými stromy v síti, střílím kolem sebe třešňovými peckami, do klína mi padají nezralé švestky, koukám na nebe, jak plují mraky přes zralé žluté maliny, které mi připomínají jantar, na růžově nalakovaném nehtu na nožním palci mi sedí bělásek, kolem drdolu mám nasbíranou dlouhou mašli ze zahradních pavučin a přes starý laťkový plot s obráceným hrncem sleduji v dálce dva postarší manžele, kteří tráví den okopáváním jahod a kedlubnů. Minule měli mezi sebou celodenní elektrizující napětí, protože pan Emil nechtěl zalívat v kloboučku, přičemž slunce pralo jako sedlák cepem a tak zarytě mlčící paní Vlastička evidentně přemítala nad svými ztracenými sny, které se jí nepodařilo v životě zrealizovat, protože si vzala jeho. Měla na hlavě úchvatný červený slamák, který jsme v minulosti mohli vídat na Japonkách v Českém Krumlově, atmosféra tohoto promarněného životního soužití by se dala krájet a jasně, možná bych to měla natočit a pak by se vidělo, no ale každopádně za Sněží! od mne laskavé dvě vločky. (04.07.2020)

Tři chlapi v chalupě ... pardon čtyři ženské v jednom baráku v rozboru mezilidských vztahů proloženým dlouhosáhlými záběra alá umělecký film. Děvčata Vagnerová, Nesvačilová, Hybnerová a Pošívalová hrají přirozeně dobře, ale jestli mne na konci napadlo nějaké slovní spojení tak " artový film od ženy pro ženy ... nějaké umělecky citlivé ženy. Mne to nebavilo. (09.07.2020)

Nesvačilová hraje typ člověka, kterého z duše nesnáším. Někam přijde a začne to tam všechno překopávat nezávisle na lidech, kteří to tam takhle mají uspořádané už nějakou dobu a fungovalo jim to. Podobné, pomalu plynoucí, příběhy, které se o nic moc nesnaží a přitom řeknou tak mnoho, mám rád. Herecky výborný kousek, od babičky, přes matku až po dcery. A ta tajemná, mrazivá, místy až horrorová atmosféra. (24.06.2020)

Zastavený čas. Poetické vyprávění o lidech, kteří si nerozumí a žijí v bludných kruzích svých (ne)šťastných životů, se v každém ohledu vymyká zavedenému filmovému mainstreamu, už proto, že důležité je JAK a nikoli CO. Kamera tu má své nezastupitelné místo, podobně jako ticho. A také ženy, o nichž tento film je. Režisérka Kristina Nedvědová je bezesporu velkým příslibem do budoucna. (23.01.2021)