Love Me If You Can
VOD (1)
Obsahy(1)
Dokument Dagmar Smržové otevírá tabuizované téma sexuální asistence pro hendikepované a nabízí citlivý pohled do intimního života lidí s postižením. Všichni chceme milovat a být milováni. Zdraví nebo nemocní, silní nebo slabí ... Stejně tak Adam a dva Tomášové, hendikepovaní mladíci, jejichž touha po ženské náruči zůstává nenaplněna. Pak se ale rozhodnou to změnit a vydají se na dobrodružnou cestu za vlastním uspokojením... Budeme je litovat nebo jim fandit? Bude nás to pobuřovat, nebo pro ně najdeme pochopení..? Sex a intimní život lidí, kteří nejsou mladí, krásní, svižní a fyzicky schopní, bývá mnohdy považován za něco nemístného, nebo vlastně neexistujícího. Přesto tady je. Režisérka Dagmar Smržová otevírá toto tabuizované téma na příběhu trojice mladíků, kteří se rozhodnou, že se nevzdají své touhy po lásce. Svým filmem demonstruje úskalí, která jim kladou jejich postižení, a dotýká se tak v České republice zatím málo známého tématu sexuální asistence. (Artcam Films)
(více)Recenze (40)
Viděno na festivalu v Pardubicích. Debata supr, týpek sympaťák - film/dokument mi nesedl - nic zajímavého. ()
Miluj me, jestli to dokazes sleduje pribeh jednoho mentalne a dvou fyzicky postizenych lidi, kteri touzi po fyzicke lasce (koitu). Strasne silnej namet, vsichni tri hlavni protagoniste jsou velmi zajimavi lide, ale dokumentu se absolutne nedari vyuzit potencial. Cele je to strasne povrchni, sledujeme jen par hodin ze zivota hlavnich hrdinu. Vzhledem k vyseci informaci jde spise o delsi reportaz, nikoli o plnohodnotny dokument. Az zpetne mi nejak doslo, ze filmarum slo o to, nejakym zpusobem legitimizovat narok postizenych na profesionalni sexualni asistentky. Jenze o tehle problematice se ve filmu jen krouzi, absolutne nic jsem se o ni nedozvedel. Navic pokud jsem dobre pocital, tak ve filmu vidime třikrát obnazeny penis budto fyzicky nebo mentalne postizeneho jedince, tudiz navstevu kina bych byt vami peclive zvazil.. POSLEDNI SLOVO: Diky hlavnim protagonistum je to vlastne celkem zabavny. Dokumentaristicky je to ale slabsi, je to v podstate reportaz natazena na hodinovou stopaz. Pokud nemate 60 minut volneho casu, doporucuju zhlednout jen trailer, ve filmu toho moc navic neni.. silnejsi 3/5* 60% ()
K filmu jsem se dostal díky Otázkám pana Lásky, což je opravdu dobrý dokument. mladší počin Dagmar Smržové není špatný, ale chybí mu to, co se mi na předchozím filmu líbilo - studie postav. S hendikepovanými na vozíčku soucítíte, veškerá úcta oběma pánům. Doufám, že jim zdraví ještě alespoň trochu slouží. Třetí postava mi byla protivná, Postižený, kterému se zastavil vývoj někdy v pěti letech jede za děvkama, nějak mi to nesedělo. A čtvrtá postava jako bonus - alternativní prostitutka taky nebyla úplně příjemná na sledování. Vadilo mi na ní sebestředné/alternativní chování. Jinak film neurazí, jen délka 63 minut do kina je trochu faux pas, vím, že je to skoro minimální délka, aby mohl být film promítán za plnou cenu, ale deset minut navíc by šlo alespoň trochu divákovi naproti. ()
Slušně zpracovaný dokument na dané téma. ()
Zajímavý dokument, bohužel s poněkud useknutým koncem :/. ()
Dokument se mi nadmíru líbil svým pojetí na hraně vážnosti a humorným pohledem na tabuizované téma. Způsob jakým dané téma podává není přehlídkou bezmoci bez lásky, ani návodem jak hendikepovaným pomoci hlavně ne moralizující výčitkou jak to někteří pochopily, ale díky sebeironickým poznámkám je to jemná groteska z odvážnou výpovědí. ()
Takové české Hasta la vista! v dokumentární podobě. Po shlédnutí mne ještě napadlo několik otázek, ale čert je vem. ()
Volba tématu dobrá, zpracování horší, záběry někdy až moc přes čáru vzhledem k soukromí mužů. A co ženy, ty nepotřebují sexuální asistenty? ()
Kdy začneme, jako společnost, brát lidi s handicapem, jako lidi? Zahoďme už předsudky, že se na to nedá koukat, že "oni" jsou divný. Někdo tu v komentáři píše: vkusně natočeno. Co čekal? Nevkusnou podívanou na nevkusně vypadající lidi? Podívejte se taky někdy do zrcadla a na svoje Prestiže na nohou a potom řešte vkus. Je to nadmíru zajímavej dokument o životě. ()
45% ()
Jedna věc je tělesné nebo duševní postižení lidí a druhá jejich právo na sex. Nemám samozřejmě nic proti tomu, aby existovalo něco jako sexuální asistentky pro postižené. Nicméně nechápu, proč by někomu měly tyto služby být hrazeny. Je to asi jako, kdyby přišel nějaký nesympatický nerd, který si nikdy nevrznul a brečel, že nikdy neměl ženskou. Podle mě má na sex stejné právo jako kdokoliv jiný, jako postižený, nicméně tomuto nerdovi nikdo vstříc nevyjde. Dokument zajímavý, ale nic zvláštního. ()
Myslím, že spolu s komentářem od režisérky a dramaturgyně to tvoří krásný celek, který ukazuje, o co tvůrcům šlo. Mohlo to jít více do hloubky problematiky sexuální asistence, ale jak řekla režisérka - tento film byl natočen za účelem otevření tohoto tématu a vyslání zprávy Pojďme o tom přemýšlet. Na to myslím, je jeho forma dostačující. ()
Nevidím důvod, proč hodnotit níže. Téma sexuality mezi hendikepovanými bylo představeno ze všech možných úhlů, dokument nijak zbytečně ani nedojil emoce ani neodbíhal od tématu, nenimral se v životních příbězích.. dovedu pochopit, že ne všichni aktéři museli být všem po chuti anebo vkusu a že některé absurdní situace (zejména bezbariérové přístupy) byly slušně řečeno zarážející - ale to by nijak nemělo ovlivnit hodnocení celého dokumentu, který mně přišel velmi zdařilý a vlastně mimoděk upozornil kromě sexu hendikepovaných i na celou řadu dalších věcí ()
Taky nemůžu všechno, co mají ostatní, a jak bych rád, ale nevykřikuju to do světa. Holt to tak už někdy chodí. ()
Samozřejmě, že je špatné když je člověk jakýmkoliv způsobem mentálně či fyzicky postižený, ale proč točit dokument o tom jak chcou dva hendikepovaní šukat a dělat reklamu šlapkám ?? Přeju jim jen to nej v životě, ale toto je zcela zbytečný dokument... ()
Docela mě to zklamalo, čekala jsem trochu hlubší náhled do problematiky, tohle zpracování mi přišlo spíše takové bulvární a nijak to nešlo do hloubky. Některé scény mi přišly potupné a degradující jednotlivé hrdiny. Rozhovory s jejich rodiči o sexuálním životě svých dětí mi přišly už totálně za hranou. Vybraní aktéři navíc podle mě navíc nebyli reprezentativními zástupci hendikepovaných lidí, na druhou stranu chápu, že těžko sehnat někoho, kdo do toho půjde, takže klobouk dolů před těmi třemi, co na to kývli. Příběh Tomáše s Downovým syndromem byl smutný v tom, že kvůli svému postižení bohužel nebyl schopen chápat rozdíl mezi milenkou a prostitutkou. Každopádně celkově mi to prostě nepřišlo úplně propracované a nic objevného či nového jsem se tam nedozvěděla, kromě poslední věty, že bylo vyškoleno prvních 5 sexuálních asistentek pro postižené. ()
Cetla jsem na toto tema nejake clanky a rozhovory a ty mi daly vic nez tento film. Jedina pridana hodnota byla ta blizkost a intimita, ke ktere se dostali, i kdyz ze bych to nutne potrebovala videt, to se rict neda. ()
Námět dobrý, výběr aktérů velmi dobrý, zpracování a vedení rozhovorů pokulhává. Nedozvěděli jsme se nic, co bychom sami nepředpokládali. Myslím, že by zúčastnění vzali zavděk nějakým návodem, aby nemuseli propříště jet kdovíkam za ženou, která "má své dny" a jen je tahá za nohu, za ženou, která je položí na zem a citlivě jim hladí uši, za ženou, která je vezme do totálně přecpaného bytu v suterénu a cpe je do sprchy v prostoru, kde se otočí maximálně myš. / Za tímto dílem, který by mohl mít pracovní název "Jak to nedělat" by měl povinně následovat díl druhý s podnázvem "Jak na to". To, že závěrečné titulky nás informují, že dva měsíce před skončením natáčení bylo vyškoleno prvních 5 sexuálních asistentek, je sice hezký počin, ale bez skutečného návodu, kde sexuální asistenci obstarat, aby člověk nemusel cestovat kdoví kam a nenechal tam polovinu měsíčního příspěvku, to není hotové. ()
Dost mi vadilo, že je toto téma zpracováno jako komedie až fraška. Film jsem viděla v Jihlavě, kde se sál otřásal smíchem, i při odchodu z kina jsem slyšela, jak si diváci pochvalují, že to byla legrace. Důležité téma, poprvé nahlédnuté u nás, ale takhle vyjde do ztracena. Obzvlášť velká podpásovka byla natočit mentálně postiženého mladíka na jeho cestě ‘na rande’, sestříhat to jako grotesku a pustit k tomu hudbu ‘a la Pat a Mat. Kdysi jsem pracovala v nemocnici v Amsterdamu, kam docházely za lidmi upoutanými na lůžko sexuální asistentky. Věřte nebo ne, neslyšela jsem od kolegů na toto téma ani jeden košilatý vtip. To mi nasazuje brouka do hlavy a nutí mi to otázku; proč jsme si v ČR sami sebou tak nejistí, že musíme takováto témata bagatelizovat a schovávat za vtipy? ()