Musíme si pomáhat

Kdyby si snad někdo myslel, že Polívka zvládá jen polohy ožrala, buran a šašek.. Hřebejk s Jarchovským o tom, že Čech je spíše vychytralý pomocník než neohrožený hrdina, což vždycky bude ta nejlepší morální vlastnost pro přežití v těžkých časech. Na druhé zhlédnutí si člověk s vědomím dobrého konce může lépe vychutnat komediální rovinu na úkor té dramatické, nicméně o požitku z trhavé, rozostřené kamery, u které jsem si připadal, jako by měl 2,5 promile alkoholu v krvi, nemůže být ani řeč. Ale kdo ví, třeba to byl autorský záměr, tímhle mlhavým viděním na hranici mrákot pohlížet na události, při kterých už jde opravdu o život.. Je smutné, že ústřední motto filmu se v současných politických, úřednických i podnikatelských kruzích už vykládá docela jinak.. (11.01.2012)

Až do shlédnutí úvodní scény mi nedocházel ten ironicky krutý a ryze pravdivý dvojsmysl v názvu, a teď už se ho nikdy nezbavím. Musíme si pomáhat - pomáhat si navzájem versus pomáhat sobě, od něčeho, z něčeho, a pak už napořád od výčitek svědomí. Jsou jen dvě množiny lidí. Ta první je plná lidí, keří si nemohou pomoci, a když jde do tuhého, pomáhají z pokřiveného pudu sebezáchovy, z totálního neporozumění podstatě světa a síly soucitu v něm a z iracionálního strachu, který plodí zlo, nejdříve sobě, a až pak, když si myslí, že mají své jisté a že je to nebude nic stát, "pomohou" i někomu druhému, byť čistě proto, aby se sami před sebou a před druhými cítili líp, aby si byli snesitelnější, aby si od sebe ulevili, aby si od sebe pomohli. A pak (i když naději, že je nás víc, čerpám hlavně z umělecké literatury) je téměř prázdná množina lidí, kteří bytostně chápou, že poslechnout strach a zapřít lásku a empatii a dát přednost své ochraně před zmenšením utrpení někoho druhého, ničemu nepomůže, neboť to jen zvětšuje zlo, a právě už tím činí ze světa zlé a ještě o to horší místo, v němž je o to více třeba si naprosto bezpodmínečně pomáhat navzájem. Kdyby všichni lidé nepomáhali sobě, ale jen a pouze sobě navzájem, všechno utrpení by zmizelo a svět by byl šťastným místem. Přitom jde ryze o mechanický problém, o domluvu, přenesení těžiště z obstarávání se do starání. Je to prostá filosofie, žádná sofistika. Brání tomu jen ten sžíravý pomýlený zištný strach, sdílený a posilovaný všemi z té první množiny lidí, ta absurdní a záškodnická úvaha, že když někdo začne milovat a nezištně pomáhat první, a ti druzí se nepřidají, tak se mu to nevyplatí. Achacha, Člověk je tak skrz naskrz průsvitně uvnitř celý zkřivený a pokroucený, směšný a děsivý, až běda. A všichni pořád pomáhají sami sobě, čímž ubližují všem. Chlapík, co má ženu a děti a co v té úvodní scéně řve v ranním oparu s čoklíčkem v náruči "Jude!" za odjíždějícími nácky, aby udal souseda v nouzi, protože si nemůže pomoci a musí si pomáhat, protože si přece musíme pomáhat (a ten Žiďák mu z té situace nepomohl a nezmizel, nevypařil se, obtížný židák bez kouska pochopení pro jeho tíseň, tak se holt musí postarat sám!) je přesně tím prototypem, který v úvodu odhaluje neúprosnost tohohle filmu, jenž nás všechny soudí už tím, že je. Díky za odvahu všem, co se neztrácejí v té obrovské skoroprázdné druhé skupině. Musíme si pomáhat. Jak to máte vy? *~ (19.12.2017)

Když je průměrný člověk, který se snaží nepozorován plynout s davem a jen přežít ty hrůzy 2. světové války, donucen proti své vůli hrát si na hrdinu, může to dopadnout všelijak. Na začátku je snaha pomoci a udělat dobrý skutek a než se člověk naděje, tak ze strachu o život svůj i své manželky se začne raději paktovat s Němci, jen aby nevzbudil zbytečné podezření, že u něj v tajné spíži za skříní je schován židovský uprchlík. Tenhle film, to je prostě úžasný zážitek, který stálo za to vidět. Ani na okamžik jsem se nenudil, vše jsem prožíval spolu s hlavními hrdiny a hrozně jsem fandil Bolku Polívkovi, aby to vše dobře dopadlo a válku přežil bez úhony. Úžasně zajímavý a napínavý příběh pak doplňují velice kvalitní herecké výkony, Bolek Polívka i Jarda Dušek potvrzují že umějí kvalitně zahrát velké role, a Csongor Kassai jako židovský uprchlík byl ve své roli absolutně přesvědčivý. Zkrátka tenhle film si budu pamatovat asi pěkně dlouho a jen tak z mé mysli nevymizí, nicméně objektivně musím říci, že přece jen film "Všichni moji blízcí", který byl na podobné téma, ve mně zanechal o něco málo hlubší otisk nežli film "Musíme si pomáhat". Každopádně ale nominace na Oscara zde byla více než zasloužená, protože tenhle film, to je úžasný filmový zážitek. Není nad čím váhat, uděluji pět hvězd. (12.01.2012)

Pre mňa jeden z top filmov Hřebejka a samozrejme nie len pre mňa. Páčila sa mi originalita tohto filmu, ktorú som ešte ako študent v kine vtedy v roku 2000 ešte nechápal. Originalita v tom, že dokázala spojiť silný príbeh druhej svetovej vojny a ťažkú drámu s prirodzeným a veľmi funkčným humorom, k čomu boli vynikajúco vybrané mužské postavy. V našom priestore sa filmy tohto štýlu točia málo. Veľa sa točí o vojne, ale všetko tvrdo dramaticky. Hřebejk to v našom priestore pochytil vtipnou formou ako jeden z mála, ak nie vôbec jediný. V podstate preniesol humornú atmosféru Pelíšiek do inej doby. A keď si spomeniem na diela zo zahraničia, podobnú formu má už len Život je krásny. Aj preto si myslím, že Musíme si pomáhat bude svojím prevedením u nás na dlhú dobu neprekonateľným vojnovým filmom. (19.05.2021)

Scénář: Petr Jarchovský, Jan Hřebejk .. Jednoznačně nejlepší a můj nejoblíbenější film od tvůrčího dua Jarchovský - Hřebejk. Perla i mezi filmy z dílny polistopadové České republiky. Vykreslení mentality postav, stejně tak jako celé příběhové linie je bezchybné a koření českého filmu, herecké výkony, dávají snímku nezapomenutelný šmrnc. Komorní krutosti druhé světové války pěkně počesku. Lahůdka na 100%. (01.10.2006)