Musíme si pomáhat

Pre mňa jeden z top filmov Hřebejka a samozrejme nie len pre mňa. Páčila sa mi originalita tohto filmu, ktorú som ešte ako študent v kine vtedy v roku 2000 ešte nechápal. Originalita v tom, že dokázala spojiť silný príbeh druhej svetovej vojny a ťažkú drámu s prirodzeným a veľmi funkčným humorom, k čomu boli vynikajúco vybrané mužské postavy. V našom priestore sa filmy tohto štýlu točia málo. Veľa sa točí o vojne, ale všetko tvrdo dramaticky. Hřebejk to v našom priestore pochytil vtipnou formou ako jeden z mála, ak nie vôbec jediný. V podstate preniesol humornú atmosféru Pelíšiek do inej doby. A keď si spomeniem na diela zo zahraničia, podobnú formu má už len Život je krásny. Aj preto si myslím, že Musíme si pomáhat bude svojím prevedením u nás na dlhú dobu neprekonateľným vojnovým filmom. (19.05.2021)

Jsem rád, že jsem filmy typu Pupendo nebo Musíme si pomáhat od Jana Hřebejka viděl znovu až v pozdějším věku. Tehdy mi totiž nebylo ani dvacet a oba jsem vnímal všelijak, každopádně určitě ne tak pochvalně jako kouzelné Pelíšky. Ona touží po potomkovi, on po klidu s cigaretou na palandě, společně pak skrývají ve spíži židovského mladíka. Přitom k nim nepozván dochází loajální fašista, který jim občas donese klobásky, ale ve skutečnosti má zálusk na paní domu. Válka ničí životy tisíců lidí, smutnou dobu duo Jarchovský-Hřebejk okořeňuje komickými momenty. Výsledek o tragikomické podobě hrdinství mísí hořké drama a situační komiku, přitom je velmi celistvý a velmi zkušeně uchopený. Humor je jemný, mnohdy skrytý, ale velmi účinný. Složitou partii tvůrci rozehráli skvostně zejména díky hercům – hlučný a živelný šmírák Jaroslava Duška je opět skvělý, Bolek Polívka projde zajímavou proměnou a nejen v dramatických scénách je přesný, u Anny Šiškové je s podivem, že šlo s ohledem na vyzrálý herecký projev o filmový debut. Moc mě potěšila i Simona Stašová v drobné roli. Hluboká lidskost i pokřivenost národního charakteru v jednom balíčku!! PS: Trhavá, rozostřená kamera jednou, dvakrát fajn, kameraman Malíř to s ní ovšem přepískl. (09.05.2019)

Film, který především kvůli závěru nikdy nebude plně doceněn. Nepříznivé hodnocení bylo nejspíš už v době premiéry a ani po dvaceti letech to na nějaké zlepšení nevypadá. Přitom jde o Hřebejkův a Jarchovského tvůrčí vrchol, který tato dvojice už asi nikdy nepřekoná. Snímek, který nabourává tradiční černobílé klišé o hodných Češích (a zvláště o jejich chování po skončení druhé světové války) a zlých Němcích, musel vytočit nejednoho "vlastence", který rád vytahuje kecy o sudetských Němcích a současném údajně nacistickém Německu. A přitom zapomíná, jak si Češi po válce vyřizovali účty nejen s domnělými nepřáteli. Jojo, chcete po Německu neustálé ponížení, ale před vlastním prahem si zapomenete zamést, protože jste se nedokázali vyrovnat s vlastními kostlivci (viz třeba debaty o postoloprtském masakru). Musíme si pomáhat je skvělý počin a stále má co říct i novým diváckým generacím. (10.05.2020)

Tento film je FILM! A když jsem jej objevila v jedné americké DVD půjčovně, srdce se mi zatetelilo radostí a (světe, div se) hrdostí! Bolek Polívka je ve vážných rolích jedinečný a Csongor Kassai má herecké i divadelní kvality světového formátu. Zpátky k filmu: vynikající kamera, střih, hudba, scénář, působivé herecké výkony v hlavních i vedlejších rolích... celkově bezchybné. :-) (21.01.2011)

Velice vydařený film. Pro mě osobně je tu hlavně neokoukaný Csongor Kassai a můj oblíbenec v docela záporné roli, Jaroslav Dušek. Film poukazuje hlavně na dnes už bohužel téměř vyhynulou vlastnost lidí, a to na obětavost protkanou soucitem. Ruku na srdce, kdo by doma schovával skoro neznámého člověka, když by hrozila smrt nejem jemu samotnému, ale i všem lidím okolo? Přece jenom od Pelíšků je to posun někam jinam. Ale velice zdařilý posun, který ohodnotím alespoň 4*. (16.12.2007)