Režie:
Karel VachekScénář:
Karel VachekKamera:
Karel SlachHrají:
Karel Vachek, Václav Havel (a.z.), Alexander Dubček (a.z.), Miloš Zeman (a.z.), Jan Palach (a.z.), Boris Hybner (a.z.), Pepa NosObsahy(1)
Poslední, téměř šestihodinový filmový román Karla Vachka hledá možnosti, jak učinit svět lepším místem k životu. Rozdělený do čtyř dílů prozkoumává současnou politiku, filozofii, náboženství i umění. Padesát let od Pražského jara a třicet od Sametové revoluce bilancuje společenský vývoj a vidí jedinou možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou podle něj umožní propojení lidstva počítačovou sítí. Středobodem dění je sborovna katedry dokumentu pražské FAMU, odkud autor pomyslně řídí svůj filmový vesmír a kam si po dvacet pět let své dosavadní pedagogické kariéry zval k disputacím a natáčel významné současníky i svoje studenty. Ti všichni procházejí filmem a společně upozorňují na mnohdy humorné paradoxy a rozpory doby. Zvláštní pozornost je věnována revolucím, počínaje cromwellovskou, které sice posunují lidstvo kupředu, ale za cenu násilí a zneužití ústředních myšlenek k mocenským ambicím jednotlivců. Tak je to i s komunismem, jenž Vachek osobně zažil a podává o tom svědectví. Vzpomíná na své mrtvé příbuzné a cituje své oblíbené knihy a filmy. Dojde i na ukázky z jeho minulých filmů, které dohromady tvoří nepřetržitý a navazující proud obrazů, ve kterém se napříč desetiletími a kontinenty mohou potkat reformní komunista Josef Smrkovský s americkým prezidentem Donaldem Trumpem nebo výtvarník Marcel Duchamp s premiérem Andrejem Babišem. Nic není nemožné a busta Václava Havla posetá houbami se tak znovu vrací na mykologickou výstavu, odkud ji chtějí pořadatelé za každou cenu odstranit. Filozof Milan Hauser, ekonomka Ilona Švihlíková, básník Andrej Stankovič a desítky dalších osobností přijímají Vachkovu výzvu k dialogu, coby nejlepšímu nástroji myšlení. (Background Films)
(více)Recenze (26)
Fakt jsem to dokoukal...Zasloužil bych si medaili nebo aspoň obrázek... ()
Koukám na první díl a mám z toho mírně řečeno rozporuplné pocity. Do dnešního dne jsem autora scénáře a režiséra pana Vachka neznal. Snaží se nějak vyrovnat se svou i naší minulostí a současností, ale mne tento dokument tedy moc nebaví. Nevím jestli si pustím i další tři díly. Spíš ne ()
1☆ za dobrý nápad, ale shodil to mix nesouvislých scen, většinou hloupých myšlenek nepříliš inteligentních lidi (nic proti). Zasloužilo by to kompletní přepracování. ()
Vachek točí o politice, přitom je ale politicky naivní, nesoudný. Poslouchat blábolení švihlé ekonomky Švihlíkové je čistý masochismus, ještě větší než blábolení samotného Vachka, který si hraje na mudrce, ale není jím. Nakonec to přitáhne póvl blijící na památku Havla (viz níže). Smutný. ()
Šostakovič píše ve svých pamětech o Prokofjevovi: "Prokofjev a já jsme nikdy nebyli skutečnými přáteli /.../. Měl dvě oblíbená slůvka. Jedním z nich bylo slovo "zábavný". Charakterizoval jím všechno kolem. Druhým slůvkem bylo "chápete?". Zajímalo ho, zda člověk chápe to, co on, Prokofjev, řekl." Po dvaceti Vachkových "rozumíte?" jsem přestal počítat a vypnul ten šestihodinový porouchaný orchestrion. ()
Reklama