Nit z přízraků

Čím dříve divák akceptuje fakt, že Phantom Thread je pro Andersona něco jako encyklopedie evropské Nové vlny, tím dříve se pro něj stanou čitelnými jednotlivé motivy typické pro filmy tohoto období - Sebedestruktivní vášeň, cynické partnerské hry, ale také pracovní i partnerské rituály popisované až s posvátnou úctou... Hlavní síla snímku spočívá v hypernaturalismu všeho, z něhož se čas od času vynoří čistě filmový moment, o to silnější pak ale je zážitek. Práce se zvukem je fascinující. Není to dokonalý film, ale jeho čistota je odzbrojující.. (31.01.2018)

Ne, Anderson nepůjde divákovi napřed. Fassbinderovsky "nevýrazný" konec vybízí k hlubšímu přemítání o předešlém ději. Bál jsem se, že po Inherent Vice bude chtít PTA natočit něco víc "na jistotu", co posbírá zase pár Oscarů, aby mu investoři znovu začali věřit před nějakým následujícím ambicióznějším projektem. Ale opak je pravdou. Jsem spokojený a těším se na druhou projekci. (30.01.2018)

Vztah puntičkářského necitlivého stroje a romantické upřímné duše mohl být jen těžko znázorněn přesvědčivěji - Anderson nechává příběh zlehka plynout a do popředí staví Woodcockovu denní rutinu, do níž posléze s narůstající intenzitou zapouští konflikty, které otřásají s celým perfektně vysoustruženým světem hlavní postavy. Nastavené vyprávěcí schéma je dodrženo bez jediného klopýtnutí a díky úžasné hudbě a famózním hereckým výkonům je film více než jen chladným uměleckým dílem - ve svém chladu a soustředěnosti je natolik okázalý, až jsem mu skoro odpustil i to, že ne všechny scény udržely mou plnou pozornost a že závěr přišel ve chvíli, kdy jsem ho ještě nechtěl. Časem možná odpustím, zatím jen pokorně obdivuji chirurgicky přesnou režii a modlím se, aby podobné filmy nevznikaly už jen namátkou... 85% (28.01.2019)

Anderson jako obvykle kombinuje smysl pro detail, rafinovaný scénář a precizní kompozice. Jeho kinematografické ohledávání kulturních rysů se odklání od amerického k britskému společenskému kontextu. Maniodepresivní prestižní módní návrhář Reynolds Woodcock (fiktivní postava i značka) se pohybuje mezi extrémy. Jeho sterilní přístup ke světu se povýtce vyznačuje perfekcionismem, s nímž nahlíží na ženy coby panenky na klíček, z nichž si vybírá ty zajímavé, pro které pak připravuje svoje vytříbené módní slupky. Z této umrtvující sterility jej libidem a životním elánem napájí svéhlavá múza Alma, a to paradoxně nejsilněji tehdy, když jej destruktivně dovádí k hranici smrti (žena=travička). Reynolds pouští ženy k vodě ze dvou důvodů - když se mu nepodřizují a když se mu podřizují. Zdánlivě neřešitelná situace má ovšem řešení v dynamické rovině... (06.02.2018)

Paul mě popadnul a nepustil do posledního stehu.....a nebo klapky, protože i kamera pod jeho rukou byla geniální......pozorování jak šičky vyšívají stehy na šatech, měření, úprava šatů do posledního detailu, lenivé a přesto poutavé vyprávění Vicky....... a ještě mnohem víc, třeba to, co se týkalo postupného rozkrývání psychologie postav nemělo chybu. A konec, kdy se naplňují slova Vicky - Existuje "hned teď" nabydou svůj význam a Paul odchází, nechajíc nás s otevřenou pusou ještě chvilku po závěrečných titulkách. Letos zatím nejzajímavější počin. (14.02.2018)