Snídaňový klub

Jeden z nejlepších filmů o dospívání a problémech s ním spojených. Hughes vzal pět stereotypů a zasadil je do konfliktního prostředí střední školy, kam je na devět hodin zavřel. Nečekala jsem, že z tak jednoduché situace dokáže vykřesat tak plnohodnotný příběh. Zatímco se hodinu postavy seznamují a nadávají si, utvoří se mezi nimi pouta, která pár desítek minut před koncem vyvrcholí a spustí tak emocionální sprchu. Skvěle vybraní herci, hudba a atmosféra 80. let vykompenzují i ten přehnaný konec. (28.03.2010)

Přestože jsem v nejednom filmu či seriálové epizodě zaslechl narážku na tento dnes již kultovní film, dostal jsem se ke Snídaňovému klubu teprve až nyní, takřka čtyřicet let od premiéry filmu. Upřímně jsem očekával více komediální kousek, zatímco po zhlédnutí musím říct, že i přes nejednu humornou a odlehčenou scénu má Hughesův film celkem dost vážný nádech. V reálu by tento příběh, odehrávající se během několika málo hodin, probíhal pravděpodobně jinak, přesto mě film ve výsledku oslovil. Divák sleduje hodinu a půl partu na první pohled nesourodých lidí, které však spojují (doslova tmelí) společná rodinná a osobní traumata. Od zcela banálních problémů se děj pomalu přelívá do vskutku hutných rovin, film ale zároveň nezapomíná být i úsměvný. Bonusem je ústřední píseň Don't You (Forget About Me). (25.06.2023)

… „ Sobota 24.března 1984. Shermerská střední škola. Vážený pane Vernone, chápeme, že jsme museli zůstat za trest v sobotu po škole. To, co jsme udělali, bylo špatné. Ale jste blázen, že jste chtěl, abychom psali práci o tom, kdo jsme. Copak vám na tom záleží? Vnímáte nás tak, jak chcete vy. V jednoduchých pojmech a nejvýhodnějších definicích. Vnímáte nás jako génia, jako sportovce, jako blázna, jako princeznu a jako vyvrhele. Je to tak? Tak jsme vnímali jeden druhého dnes v 7 hodin ráno. Byli jsme zmanipulovaní.“ Pět poškoláků zavřených v jedné škole a v jedné třídě. Neznají se, nesnášejí se, každý je úplně jiný, ale proti autoritě v podobě kantora jsou tým už od začátku a co teprve, když se po počátečních vzájemných konfliktech stanou týmem skutečným. Bez okolního vlivu svých part si začínají rozumět a zjišťují, že mají mnohem víc společného než se nadáli. „Breakfast Club“ je nádherná vzpomínka na dobu, kdy člověk nebyl už dítě, ale nepatřil ani do světa dospělých, film plný humoru, báječné hudby. Film, který je přes svoje stáří téměř neznámý, což je velká škoda. Takže už jen velké poděkování do Holandska, kde kupodivu vydávají DVD i s českými titulky, což pro mě bylo skoro stejné překvapení jako film. A já si to jdu pustit ještě jednou :- ). (26.11.2006)

Chápu, co chtěl John Hughes říct, a obzvlášť vzhledem k pointě nebudu filmu vytýkat, že hlavní hrdinové představují dobře známé (nejen) americké středoškolské škatulky... Ale kdybych se při sledování jejich dialogů a monologů tak moc nenudil, byl bych zkrátka přinejmenším o jednu hvězdičku spokojenější. (13.04.2020)

Když se kvůli školním přohřeškům sejde na sobotním vyučování rebel, šprt, školní královna krásy, sportovec a podivínka, všichni jsou pouhými spolužáky. Odpoledne toho mají ale společného víc, než si kdy dokázali představit. V této dobrosrdečné komedii o dospívání, která pomohla definovat celou generaci, se představuje ta nejsympatyčtější herecká sestava a do toho je propojená nadupaným soundtrackem a skvělým humorem. Moje nejoblíbenější klasika 80. let. - "We're all pretty bizarre. Some of us are just better at hiding it, that's all." (21.07.2017)