poster

Snídaňový klub

  • anglický

    The Breakfast Club

Komedie / Drama

USA, 1985, 97 min

Režie:

John Hughes

Scénář:

John Hughes

Kamera:

Thomas Del Ruth

Hudba:

Gary Chang

Producenti:

Ned Tanen, John Hughes

Střih:

Dede Allen

Scénografie:

John W. Corso

Kostýmy:

Marilyn Vance
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Tsuki
    *****

    Na to, že je tenhle snímek starší než já, mi přijde i v dnešní době neuvěřitelně svěží a se schopností promlouvat i k současné generaci. Je to hravé, milé, místy srandovní, jindy dojemné, ale hlavně ryze lidské. Přitom se to celé odehrává během jednoho dne ve zdánlivě nudné školní knihovně, kde se sejde pět poškoláků. Ale to, jakým způsobem jsou ukázány jejich charaktery a následně jejich niterné pocity, díky kterým vyjde najevo, že vlastně nejsou až tak rozdílní a že je to koneckonců jen parta mladých lidí, kteří si dokážou porozumět... to je zkrátka úžasné. Nejen že to naplnilo má očekávání, ale výsledný filmový dojem je snad i o něco předčil. ~(4,7)~(16.8.2014)

  • Mr. Lobo
    *****

    - Well everyones homelife is unsatisfying. If it wasn't, people would live with their parents forever. ---- Ten film je třeba vidět několikrát (já to udělal mnohokrát), abyste mohli plně pochopit vše, co se tam děje, protože všechno stojí a padá s herectvím protagonistů, a tím jak všechny možné náznaky a drobnosti (tak opravdu vychytaného scénáře) předvedou. Všemožné pózy, do kterých se staví, všechny tajné pohledy a to, že dokázali svým postavám vtělit i minulost, tedy že to není jen jedna místnost a pětice poškoláků, ale že jejich příběh se odehrával i předtím, že je minulost spojuje dohromady a že mají něco společného. A Judd Nelson je boží!(16.8.2015)

  • pan Hnědý
    ***

    Jde o významnější film, který jsem viděl (dobrý námět) s faktoru založených s pěti v životě ztracených lidí (dětí), kteří se snaží nepřipustit k tělu (druhu schválení mezi sebe), ale zároveň najít lepší životní cestu. Příběhy jsou vážné a každý pochopí, že to každý nemá zrovna nejlehčí. Konec je dobrý, ale chtěl bych vidět, co se stane s postavami na druhý den. Chci druhý díl, stejné herce a pod lupou třeba Chechika :)(10.6.2012)

  • Mr.Apache
    **

    Velké zklamání. Něco podobného, jako když jsem v 90.letech šel na Singles a čekal fajn sondu do života příznivců rockové muziky. Dočkal jsem se zoufalého pohledu na partu uvědomělých čajíčkářů, věčně zaneprázdněných budováním kariéry a plkáním o zodpovědnosti. Člověk se hned cítil jako na Melrose Place, jen k tomu navíc hrál ještě grunge. ... Když vám naservírujou film z prostředí středoškolské mládeže 80. let, čekáte, že tam bude zachyceno něco z atmosféry té bezstarostné doby. Čekáte mejdany, srandu, minisukně - prostě čekáte 80. léta. Místo toho vás šoupnou do místnosti s pěti pitomci, kteří mají jeden vedle druhého vlastně jediný problém: Nesnášejí své rodiče. Rodiče jsou alfou a omegou jejich skuhrání, které máte vydržet celých 97 minut. A prakticky pořád v té jedné místnosti. Po celou dobu vás nečeká nic jiného, a kdybyste snad měli pocit, že se to už konečně rozjíždí, nepropadejte žádné naději. Nic se nikam nerozjede, jen někteří skuhravci se nakonec velmi nepravděpodobně a náhle vzájemně zamilují. Tohle není žádná odvázaná 80's teenagerská komedie - spíš se to podobá tuzemským televizním hrám o svazácích, které působily vlastně stejně nevesele a bezvýchodně jako tenhle Snídaňový klub. Zatímco socialistické inscenace na téma "mládežníci" byly svázány diktátem režimu, tohle dílko svazuje snaha o vážné vyjádření k tématu generačního konfliktu. V obou případech je výsledek stejný (jen američtí mládežníci si dopřejou trávu, ti naši zas alkohol). V jednom je ale Breakfast Club bolestně pravdivý: Mládež v obou táborech nebyla absolutně schopna žádné opravdové vzpoury. 60. léta a odvaha generace dětí květin měnit svět, nebo punková rebelie let sedmdesátých jsou nenávratně tytam. Děti 80. let jsou daleko krotší a smířenější s tím, že měnit systém se nevyplácí. Zpětně se jim nedá upřít jen jedno: Alespoň se dovedou pořádně bavit. Ti z Breakfast Clubu nedokáží bohužel ani to.(31.7.2007)

  • Slartibarkfast
    ****

    Teenagerovská komedie s typicky americkým nádechem. Chování dětí a jejich rozdílnost je náhle vystaveno konfrontaci. Školní hvězdy a podivíni se najednou setkávají v jedné třídě a odkrývají svá tajemství a pocity. Musím přiznat, že téma je stále aktuální a i poměrně starší snímek má co říct i mladším divákům. Mně osobně se moc líbil. Takový film k odreagování, který vám i přesto něco dá. Rozhodně stojí za to dát mu šanci. 75%(7.10.2014)

  • - Školníka měl původně hrát Rick Moranis, kvůli tvůrčím neshodám však roli nakonec dostal John Kapelos. (Othello)

  • - Režisér John Hughes chodil na jednu ze škol, ve které se natáčelo. (Karlos80)

  • - Ústřední píseň k filmu „Don´t You“ (Forget about Me) odmítli nahrát Billy Idol, Bryan Ferry, Chrissie Hynde a The Pretenders. Nakonec ji tedy nahráli Simple Minds a Billy Idol ji později zcoveroval pro své album "Greatest Hits". (Othello)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace