poster

Snídaňový klub

  • anglický

    The Breakfast Club

Komedie / Drama

USA, 1985, 97 min

Režie:

John Hughes

Scénář:

John Hughes

Kamera:

Thomas Del Ruth

Hudba:

Gary Chang

Producenti:

Ned Tanen, John Hughes

Střih:

Dede Allen

Scénografie:

John W. Corso

Kostýmy:

Marilyn Vance
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    Pět poškoláků mi nabídlo nudu i zábavu, breptání o nepochopení rodiči, symbolické zahulení, sympatické zatančení i legrační zjištění, že krásní a bohatí to mají v životě těžké, protože se, ve svém božském postavení, nemohou srdečně pobavit s chudými rebely. Víc srandy, na úkor neustálého řešení pseudoproblémů, by ze mne nějakou tu hvězdu navíc jistě vydyndalo.(1.9.2011)

  • sochoking
    ***

    Madison Spencerová je trinásťročná hrdinka posledného románu Chucka Palahniuka Zatratení, ktorý teraz momentálne čítam a pre ňu je snímka Johna Hughesa The Breakfast Club hollywoodský nesmrteľný film. Je mrtva a dostala sa do pekla, ktoré je podľa nej práve takou ohnivejšou obdobou tohto filmu. Mňa len tak zaujímalo, či naozaj tento film existuje, pozriem do databázy a fuckt, že hej! Vidieť to vtedy, bol by som asi z toho uveličený, ako mladá Madison, avšak teraz mi to prišlo skôr trápne smiešne. Tie ich tanečné ťahy, idiotské pozy, bota omotaná červenou šatkou.... Ale dalo sa zasmiať na vtipných hláškach, to nepopieram, ale hovorím, teraz ma to nejak minulo a navyše, ked' rozoberali svojich starých, tak som dokonca skapínal aj od nudy a teda zostanem na neutrálnych (50/50) troch hviezdičkách, pretože bolo celkom milé si sentimentálne zaspomínať na detstvo.(5.9.2012)

  • Laxik
    *****

    Jak je možné, že jsem kolem tohohle klenotu roky jen kroužil? Vidět to na střední nebo ještě na základce, možná by se z toho postupem času stal jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Přesně devadesát minut čiré geniality (a, uznávámm, závěrečná rozpačitá čtyřminutovka, která má svoje opodstatnění, ale stejně nefunguje tak dobře, jak by měla), během nichž se seznámíte s pestrou pětický bohatých charakterů, která má společnou jednu věc - cítí se osaměle. Jo a ještě jsou po škole, protože provedli nějakou absolutní pitomost, takže to jsou vlastně dvě věci. Ale o to nejde. Jde o to, že pětatřicetiletý John Hughes napsat, bezchybně obsadil a zrežíroval manifest adolescentů nejen generace osmdesátých let, ale i těch minulých a nadcházejících. Ally Sheedyovou bych si chtěl vzít domů a nechat si ji pobíhat po bytě, motat se mi pod nohama, běhat v obřím kole a krást mi tkaničky od bot, protože takovou neodolatelnou roztomilou humanoidní zvětšeninu morčete aby dneska jeden pohledal.(18.5.2017)

  • ABLABLABLA
    *****

    Hmm co k tomu říct? Perfektní bomba. Tady se superlativy rozhodně šetřit nemusí. Asi jeden z nejlepších filmů Johna Hughese, i když je fakt, že jsou všechny výborné a hodně, ale přece jen, tohle je něco...něco...nevím, prostě vám to v paměti zůstane napořád. K filmu mě dovedly hned tři věci. Za prvé, se o něm mluvilo v Pitch perfect, za druhé jsem zjistila, že to natočil režisér Sixteen candles (tehdy jsem Hughese ještě neznala, teď už jsem viděla většinu jeho filmů a zařadil se do mé topky), a taky to někdo doporučoval tady na diskuzi. A jsem ráda, že jsem k fimu byla takto dovedena. Nezapomenutelný zážitek a rozhodně ho v budoucnu uvidím ještě několikrát. John Hughes se prostě dokázal vžít do puberťáků respektive středoškoláků a dokonale vystihnout jejich charaktery, myšlení, pocity. Bravo!(3.3.2013)

  • Hwaelos
    ****

    Breakfast Club je překvapivě stigmatickým obrazem doby dospívání v 80. letech. Do drsnosti Klass mu mnoho chybí, ale byl by omyl domnívat se, že je o to méně věrohodnějším. Dvacáté století zproblematizovalo pojetí hodnot a jejich tradiční hierarchii. Málokteré oblasti se to dotklo tolik jako předobrazu rodiny. Od padesátých let postupně přebírají úlohu výchovy mládeže také nová média a ne náhodou se právě v padesátých letech ve filmu ostře zjevuje ideál rebelující mládeže (filmy s Brandem, Presleym, později Deanem). Tento trend vrcholí v květinovém období šedesátek a od let sedmdesátých je vystřídán deziluzí. Zůstává potřeba bouřit se jako forma hledání teenagerské identity, z níž ovšem neexistují východiska, nebo se minimálně nesnadno hledají. Generace rodičů si v těchto bouřlivých proměnách hledají jen těžko cestu ke svým dětem a spoléhají na to, že jejich funkci zastoupí škola. Což je ten největší omyl. Škola nabízí jen edukaci, ne lásku a pochopení. Tuto bezradnost ironicky postihuje The Wall. A méně metaforickou, přesnou podobu jí dávají filmy jako Snídaňový klub.(14.9.2010)

  • - Film byl časopisem Entertainment Weekly označen jako nejlepší film, který se odehrává na vysoké škole. (TylerGage)

  • - Lupy, které Allison vydrbe z vlasů na svojí kresbu, jsou ve skutečnosti posypový parmazán. (Othello)

  • - Spoiler: Film začíná sérií záběrů na chodby a skříňky ve škole. Jeden ze záběrů zachycuje obrázek bývalého "muže roku". Tím není nikdo jiný, než uklízeč Carl Reed. (HellFire)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace