Snídaňový klub

Každý z nás (nebo alespoň většina, která prožila "normální" dětství/mládí) byl jednou po škole a každý tuto situaci řešil po svém. Ve filmu režiséra, který se většinou zabýval veselými rodinnými komedie, hrdinové probírají strasti dospívání a řeší zábavné i vážné situace jednoho sobotního dne, který proti své vůli musí strávit ve škole. Humoru film moc nepobral ale výběr herců (či spíše charakterů) je natolik pestrý, že dokáže na tu hoďku a půl slušně zabavit. (29.09.2009)

Filmy o dospívání mě pořád bavěj, asi z nostalgie, nevím jestli se toužím vrátit do těch let a nebo jsem nedospěla a pořád tam někde jsem. O filmu jsem se dozvěděla od hlavní hrdinky z knihy Prokletí od pana Palahniuka. Pořád to omílala, až jsem si řekla, hej to musí být dobrý, na to se sakra musím podívat. A bylo a je to víc než dobrý, neskutečně mě to bavilo, každou minutu jsem si užila. Konec mě dostal ještě víc, protože jsem tyhle slova, už někde slyšela, a teď bych si ráda vzpoměla kde. (21.09.2014)

Na Snídaňovém klubu je vidět úporná snaha udělat z něj generační film a ve Spojených státech jde údajně o kultovní záležitost. No nevím, nezdá se mi, že by nějak zásadně vypovídal o mladé generaci 80. let, spíš jde o jakýsi pozérský manifest puberťáků. Pubertou si museli projít všichni a ti, co v ní jsou momentálně, se pochopitelně mohou s hrdiny filmu ztotožnit. Nic víc než podrážděnost z rodičů a učitelské autority se z jejich dialogů a skutků vyčíst nedá. Ke skutečným postavám mají daleko, jde spíš o klasické školní typy - tak ukázkové, že z toho na hony čiší scénáristická účelovost. Humorné to není a vzhledem k výše uvedenému mi tam nefunguje ani ta psychologická rovina a nedokážu se s těmi týpky ztotožnit ani emocionálně, zvlášť sígr a provokatér v podání Judda Nelsona by podle mě potřeboval spíš pár facek než pochopení. Jeho představa o nezávislosti a životě totiž bez usměrnění končí tam, kde se odehrává francouzský snímek Mezi zdmi. Aby systém fungoval, nemůže každý jenom žvanit o svých právech, ale musí sám přispět. Hrdinové filmu se ani nechovají nějak realisticky a jejich spárování na konci je taky jen důsledkem scénáristické násilnosti. Celkový dojem: 40 %. (20.04.2011)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Pět středoškoláků - sportovec, princezna, lhářka, šprt a gauner jsou v sobotu na 9 hodin po škole. A kromě trestu psaní eseje je čeká poznávání sebe sama, což skončí kamarádstvím i láskou. Mne to nicméně patřičně nezasáhlo... Trailer: http://www.csfd.cz/film/4573-snidanovy-klub/videa/ (14.10.2012)

Zprvu se zdá, že před sebou máme 5 jasně rozškatulkovaných středoškolských figurek, ale nic, natož dospívající mládež, není jednoznačné… jak lehkou rukou za dva dny napsaný scénář pozvolna a s citem odhaluje. V období, kdy se cítíte být někým, ale přesně nevíte kým, přijde každý chápavý film vhod. Tenhle je navíc vtipný a dojemný. Překážku nepředstavuje ani starší datum výroby. Hudbou, skvěle vybranými herci a hlavně nevídanou mírou porozumění jde o záležitost nadčasovou i srdcovou pro mnoho diváků (bohužel zatím především amerických). Třebaže do cílové divácké skupiny už nějaký ten měsíc nepatřím, rád jsem si Snídaňový klub „přisvojil“. Děkuji, Johne Hughesi. 90% Zajímavé komentáře: Flipper, Mr.Apache, InJo, wipeout (07.12.2010)