poster

Snídaňový klub

  • anglický

    The Breakfast Club

Komedie / Drama

USA, 1985, 97 min

Režie:

John Hughes

Scénář:

John Hughes

Kamera:

Thomas Del Ruth

Hudba:

Gary Chang

Producenti:

Ned Tanen, John Hughes

Střih:

Dede Allen

Scénografie:

John W. Corso

Kostýmy:

Marilyn Vance
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • JohnCZ
    ****

    Docela překvapení v tom, jak je tenhle film výstižný. A to nejenže i po 30 letech od svého vzniku, ale také proto, že americká střední je od té české dost odlišná. S drobnými obměnami by se ale dal Snídaňový klub napasovat i k nám. Zejména co se jistého zaškatulkovávání týče. Malinko to kazí až moc naivní závěr, ale pro zdůraznění pointy byl nejspíše potřeba. Hudební podkres je parádní, 80ková atmosféra ve své nejryzejší podobě.(26.5.2015)

  • Aky
    *****

    Chytrý, dokonale promyšlený a dokonale zrealizovaný film. Prostředí jedné školy a prakticky jedné třídy autorům postačilo k vyjádření generačních problémů, rozporů teenagerů s různým sociálním předurčením, a to do hloubky, dramaticky, s překvapivými zvraty a ne zcela očekávaným závěrem. Film má přes pětadvacet let, ale kdyby se měl točit dnes, nebylo by třeba měnit jedinou větu.(1.5.2011)

  • Hwaelos
    ****

    Breakfast Club je překvapivě stigmatickým obrazem doby dospívání v 80. letech. Do drsnosti Klass mu mnoho chybí, ale byl by omyl domnívat se, že je o to méně věrohodnějším. Dvacáté století zproblematizovalo pojetí hodnot a jejich tradiční hierarchii. Málokteré oblasti se to dotklo tolik jako předobrazu rodiny. Od padesátých let postupně přebírají úlohu výchovy mládeže také nová média a ne náhodou se právě v padesátých letech ve filmu ostře zjevuje ideál rebelující mládeže (filmy s Brandem, Presleym, později Deanem). Tento trend vrcholí v květinovém období šedesátek a od let sedmdesátých je vystřídán deziluzí. Zůstává potřeba bouřit se jako forma hledání teenagerské identity, z níž ovšem neexistují východiska, nebo se minimálně nesnadno hledají. Generace rodičů si v těchto bouřlivých proměnách hledají jen těžko cestu ke svým dětem a spoléhají na to, že jejich funkci zastoupí škola. Což je ten největší omyl. Škola nabízí jen edukaci, ne lásku a pochopení. Tuto bezradnost ironicky postihuje The Wall. A méně metaforickou, přesnou podobu jí dávají filmy jako Snídaňový klub.(14.9.2010)

  • mcb
    ****

    Výborná retrospektivní analýza mladého myšlení. Hughes se po čiré komedii Sixteen Candles pokusil přijít s něčím ambicióznějším, což ale ve výsledku trochu škodí. On celkově ten mix klasické teen komedie o stereotypech a vážnější sondy do dospívání nedrží příliš pohromadě. Překvapivě ale dokáže s přibývající minutáží dávkovat mladistvé pravdy o životě, jako žádný z podobných filmů. Nakonec zamrzí jen ta nevyváženost. P. S. Škoda, že se nikdo z výborné pětice herců do budoucna moc neprosadil. Hlavně Anthony Michael Hall a Molly Ringwald.(1.2.2011)

  • Matty
    *****

    Zprvu se zdá, že před sebou máme 5 jasně rozškatulkovaných středoškolských figurek, ale nic, natož dospívající mládež, není jednoznačné… jak lehkou rukou za dva dny napsaný scénář pozvolna a s citem odhaluje. V období, kdy se cítíte být někým, ale přesně nevíte kým, přijde každý chápavý film vhod. Tenhle je navíc vtipný a dojemný. Překážku nepředstavuje ani starší datum výroby. Hudbou, skvěle vybranými herci a hlavně nevídanou mírou porozumění jde o záležitost nadčasovou i srdcovou pro mnoho diváků (bohužel zatím především amerických). Třebaže do cílové divácké skupiny už nějaký ten měsíc nepatřím, rád jsem si Snídaňový klub „přisvojil“. Děkuji, Johne Hughesi. 90% Zajímavé komentáře: Flipper, Mr.Apache, InJo, wipeout(7.12.2010)

  • - Výchovný poradce má na stole destičku s nápisem "R. Hashimoto". Richard Hashimoto byl vedoucím produkce filmu. (Othello)

  • - Během záběrů na skříňky na začátku filmu lze spatřit nápis "Nemám rád pondělky". Jedná se o odkaz na incident z roku 1979, při kterém 16ti letá Brenda Spencer zastřelila 8 dětí a 2 zaměstnance základní školy Cleveland v Kalifornii. Jako důvod uvedla to, že nemá ráda pondělky a její čin "prosvětlil" den. (HellFire)

  • - Ústřední píseň k filmu „Don´t You“ (Forget about Me) odmítli nahrát Billy Idol, Bryan Ferry, Chrissie Hynde a The Pretenders. Nakonec ji tedy nahráli Simple Minds a Billy Idol ji později zcoveroval pro své album "Greatest Hits". (Othello)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace