Temná píseň

S filmem jsem absolvoval dlouhý, předlouhý, detailně obsáhlý, masochistický, místy oplzlý a občas i intenzivní magický rituál, který nikdy před ním, zřejmě ani nikdy po něm, žádný horor už nezopakuje. Bylo to ale vůbec k něčemu?! Sophii, prý mladá žena, jak tvrdí obsah, ve skutečnosti vyzobaná slunečnice, zabili nějací "puboši" malého syna, spáchali na něm obětní rituál, což je fakt pravděpodobná smrt, že, už je to tři roky. Žena ale nemůže strpět, že viníci zůstali za ohavný čin nepotrestáni, a chce na nich vykonat pomstu. Za tím účelem se spojí s vyhořelým okultistou, se kterým se odebere do venkovského stavení ve Walesu, kde se budou oddávat rejdům na přivolání synka z říše mrtvých. Sophia ale neřekla, že ve skutečnosti jí jde právě o tu pomstu. A mně nikdo neřekl, že se budu muset prokousat takovou rozvleklou a levnou hovadinou, kde nebyla ani minuta napětí a gradace, což je nahrazeno scénami, v nichž se nesourodý pár pořád o něčem dohaduje a křičí na sebe, pak se k sobě chovají děsně přátelsky, případně dojde i na nějakou tu erotiku, kdy není nutně nutné vidět Catherine Walker nahoře bez. Film to není vůbec krátký, velmi rychle upadne do jednotvárnosti. Velká část filmu je zasvěcena detailním přípravám k rituálu, z něhož se už nedá vycouvat. Hororově se to moc netvářilo, jen tak na okraj, více hozené do drama, hlavně mně film vůbec neubíhal. Když se to přehouplo do závěrečné třetiny, kdy už se mělo konečně něco dít, respektive děj měl gradovat, tak na scénu naběhl komparz z domova důchodců legračně pomalovaný temperami, což měl být následek invokace, jestli vám to nedošlo, měli to být démoni. Myslel jsem, že se poliji šalvějí přeslenitou, kterou inhaluji po pádu demokracie, když jsem uviděl ten groteskní nápad, myšlený zcela vážně. Na závěr se zjevilo cosi, ne neumím to dostatečně pojmenovat a identifikovat, pravděpodobně nějaký bůžek. Film nabral úplně jiný směr a směšně vygradoval do poetiky mexických telenovel. Herecká dvojka v irsko/britském složení Catherine Walker & Steve Oram sice nebyla na zatracení, ovšem do Irska už se dlouho na nějaký horor nevydám. Rozhodně ne, když jej bude režírovat vrchní patlal Liam Gavin. 2/10 (22.10.2017)

Neuveriteľne pomalé bez akýchkoľvek výkyvov, ktoré by divákovi pripomenuli: toto je (aj) horor. Pustil som sa do toho len kvôli skóre z "MetaScore", ktoré ma na rozdiel od trápneho "IMDb", len zriedka kedy oklame. Nuž čo už. Aj takúto treba mať skúsenosť. Chcel som dať aspoň dve, no za ten záver naozaj nemôžem inak - 25% (28.04.2017)

Snímek „Temná píseň“ má hororový spíše jen nádech, než aby se skutečně jednalo o hororový film. Jeho finále už je spíše takové filosofické až metafyzické, což se přiznám, mně úplně nesedlo. Ale do té doby tu byl potenciál pro něco, co mohlo být dobré psychologické drama, které se ale v konečném důsledku nekonalo. Rozhodně to je ale film, který se dá sledovat bez újmy na zdraví. (25.07.2018)

Dráma s hororovými prvkami či horor s prvkami drámy? Neviem, no páčilo sa mi to. Bohužiaľ záverom sa mi potvrdili priebežné dojmy, ktoré mi napovedali, aby som nebol príliš nadšený, pretože všetko čo vidím, nie je žiadnou premyslenou hrou, ale len nesúrodým zlepencom pútavého, no plytkého diania. Dark Song pre hororových nadšencov stojí za zhliadnutie, ale bohužiaľ nie je žiadnou detailne vypiplanou okultistickou peckou, akou sa môže spočiatku zdať. (21.01.2018)

Tvůrci použili zbastardizovanou variantu rituálu od Matherse (skutečný rituál trvá rok a půl a nevyžaduje odloučení) a legendu o Crowleym a Boleskinově domě spolu s faustovským motivem. Z okultního a lidského hlediska je ovšem kravina kvůli tak přízemním věcem jako pomsta či zmizení podstupovat takové martyrium. 70 procent za atmosféru + 10 procent za dech beroucí závěr. (12.12.2022)