poster

Africká Královna

  • anglický

    The African Queen

  • slovenský

    Africká Kráľovná

Dobrodružný / Romantický / Válečný

Velká Británie / USA, 1951, 105 min

Režie:

John Huston

Předloha:

C. S. Forester (kniha)

Scénář:

Peter Viertel

Kamera:

Jack Cardiff

Producenti:

Sam Spiegel, John Woolf

Střih:

Ralph Kemplen
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • dopitak
    ****

    Kolega sud to krásně vystihl, přečkáte-li poněkud rozpačitě se vyvíjející začátek, dočkáte se. Vyzvihl bych, sice poněkud technicky neladící, přesto moc pěkně natočené pasáže, kdy loď "jako když" kolem zvířat proplouvá. Těžko uvěřit, že Katharine bylo v době natáčení slabých čtyřiačtyřicet, působí strašně staře.(26.6.2009)

  • MontyBrogan
    ***

    Možno jedno z mojich nemnoho cynických hodnotení a možno to bolo naozaj patetické a naivné. Pre mňa dôkaz toho, že dve herecké ikony ešte film nerobia. A to som sa tak potešil, keď sa ukázalo, že strávia veľkú časť filmu sami na tej loďke. Bez patričného scenára sa žiaľ veľké divadlo nekoná. Vtedy možno prešiel argument, že v dobrodružnom filme to nie je prvoradé, teraz už asi málokoho nadchnú starnúce hviezdy, na ktoré štáb hádže vodu v štúdiu.(15.6.2013)

  • MarekT
    *****

    Sice se stávalo, že mi občasné, dost předvídatelné romantické vsuvky do příběhu neseděly, ale s přibývajícími minutami jsem prostě musel uznat, že je jakoby napsal sám osud - pokud by někdo zaujatý protestoval proti polibkům, rád mu odpovím, že třeba napoprvé se jednalo o spontánní záležitost, kdy člověk kolikrát zapomene přemýšlet. Stejně tak je pochopitelné, že po nějakém čase stráveném spolu si vytvoříte nějaký cit k té druhé osobě (zejména pokud to je osoba opačného pohlaví), tudíž třeba nemám výhrady vůči záverečné sekvenci, ač třeba u jiných žánrové similárních bych téměř jistě měl. Navíc, snímek ani tak neberu jako romantický, na místě by bylo spíše zmínit i dobrodružný (a jak si tak pročítám ohlasy, jsem rád, že je to zmíněné poměrně často), stejně tak, když - jak typické pro mě - přimhouřím oko, bych se ani nebavil o lásce, jako spíš o přátelství. Film se mi ale ještě více líbil z hlediska uměleckého. Opět se ukázalo, že když vedle sebe postavíte opravdu nadané osobnosti, můžete si být jisti, že k relativní dokonalosti stačí i to, že po celých sto minut jsou na scéně jen oni dva. Nejsou to sice jejich životní výkony, přesto však charismatický Humphrey Bogart a i na svůj tehdejší věk stále krásná Katharine Hepburn fascinují svojí přirozeností, s jakou podávají své repliky, svá gesta, své činy... Několik příkladů za všechny: třeba pláč Katharine nad ztrátou blízkého člověka je neuvěřitelně věrohodný, chce se mi až věřit, že nebylo použito líčidel. Stejně tak bych se nedivil, kdyby hodně dialogových scén bylo natočeno na první pokus, měl jsem kolikrát pocit, jako bych nesledoval herecké legendy, ale opravdové přátele. Od té doby, co jsem viděl pár filmů s dvojicí Grant - Bergman (kteří navíc nemuseli nic hrát, protože se přátelili i v reálu), jsem aspoň v hollywoodském filmu neviděl lepší souznění nějakého dua. Proto také není překvapivé, že Akademie tentokrát nezaváhala a poslala zlaté sošky do správných rukou, ačkoli u Katharine nemuselo zůstat jen u nominace. V průběhu projekce bych dal asi za čtyři, ovšem se znalostí celého příběhu musím přihodit i tu pátou hvězdičku, takhle rozumně vystavěný romantický film (ačkoli jej tak opravdu nevnímám) se málokdy vidí.(28.10.2009)

  • F.man
    ****

    Moc příjemná romance, která však na mě začala fungovat až v druhé půlce. Prozatím tedy "jen" čtyři hvězdy, dost možná to ale není hodnocení konečné. Každopádně Humphrey Bogart a hlavně Katharine Hepburn jsou v tomhle snímku úžasní. Parádně to mezi nima funguje a i přes mírnou teatrálnost padesátých let (method acting je ještě v plenkách) jsem jim věřil (skoro) vše. What a time we had Rosie, what a time we had.(6.4.2010)

  • Blofeld
    *****

    Coby velkému fandovi Katharine Hepburn mi film, v němž téměř nesleze z obrazovky, přiváděl velice příjemné pocity (a Oscara by si zasloužila stejně jako Bogie. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl na Bogarta (přece jen v Casablance vypadal poněkud jinak), pak se naštěstí oholil a já si mohl jen bezvadně užívat. Velkou výhodou filmu je, že příběh povětšinou nelze předem odhadnout a scénář (nemůžu soudit podle knihy, nečetl jsem a po tomhle zážitku si ji snad i seženu) obsahuje jak dobrodružství, tak humor. A nepřijde mi, že by na filmu byl nějak zvlášť znát jeho věk. Třeba sjezdy peřejí byly skvělý vizuální zážitek. Vřele doporučuju! "Can you make a torpedo, Mr.Allnut?"_____Robert Morley vypráví o tom, jak se Katharine Hepburn líčila: "Sedával jsem ve svém křesle a líčil se. Pak, tři minuty předtím, než si ji žádali na place, přišla Kate. Vzala ze stolku tužku, udělala si na obličej čárku tak, aby se nijak nezměnila, a prohlásila:'Tak, a jsem nalíčená..'!____________ Sehnal jsem si knihu, komu se líbil film, určitě to udělejte taky. Skvělé čtení!(30.5.2005)

  • - Jelikož loď byla příliš malá pro potřeby natáčení, byly na voru postaveny věrohosné repliky lodi pro záběry z blízka. Interiéry a scény z jezera se natáčely v Londýně, stejně jako většina scén s vedlejšími postavami. (HellFire)

  • - Spoiler: C.S. Forester napsal ke své knize dva odlišné konce. Jeden byl vydán v Anglii a jeden v Americe. V celosvětově rozšířenější americké verzi jsou Rose a Charlie předáni Britům, kteří poté vyhodí do povětří Louisu. V britské verzi narazí Africké královna do Louisy a zničí ji. Rose a Charlie odchází po pláži aby informovali britskou armádu. (HellFire)

  • - Humphrey Bogart chtěl, aby se natáčelo s umělými pijavicemi. John Huston to odmítl a nechal do londýnských studií přivést celou nádrž živých pijavic. Bogart byl díky tomu nevyrovnaný a nervózní, čehož chtěl Huston docílit. Nakonec se použily umělé pijavice a ty živé se použilyna záběry z blízka. (HellFire)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace