Zbehovia a pútnici

Tento film svědčí o velkém talentu Juraje Jakubiska, který vtisknul uměleckou podobu filmu podle svého stylu. Je to enormní protest proti násilí a brutalitě. Filmový klenot slovenského filmu. Jakubisko už tehdy dokázal, že je filmový mistr. Určitě se podívám znova. Maličko to kazí, že jsem to viděl pouze na videu. Bohužel jsem to nenalezl na DVD.. (23.12.2007)

Bože, stvoril si človeka a on raz zabíja aj teba....Tyhle těžce surrealistické filmy se těžko hodnotí a nezbývá mi než - víc jak jindy - sázet na dojmologii. Zbehovia a pútnici na mě nezapůsobili až tak silně jako pozdější Vtáčkovia, siroty a blázni a přestože v něm Jakubisko na stoličce režiséra i za hledáčkem kamery opět vytváří divy, zdál se mi film v porovnání s jeho mladším bratříčkem i řemeslně o něco slabší. Své určitě udělala kvalita záznamu (snímek nevyšel na DVD a musel jsem se spokojit s TV záznamem), ale kámen úrazu vidím v příliš rozevláté kameře, která sice tahá z rukávu výborné kompozice, jenže je na ní dost vidět, že Jakubisko neměl k dipozici žádné vymakané jeřáby a spoustu scén točil z ruky, čímž se do obrazu dostala rušivá roztřesenost. Síla Jakubiskovy imaginace však v této implicitně děsivé a hrůzyplné vizi o lidských válkách nad technickými nedostatky vítězí. ____ Rád bych si někdy přečetl nějaký odborný rozbor.... (14.02.2009)

"Bojá sa ma. Utekajú predo mnou, ale neutečú, lebo nepoznají cestu von."                                                                   Asi nikomu jinému se v československé kinematografii nepodařilo vykreslit tak detailně obraz zkázy. JAkubisko má od počátku velmi osobitý způůsob vyprávění, je naturalistický, jde do detailů, přemůže dikáa sílou obrazu. Děj je spíš volně načtrnutý, zato atmosféra je mohutná, depresivní. Právě skutečnost, že se nezaměřuje na konkrétní přííběh či postavy dává vyniknout ucelenému poselství. Zbehovia a půtníci proniknou hluboko a už nepustí. Film, který se nedá ani přehlédnout ani zapomenout. (23.02.2015)

Vemi ťažko stráviteľný film zo zlatého "felliniovského" obdobia Juraja Jakubiska. Depresívny dej, depresívne postavy a množstvo mŕtvych ľudí i zvierat .... V určitých momentoch mi až naskakovala husia koža. Musím však čestne priznať, že som tento film pochopil asi len z polovice. Bude potrebné zhliadnuť toto dielo ešte pár krát .... Zaujímavosťou tohoto filmu je, že nakrúcanie bolo na chvíľu prerušené "socialistickou internacionalistickou pomocou spriatelených armád štátov Varšavskej zmluvy" a tvorcovia zaradili medzi druhú a tretiu poviedku krátke ukážky z intervencie a posolstvo pre ďalšie generácie, vediac, že sa práve vyrábaný film tvorí akurát tak do šuflíka, kde aj naozaj ostal predlhých 22 rokov .... A ostal tam aj preto, lebo dovtedy nik nevidel ožratých partizánov a sovietskych vojakov, ktorí vraždia a znásilňujú z kratochvíle pre vlastné potešenie .... A to sa do oficiálnej ideológie nijakovsky nedalo napasovať . (23.09.2004)

Někteří filmaři pro mě zůstávají spojeni jen s jedním titulem, ostatní součásti jejich tvorby jsou buď příliš slabé, nebo se s nimi z nějakého důvodu míjím. Takovým příkladem může být Antonioni se svou Zvětšeninou, souznění, které se už nikdy neopakovalo. Jakubisko má vlastně štěstí, je pro mě režisérem dvou filmů - Sedím na konári a především Tisícročné včely. Jeho následující snímky u mě vzbuzovaly větší či menší rozpaky. Jeho ranou tvorbu jsem neznal, a tak jsem ke sledování Zbehov a pútnikov přistoupil bez předsudků. Během pouhé půlhodiny se počáteční údiv změnil v trýznivý šok. Jakubisko rezignuje na jakoukoli logiku, tohle je manýristická ulítlost, kterou nevysvětlí ani požití (jedné) drogy, jako spíš bouřlivá reakce organismu na požití několika protichůdně působících omamných látek. Jakubisko se snad chtěl po svém vypořádat s běsy 1. světové války, jenže v sobě neměl dost pokory a odstupu, aby vznikla společenská výpověď. Místo toho vše semlel v rádoby artový obrazový mišmaš. Celkový dojem: 10 %. (01.09.2015)