Mrtvý muž

Bizarní western, který, byť je černobílý, působí i na rok 1995 velmi moderně. Příběh Johnnyho Deppa začíná zasmoleně, načež se pomaloučku, až netečně a pesimisticky, táhne v duchu taškařice kupředu. Toto tempo a atmosféru ještě multiplikuje melancholická hudba, bez níž by výsledek nebyl ani zdaleka tak odladěný. Pro mě největším tahákem a nejlepšími atributy filmu jsou charismatické postavy, jejichž močopudné charaktery, promyšlené dialogy a z dané doby prdel si dělající skutky dávají Mrtvému muži nezaměnitelný punc černé komedie. Spokojenost jako prase, a to také díky pořádné dávce krve. Malinko podezřívám Tarantina, že se tady nechal inspirovat pro svého Djanga. Doporučuju! (11.11.2014)

Černobílá esej o muži, který byl zrozen k věčné noci. Dvě hodiny vizuálně strhujících sekvencí, které lze zastavit a nahlížet jako stylizované filmové obrazy. Mystický podtext příběhu je umocněn hádankovými promluvami indiána, který mluví a přitom neříká nic. Johnny Depp předvádí esenci úsporného herectví, které obstará povětšinou pouze výrazem tváře (inu, když na to má někdo kukuč). Jarmusch uvedl v život podivnou snovou fresku o cestě za smrtí, ke které je hrdina předurčen svým jménem. Zároveň oživil panoptimum podivných tváří a osob, které se zcela příčí zažitému "divokozápadnímu" stereotypu. Tenhle film nelze pasivně sledovat, nutno ho vychutnávat jako dobrý tabák... Tabák, který William Blake nemá. Proč vlastně? P.S. Zpětně musím konstatovat, že Jarmusch hodně čerpá z novátorského přístupu Cormaca McCarthyho, jehož drsnou poezii cesty k barbarství lze ve filmu zaslechnout věru silně. Pro mě osobně další důvod, proč tenhle film milovat. (30.01.2004)

Tak tohle byl fakt divnej film. Jarmusch bud ma nakoukany mraky westernu a natocil to uplne jinak a nebo zadnej western nevidel a natocil to po svym. A z nejakyho duvodu, ani nevim presne proc, se mi tenhle film desne libil. Nejvetsi podil na tom ma asi hudba. Vcelku jedoducha, casto se opakuji, ale naprosto genialni, ze i tem nejklidnejsim scenam dokazala dat potrebnej naboj. K tomu tu mame slusnej pribeh, skvelyho Hurta, Molinu, Henriksena (toho obzvlast), Byrnea a Thorntona ve vedlejsich rolich a naprosto famozniho Deppa, jehoz zabijak je naprosto dokonala postava. Akorat sem nejak nepochopil, kde se najednou naucil tak strilet. I kdyz ma film pekelne pomaly tempo a prestrelek tu je jen par, tak me proste film naprosto zaujal po celou dobu. (16.01.2008)

„Tento svet už nie je pre teba.“ Okrem toho, že obdivujem Johnnyho Deppa, ktorý svojím spôsobom naozaj bol nejakých tridsať a čosi rokov mŕtvy, mám rád aj množstvo iných hercov a, aby som trochu zveličil, takmer všetci hrajú v MŔTVOM MUŽOVI (na Henriksena a jeho labužnícke pojedanie upečenej ruky pri večernom ohni nezabudnete). Aj keď nezávislé westerny (čo znamená, že vo filme zaznie veta „Aha, bizóny!“, ale žiadne bizóny neuvidíme, lebo na ne samozrejme režisér nemal prachy) dvakrát nemusím, toto pomalé čiernobiele tempo so skvelou hudbou (no, hudbou...) je ako stvorené na hlbokú letnú noc. Pravdaže v originálnom zvuku a s titulkami. Máte tabak? (06.08.2005)

Bojím se, že čímkoli, co řeknu, mohu této křehké černobílé nádheře s nejoduševnělejším "vrahounkem", s nejcharismatičtější "bad" bandou (Henriksen-Wincott-Hurt-Byrne), s krásně nervní kytarou i poetickou kamerou, nějak uškodit, protože to, co plyne před očima, je nesdělitelné. A tak jen: Jarmusch je návykový a já jsem naměkko. (05.11.2005)