Rock'n Roll

Jak jen to napsat a neurazit... Bylo to... Prostě to bylo. Něco natočili, trochu se u toho pobavili, trochu si nakáleli do vlastního hnízda a divák může odejít domů s pocitem, že vlastně není jediná nula a že je vlastně i rád, že o něm nikdo neví. Případně si slibuje, že on takhle trdlovat nebude, až na něj čtyřicítka uhodí. Místy k pousmání, místy k odvrácení zraku. Prý komedie, ale po návratu domů mi do smíchu nebylo (tedy pokud jsem si nevzpomněla na krokodýla :-)). (14.01.2018)

Nakoniec to bol poriadne trafeny film. Myslel som si, ze to bude taka klasika o krize stredneho veku osviezena tym, ze herci hraju samych seba. Zaujimavy koncept, avsak ku koncu to bolo miestami uz riadne natiahnute a nemalo to tempo. Tie dve hodiny boli pocitovo tri a fakt som uz koncu trpel. Aj ked prave na konci to bolo uz uplne mimo a mohlo ma to zabavit. No uz som fakt cakal koniec a az tak som si to teda neuzil. Hlavna dvojka pobavila, evidentne musia mat zmysel pre humor. (23.08.2023)

"Ty nejsi žádnej vrabčák!" Pro mne velice špatně stravitelná ufňukaná zpověď jednoho chudáka s krizí středního věku. Viděl jsem s Guillaume Canetem i Marion už pár filmů abych si mohl udělat obrázek co a jak. Marion hraje jako vždy úžasně a obzvlášť pasáže s jejím ultraamerickým přízvukem s voláním do USA jsou nádherné, ale Guillaume mi nikdy moc nesedl a na jeho oči se vyloženě nepříjemně dívá. Ten utrápený výraz a jak mrtvo v nich má... to není hezké. Byl jsem tedy nepříjemně zaskočen že film se věnuje hlavně jemu a Marion je tentokrát spíše na druhé koleji. Námět filmu byl na půl hodiny, ne na 123 minut. (Viděno na LFŠ Uherské Hradiště.) (30.07.2018)

Pitomoučký film přibližuje pracovní a životní vyhoření dvou herců. 1)  Fakt, že snímek reflektuje skutečné zážitky a postoje hlavního protagonisty je irelevantní. Může mít význam pro rodinné album Canetových, ale divákovi je to šumafuk. Tudíž tato hlavní zajímavost celého díla pro mě nemá žádný význam. Mě zajímá film samotný bez ohledu na to, kde autoři čerpali inspiraci. No a to není žádná sláva._____ 2)  Dá se to říci jednoduše: ona byla protivná jak činže a z něho se vyvinul blázen. Příznačné je, že když se z něho stala umělovecká přesvalená hrůza, tak se té jeho krávě začal líbit._____ 3)  Oceňuji práci maskérů._____ 4)  Přitažlivý 44letý Guillaume Canet vypadá z profilu jako starší brácha našeho herce Jana Nedbala._____ 5)  Kvalitní analytický koment: Marze***. (01.05.2022)

Tato chytrá podvratná komedie se odehrává v atraktivním uměleckém světě. Tématem je příběh vzpoury. Navzdory krizi středního věku být rocker, tedy nekonvenční, věčně mladý a nespoutaný. Představitel hlavní role a zároveň režisér filmu Guillaume Canet totiž skutečně žije s nadnárodní hvězdou Marion Cotillardovou, která tu stejně jako on hraje sama sebe, opravdu spolu vychovávají potomka a vedle nich na plátně vystupují „v civilu“ i jiné celebrity jako Johnny Hallyday či Ben Foster. Rock’n Roll nabízí úsměv nenuceně pozvolný, spíše dojemný než ztřeštěný, když solidní tatík vymění domácí zástěru za módní doplňky mladistvého rebela a jeho pokus o pořádný flám končí ponižující veřejnou ostudou. Pár milých vtipů od výroku „Před prostatou jsme si všichni rovni“ po tetování v podobě čárového kódu na protest proti konzumu nezastře, že Rock’n Roll je vlastně posmutnělé vyprávění o pošetilosti, marnivosti, pomíjivosti. Navíc vyprávění, jež v druhé půli spustí „hru na pravdu“ a zbytečně sklouzne k hysterii. Snímek ale nabírá v posledním dějství tak bizarní a surreálné obrátky, že se ani otrlý divák nestačí divit. Jako by si režisér a představitel hlavní role Guillaume Canet řekl, že stejně jako jeho hrdina nestojí o image usedlého čtyřicátníka, a rozhodl se publikum vyvést z komfortní zóny anarchistickým a ad absurdum dovedeným konceptem. Kdo očekává upřímnou sondu do života dvou známých a bulvárem sledovaných osobností, zklamán. Canet i Cotillardová tu hrají zkarikované exempláře dvou sobeckých, nepříliš sympatických hrdinů. Odvaha tkví v tom, že se pouštějí do nelichotivé sebeironické hry se svými mediálními obrazy. Díky ní se ale Canetovi daří postihnout sílu i slabost něčeho tak křehkého a destruktivního, jako je herecké ego. V poslední třetině filmu ústí Guillaumeova snaha zastavit stárnutí do groteskních rozměrů. Závěr se tak spíše než kánonu francouzské konverzační komedie blíží sžíravé černohumorné dystopii ve stylu seriálu Black Mirror. Zápletka, při níž muž propadne botoxovému šílenství, je nečekaným převrácením běžných genderových vzorců. Možná se scénář inspiroval Marioninými zkušenostmi z natáčení s Bradem Pittem, jenž ve filmu Spojenci kvůli plastickým operacím horko těžko hýbe mimickými svaly. (09.04.2020)