Režie:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Werich, Emília Vášáryová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Jiřina Bohdalová, Karel Effa, Vlasta Chramostová, Alena Kreuzmannová (více)Obsahy(1)
Jan Werich a Vlastimil Brodský v magické pohádce o tom, co bylo i nebylo, ale zejména o tom, co by mělo být. Dnes již legendární český film Až přijde kocour režiséra Vojtěcha Jasného z roku 1963, v němž hlavní dvojroli nenapodobitelným způsobem ztvárnil Jan Werich, je moderní pohádkou pro dospělé. Její děj se odehrává v malém městečku, které jakoby samo bylo z pohádkové říše. Přijíždí sem kouzelník s krásnou dívkou Dianou a kouzelným kocourem. Kocour má na očích brýle a když mu je někdo sejme, lidé se pod jeho pohledem zbarví podle svých charakterů a skutků. Lháři a farizejové zfialovějí, zloději zešedivějí, nevěrnice a nevěrníci zežloutnou – a zamilovaní zčervenají jako vlčí mák. Je jasné, že kocoura mají rádi jen ti poslední. A samozřejmě – děti...
Jan Werich měl v šedesátých letech žalostně málo hereckých příležitostí. O to s větší chutí si v „Kocourovi" zahrál role kouzelníka i vypravěče. Společně s Vojtěchem Jasným se podílel i na dialozích. Film byl oceněn mimo jiné Zvláštní cenou poroty na MFF v Cannes. Vojtěch Jasný dostal také v roce 1963 Trilobit za režii, Jaroslav Kučera za kameru a Svatopluk Havelka za hudbu.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (216)
Tento film vnímám především jako zajímavé svědectví doby. Po Stalinově smrti bolševici tak trošku tápali, jak se mají chovat k sobě navzájem, k vnějšímu světu a k poddaným. Chruščov a Novotný představovali generaci, která znovu otevřela od dvacátých let zdánlivě uzavřenou otázku, co vlastně si má předvoj dělnické třídy se svou mocí počít? Jak víme, vše se vyjasnilo v osmašedesátém. --- V mezidobí ovšem mohla nejen vznikat, ale být i publikována díla v dějinách bolševismu neslýchaná. Společenská satira Jasného, Brdečky a Wericha právem sklízela úspěchy doma i ve světě. Výkon po všech stránkách úctyhodný, jistě, ale superlativy jsou na místě jen tehdy, pokud nezapomínáme na místo a dobu vzniku. --- Dovolím si přirovnání: O pár měsíců dříve měla v Rusku premiéru Šostakovičova Třináctá symfonie ‚Babij Jar’ zhudebňující Jevtušenkovy verše. O ruském antisemitismu, strachu z tajné policie, nedostatku zboží v obchodech, utrpení a ponížení ruských žen, a o kariéře, kterou básník dělá tím, že „nedělá kariéru”. Šostakovič měl tenkrát v Rusku status ne nepodobný Werichovu u nás - nedůvěra mezi ním a režimem byla vzájemná a důvodná, leč přece jen šlo o respektovanou celebritu, která projevovala jistou ochotu s režimem spolupracovat. A tak, s určitými obtížemi, Šostakovič svoji symfonii protlačil. Když jsem za husákových časů pobíral rozum, byla pro mě jako zjevení, zázrak, že bolševik mohl kdy připustit veřejné provozování tak jasné a konkrétní kritiky svého režimu. --- Jenže - a k této pointě svým přirovnáním směřuji - jakou hodnotu toto dílo (a většina dalších Šostakovičových děl) má ve srovnání s vrcholnými díly světové hudby 20. století? Inu, spíše průměrnou. Je to krásná hudba, ale s významem děl Schönberga, Stravinského, Hindemitha a dalších se měřit nemůže. Ostatně, již v šedesátých letech byla beznadějně zastaralá. Stravinsky ji přesně charakterizoval jako „provinční“. --- A právě takový je Jasného Kocour. Havelka byl vynikající skladatel, žádný filmohudební nýmand, ale okouzlení broadwayským muzikálem (Bernstein?) byla čistě dobová záležitost, u nás nijak originální (Šlitr), a pro mě osobně odjakživa spíše otravná. Werich byl vždycky dobrý divadelník a herec, jenže jeho moudra nikdy nebyla zcela původní, s přibývajícím časem trpěla inflací a v atmosféře nekritického uctívání Werich ztrácel schopnost sebekontroly, hrál sám sebe. A samotný příběh s kocourem? Velmi dobrá lokální satira, řekl bych. Dosti znehodnocená tím krotkým vyústěním, že morální kompas nalezneme v dětech… no, tak že bychom jim snad rovnou přiznali volební právo a paritní zastoupení v parlamentě? ()
O tom, že umění nestárne, se lze přesvědčit třeba v legendárním snímku Vojtěcha Jasného Až přijde kocour. Film samotný má několik pásem - literárně motivované pásmo vypravěče, hrané pasáže a pásmo kouzelníkova představení. Zatímco první a především druhé pásmo je determinováno dobou vzniku filmového díla (žánr satiry, mizanscéna...), pásmo třetí dává v patrnost, že krásné má jakousi nadčasovou platnost. Vystoupení cirkusu coby otisk dobově oblíbené laterny magiky a černého divadla, komponované jako soulad baletu, pantomimy a hraných pasáží za použití kolorovaného obrazu a jednoduchých optických triků přineslo nádherný univerz čirého uměleckého zážitku, který je univerzálně nosný dodnes. Vojtěch Jasný spolu s Janem Werichem ve své alegorii propojili poetické i zábavné a vznikl tak jeden z prvních snímků později tak slavné České nové vlny, která se z Jasného filmu nesčetněkrát inspirovala... ()
"Naše páteře by si nerozuměly." Pokud se někdy dožiju důchodu a koupím se slevou kýbl moudrosti, tak si stejně jako soudruh Oliva najdu nějakou pěknou věž, budu v ní moudrou hlavou moudře kývat a taky komentovat dění. Zkušeným okem poznám, že "revize dopadla dobře, štamprlata taky" a jelikož jsem bystrý, tak vím, že když se lidé vybarví , tak fialoví jsou lháři, červení zaláskovanci, žlutí nevěrníci a šedí zloději. Mně se zkrátka líbil ten pohled na nezkažené děti a vybarvování charakterů místních obyvatel, ale chvílemi to bylo moc velké umění na to, že jsem cítil ambice bavit mě a nejen moralizovat. ()
Nikdy som si nedokázal vypestoval vzťah ku toľko ospevovanému Janovi Werichovi. Pre mnohých je to divadelná a filmová legenda, famózny dramatik, pán herec a čo ja viem čo všetko ešte. Pre mňa to bol vždy len nudný, premúdrelý rozumbrada. Jeho herectvo mi vždy pripadalo rušivé, silené, kŕčovité a nevieryhodné. Presne takým dojmom na mňa pôsobil aj v komediálnej alegórii "Keď príde kocúr", ktorú v roku 1963 natočil režisér Vojtěch Jasný. Kocúr bol fajn, ale pán Werich ma opäť silne iritoval. ** ()
Jak já jsem miloval tento půvabný film ve svém dětství! V dospělosti se okouzlení tímto lyrickým podobenstvím ještě prohloubilo. Dokážu si více vychutnávat jednotlivé složky od světel, přes hudbu až po pantomimické a taneční kreace. A dochází mi veškeré souvislosti s kriticky satirickým pohledem, chytrou hravostí a energičností ve víře v podstatu dobra jedince. Děti jsou symbolem budoucnosti, pro kterou by každý člověk měl ve svém nitru nalézt to nejlepší a přispívat k prosperitě osvícené společnosti. Je to sympatická pohnutka. S humorným a inteligentním nadhledem, který jedinečným způsobem přibližuje neutěšený stav fungování společnosti ve svém celku i ve svých jednotlivých částech. Násilné budování komunismu na základech propracovaného rakouskouherského systému zlomení ducha zanechalo své zřetelné výsledky v té nejpřízemnější formě touhy po moci a bohatství, přitakávání a zneužívání. Díky přízemnosti člověka je jakákoliv revoluce odsouzena k nezdaru. V reakci na stav společnosti vzniklo několik vynikajících satirických filmů. Jedním z nich je i film Až přijde kocour. Vojtěch Jasný dokázal vtisknout do filmu i svůj umělecký talent a vzniklo originální poetické dílo. Silné a působivé ve svém provedení, ve svém průběhu i ve svém vyznění. V pronesených slovech je cítit moudrost Jana Wericha, který výborně ve své dvojroli laskavého kastelána Olivy a tajuplného kouzelníka vtipně, laskavě i jízlivě komentuje veškerou bláhovost, pokrytectví i nezištnou obětavost lidského chování. Na karikaturách typů lidí, na které narazíte v hojném počtu kdekoliv i v současné době. Moudrý a laškovný nadhled je výstižný a potřebný ve své zřetelnosti správného pojmenovávání problémů. Vedle hlasu svědomí je hlavní postavou příběhu schopný, oblíbený a obětavý učitel Robert (velmi dobrý Vlastimil Brodský), který v kritických situacích neváhá vyjadřovat svůj názor a zatajované pravdy. On je tím pevným pilířem, který chrání pravdu a skutečnost a naději na osvícenější budoucnost. Hlavní ženskou postavou je kouzelníkova asistentka Diana (půvabná Emília Vášáryová) ve své roli tajemné krásky pravdy a lásky v té nejupřímnější podobě. Hlavní zápornou postavou je ředitel školy Karel (skvělý Jiří Sovák) v pestrosti chameleonského zabarvení těch nejpřízemnějších lidských pudů mocichtivosti, povýšeného pokrytectví, nevěrnosti i manipulativního podvodného jednání. Poslední důležitou postavou je podlézavý školník (vynikající Vladimír Menšík) ve svém úslužném poklonkováním síle moci a vynalézavostí pro zachování stejné stávající moci strachu. Z dalších rolí: nevěrná Robertova známost a poslušná učitelka Julie (zajímavá Jiřina Bohdalová), líný pokrytec a družstevník Janek (příjemný Karel Effa), ochotná a svědomitá družstevnice Marjánka (sympatická Vlasta Chramostová), vytrvalá klepna Fanča (zajímavá Alena Kreuzmannová), trpící a trpělivá Karlova manželka Růžena (Stella Zázvorková), zlodějský vedoucí restaurace (Jaroslav Mareš), dobromyslný popleta a policista (Václav Babka), či odbojné děti Jankův Joska (Michal Pospíšil), školníkův Olda (Antonín Krčmář), Marjánčina Jindřiška (Dana Dubanská) a restauratérův Petříček (Pavel Brodský). Ano, je to kriticky satirický pohled na fungování komunistické společnosti. Ovšem ve svém důsledku se tato satira dá interpretovat v malých obměnách i na současnou dobu společnosti demokratického tržního hospodářství. Pokud ve společnosti půjde na prvním místě o moc a bohatství, bude mít toto laskavé dílo stále své nezastupitelné místo. Jsem, už nevím ani pokolikáté, znovu uchvácen touto optimistickou, výstižnou a hravou poetikou, která dává prostor snad všem uměleckým složkám, aby vynikl nezapomenutelný satirický výtvor. Navíc, k Telči mám mnohé nezapomenutelné vzpomínky. Odhoďme svoji pokryteckou přízemnost a buďme především lidmi! Začít se musí odspoda, od základu každého člověka. Nejobtížnější bývá, když se člověk vyjadřuje pouze sám za sebe. () (méně) (více)
Galerie (23)
Zajímavosti (22)
- Kocúr, ktorý inšpiroval režiséra, aby videl farebných ľudí, bol jeho vlastný. Volal sa Pitrís a pre film ho vycvičil Alfréd Červinka, ktorý sa preslávil ako cirkusový drezér Fred Javari. (Raccoon.city)
- Když na náměstí se zatáhne a začne průtrž mračen, všichni lidé si berou deštníky a utíkají z náměstí do podloubí se schovat. Naproti ale "přihlížející" lidé, co do filmu nepatří, stojí na náměstí, kde svítí slunce a neprší. Lze tak poznat, že zatažení a průtrž jsou umělé. (Pepy)
- Vojtěch Jasný přiměl Jana Wericha ke spolupráci na scénáři, protože by to svými slovy "neuměl napsat tak krásně, jako Jan Werich". (Dr. Hawkeye)
Reklama