Dnes večer všechno skončí

Zvláštní příběh lásky. Ta mu lže, že potřebuje zachránit otce a proto se dala na špionáž. Ten jí lže, jak ji miluje a hned co se mu svěří se svým tajemstvím, vše vyklopí svým kamarádům. Je jasné, že pan Jasný s panem Kachyňou museli točit angažovaně - náš stát se skoro deset let po válce dokáže vypořádat s každým záškodníkem. (25.03.2018)

Oj, to je roztomilý film! A s tak krásným poselstvím: Neboj se, soudruhu, udat ani vlastní milenku - i ona by mohla být špionkou. Buď vždy věrný straně, neboť ta jediná je neomylná. Pamatuj, že presumce neviny je překonaná buržoazní koncepce - vždyť sám soudruh nejvyšší prokurátor Sovětského svazu Vyšinský nás učí, že vina je kategorií objektivní: Kdo se stýká s někým, o němž strana prohlásila, že je špion, je sám špion. A nejsou-li věcné důkazy? Ale vždyť víš, co soudruh Vyšinský napsal: Třídní nepřítel je příliš rafinovaný než aby po sobě zanechával důkazy. Jediné podstatné je jeho doznání - ale to už je práce soudruhů z StB. Ty buď hlavně ostražitý a dávej pozor, abys někde nevyzradil důležité státní informace. Víš přece jaká je doba. Reakce nikdy nespí, jak říkal soudruh prezident Gottwald. (05.11.2006)

Cyklus Za železnou oponou je docela dobrý nápad. Díky tomu člověk může shlédnout dva protikladné filmy těsně za sebou. Tentokrát máme duel Zelených baretů Johna Wayna a tohoto skvostu špionážní filmové produkce padesátých let v Československu. Filmově to sice není odpad, i tak je to jasná komunistická agitka spolu s naivními dialogy přízračnými pro svou dobu ("vždyť jsme na vojně"). Pikantní je, že na filmu se podílela řada později uznávaných osobností, včetně emigranta Jasného. A jak píše historik, takový Král Šumavy je taky agitka, ale přesto je to dobrý film. P. S. Nikdo mi nikdy nevysvětlil, co jsou ty hovorové tabulky :) (05.11.2006)

Kachyňa & Jasný ala stalinissimo orwokolor :o)) - Ale jinak je to jen další agitační hnus ze socrealné rudo-černé kuchyně. Helenka je taková afektovaná a je to slečna mrcha (protože je přece) z města (jinak Irena Vágnerová, agentka s dvouletkou od síájsí či které ídeodiverzní centrály) - jasná ZÁPORNÁ postava, Milan pak je takový milý voják naivní, (přestože je) z města (asi proto, že žije chlapec s maminkou a rád by nějakou tu čisťounkou voňavou slečinku, žádnou soustružnici!) - jasná ROZPORUPNÁ postava, dále pak soudruzi velitelé a vojáčci odkdekud (co nakonec pomůžou, podrží a snad i vyhoní - ty nepřátele přece ;-)) - jasné KLADNÉ postavy... Nu a pak jsou tu ty HOVOROVÉ TABULKY - to je to hlavní, oč tu kráčí! Jó, to byla ta doba agentů a špiónů, kujónů plíživých imperialistických a nepřátel šťastných zítřků - a proti nim ruku v ruce >dělníci, rolníci a pracující inteligence< - soudruzi umělci - rejžizéři - herci - obzvláště viditelně... Jasné schéma jako Kléma, v barvě vyvedené, aby byly nejspíš dobře vidět ty rudý vejložky, nejen době poplatné - přímo době a straně v prdel lezoucí! Křečovité herecké výkony s vypoceně stupidními dialogy, ideologií smrdící scénář a rutinně mizerná režie. Prostě odpad - umělecký i lidský, zářný doklad toho, čeho všeho ta naše česká bolševisko-kultůrní fronta byla schopna! Tak nasssrat... :-( (05.11.2006)

Krásně naivní, avšak pevně a bezelstně v lepší zítřky věřící Josef Vinklář je konfrontován s vypočítavostí a prohnaností cynické špionky Evy Kubešové. Můj úžas nad iracionalitou příběhu, v kterém Československo zřejmě představuje strategický modus operandi každého správného špiona, je střídán dětským nadšením ze skutečnosti, že Eva Kubešová má ve své ložnici stejné bakelitové rádio značky Talisman jako já. (10.08.2011)