Axolotl Overkill

Energické, mladícky tvrdohlavé, provokatívne, slobodné, no zároveň i chaotické, výstredné, zmätené, miestami povrchné a nejasné. Skrátka presne také ako dospievanie. Knižnú predlohu nepoznám - hoc po letnom oboznámení na základe tohto sfilmovania by ma skutočne zaujímala -, a teda nemôžem porovnávať, ale tak nejak tuším, i keď sa pod filmovú adaptáciu podpísala tá istá osoba, že kniha bude predsalen obsahovo značne hodnotnejšia, ucelenejšia, zachytávajúca podstatne viac myšlienok. Nechcem však byť prehnane kritický, nakoľko čoby režijný debut ma to oslovilo pomerne dosť (a to pritom tvorbu európskych nezávislých filmárov prevažne nesledujem). Formálna stránka snímky sa mi páčila, či už vizuál (moderný Berlín tu bol zachytený veľmi dobre), hudbou, ale takisto sviežim, energickým strihom, a vlastne celkovo akousi svižnosťou (teda aspoň niekedy). Horšie to už bolo s obsahovou stránkou, ktorá mi prišla až príliš chaotická, zmätená a vo výsledku žiaľ len málo vraviaca. Značný problém som mal i so zvolenou štruktúrou, jednotlivé scény boli klipovitého rázu, čo mi je nie úplne pochuti a na kvalite nepridávalo ani ich usporiadanie, kedy chronológia neexistovala prakticky žiadna a epizódky zo života sa striedali takpovediac "hala-bala". Oceňujem najmä všelijaké hudobné/tanečné vsuvky, niektoré originálne a úsmevné scény, a takisto herecký výkon Jasny Fritzi Bauerovej, ktorá sa s rolou tínedžerky Mifti popasovala veľmi dobre, a postavu, od ktorej ju v skutočnosti delí 12 ročný rozdiel, zvládla bezproblémovo. Čiže aby som to zhrnul, Axolotl za sklamanie síce nepovažujem, páčilo sa mi ono exentrické poňatie a celkovo výstrednosťou nabitá generačná výpoveď súčasných tínedžerov, ktorá nie je polopatistická (po premietaní v trnavskom Lumière všetci zúčastnení zostali sedieť v kinosále skoro až do úplného konca titulkov), avšak predsalen, vo výsledku "iba" trojka. 65% (14.12.2017)

Keď máme 16 sme: pozérski, nekontrolovateľní, otravní, relatívne slobodní, nejasní, rozpoltení, občas zábavní, bezstarostní, zmätení... to všetko sa podarilo pretlmočiť do štruktúry filmu. Na ploche 90tich minút to nestíha byť tak otravné a neznesiteľné ako predloha. Kým belgická autorka Julia Ducournau sa (pravdepodobne) snažila o nekonvenčný, výstredný obraz dospievania, Helene Hegemann sa to podarilo. Bez krvi, bez mäsa, bez nechutností... za to naozaj excentricky a surovo. (17.09.2017)

Šestnáctiletá Mifti je ve skutečnosti skoro třicítka, ale zase tak moc to nevadilo. Ráda se předvádí nahá, je na co koukat. Stejně tak její plochá kamarádka Mavie Hörbiger, a starší (ale jak bychom s oblibou řekli: víc co chce) Arly Jover. A scénář... asi se hodně stříhalo, ale kromě naznačeného nevztahu s otcem milionářem se vlastně o mladé Němce nedozvíme víc, než že ráda šuká na blind a třídenní večírky nejsou problém. Neotrávilo, ale už vůbec nechytlo. (13.01.2020)

Podle knihy Axolotl Roadkill. Německá puberťačka a její pohrdání dospělými, sex, drogy a další věci oblíbené mezi německými puberťačkami. Scény, kde se nemluví a jen hraje hudba - ****. Scény, kde se mluví - *. Bohužel mluvících scén je tam mnohem víc a jsou nesnesitelné. Prostě něco jako film Mami! (01.07.2017)

Knižní předlohu jsem nečetl ale soudě podle filmu musí být dobrá leda tak na roztop do kamen. Protože film je jedno velký WTF. Nechápu proč tenhle film vznikl a už vůbec nechápu jakej měl smysl. Axolotl Overkill je prostě divnej film ve kterým by jste marně hledali byť jen jednu normální postavu. Smekám před každým kdo to dokoukal. Já to ve 30 minutě stopl a dlouze se rozmýšlel jestli pokračovat dál. Nakonec jsem to dokoukal ale kroutil jsem se u toho jako moučnej červ. To je hnus velebnosti. Jdu blejt... (03.11.2022)