• sportovec
    ****

    Vojtěch Jasný patří k těm jménům, která jsou symbolem postupného procitání společnosti z budovatelského oblouzení padesátých let, jímž se brodila velmi podstatná část společnosti. TOUHA je prvním dílem trilogie kroniky tohoto složitého procesu, jehož vrcholným - byť ne dokonalým - bodem se stalo Pražské jaro; patří sem ještě dále AŽ PŘIJDE KOCOUR a VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI. Snaha o civilní výraz, úsilí o zpodobení všedního dne (silně evokuje působení dobové revue KVĚTEN), absence fráze a první klíčící náznaky kritické reflexe stále ještě uprostřed systému, to všechno naznačuje budoucí ideovou i estetickou dekomunizaci komunisticky cítícího režiséra té doby. Zaznamenáníhodné jsou i pozorovatelné vlivy italského neorealismu. TOUHA a síla původního uměleckého výrazu, která do ní byla vložena, neztrácejí své nežné kouzlo ani po letech.(27.8.2011)

  • Ant
    ****

    V českém filmu existuje řádka poetických filmů a většinu pokládám za onanistické hovadiny. Touha na mě ale působila upřímně a bez nějaké nastavované umělosti. Povídky bych hodnotila - 5,5,3,4. První a druhá povídka jsou vážně nádherné s naprosto dechberoucí kamerou. Anděla je podle mě nedotažená a úplně nevím, o co Jasnému šlo. Maminka je pak dojemná a vyloženě ze života. Suma sumárum 4*.(17.5.2012)

  • Arrietty
    ****

    „Čtyři roční období, čtyři doby lidského života...” - O chlapci, který hledal konec světa ***, Lidé na zemi a hvězdy na nebi ***, Anděla ****, Maminka *****. Třetí povídka mohla mít klidně delší stopáž. Chybí mi v ní hlubší vykreslení vztahu mezi Andělou a Michalem. Autor mi odepřel možnost pochopit, proč Anděla vytrvale odmítá sdílet svůj těžký osud (který si částečně zvolila sama) s člověkem, který ji má upřímně rád, řadu let jí pravidelně pomáhá v hospodářství (ačkoliv by nemusel) a v podstatě na ni svým způsobem čeká. Příběh tak vyznívá částečně do ztracena - funguje pouze jako obžaloba/kritika kolektivizace venkova a to je škoda. Václav Lohniský zde vystupuje v nečekaně kladné roli a je velká škoda, že nedostal příležitost rozvinout ve filmech plně svůj herecký potenciál. Film využíval jeho talentu velmi jednostranně. Totéž platí i v případě paní Tichánkové. * V první povídce mě oslovil pouze Joskův sen a některé záběry kamery, které jsou nasnímané poeticky, až snově.(24.9.2010)

  • Snorlax
    ****

    První dva krátké filmy jsou bez pointy, u toho druhého alespoň čiší romantická pohoda. Anděla se nese v duchu "klidně chcípnu, jen když mám majetek". Tento nepochopitelný životní postoj je však velmi dobře zahraný, jedná se zřejmě o životní roli Věry Tichánkové. Poslední povídka byla nejcitlivěji a nejcivilněji natočena. Možná jí prospěla absence známých hereckých tváří, Racek měl jen štěk.(22.12.2012)

  • Sarkastic
    ****

    1. Docela úsměvné, min. ten sen, ale na druhou stranu nic, co by diváka svoji roztomilostí nějak víc odzbrojilo; 3* 2. Příjemná romance, typická pro léto, které však také musí jednou skončit… „Pro jedno kvítí slunce nesvítí…a copak, když svítí?“; 4*. 3. Asi vůbec nejlepší povídka Touhy, s kritikou JZD a trochu hůře pochopitelnou vzdorovostí hlavní hrdinky, tím samozřejmě myslím proti nabídnuté upřímné lásce; 4*. 4. Smutné, s mírným generačním střetem, uzavírající životní koloběh; 4*. Všechny povídky se myslím podařilo dobře svázat do jednoho celku a vytvořit tak vyprávění o změně ročních obdobích a fázích života. Celkově mi Touha vychází na slušné 4*.(16.12.2012)

  • - Povídka Anděla se natáčela v obci Střílky na Kroměřížsku. (baxz)

  • - Snímek získal v roce 1959 na MFF v Cannes ocenení Nejlepší film pro mládež. (hippyman)

  • - Tento povídkový snímek musel absolvovat téměř dvouletý schvalovací proces. Pomohla až přímluva sovětského filmaře Michaila Kalazotova, autora filmu Jeřábi táhnou (1957). (agass)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace