Nastala chyba při přehrávání videa.
  • troufalka
    *****

    Poetika valašské vesnice, kde platí lidská moudrost a dětská bezelstnost. Oko potěší pohled na malá česká políčka nežli se z nich staly velké širé rodné lány. Staříček jako z pohádky s ochočenou vránou na koleně rozpráví s malými ogárky. A na spirální mlhovinu v souhvězdí andromedy se balila děvčata už v roce 1958! :o) "Dřív to nemělo ani čím prdel utřít a teď má rozumu za tři!" Filmový debit 38leté Věry Tichánkové. "Jenom ty vršíčky kdyby nebyly!" to by se i stařenkám lépe běhalo. Vojtěcha Jasného si každý vybaví především z Rodáků. I v Touze jsou natrčtnuté lidské osudy od dětství, až po stáří promítnuté do ročních období. Narození dítete a pohled na svět dětskýma očima na jaře přes mladou letní lásku, střední věk zatížený starostmi a zimním stonáním až k podzimu života a dovršení. Pohled Rekových očí najednou dojímá víc než návštěva synů u lůžka nemocné maminky. Celý koloběh se uzavírá opět narozením dítěte snad jako předzvěstí lepších zítřků. I když nejvýraznější zůstává bez pochyb Anděla, nejvíc mne oslovil malý Joska, hledající konec světa.(25.11.2014)

  • Ant
    ****

    V českém filmu existuje řádka poetických filmů a většinu pokládám za onanistické hovadiny. Touha na mě ale působila upřímně a bez nějaké nastavované umělosti. Povídky bych hodnotila - 5,5,3,4. První a druhá povídka jsou vážně nádherné s naprosto dechberoucí kamerou. Anděla je podle mě nedotažená a úplně nevím, o co Jasnému šlo. Maminka je pak dojemná a vyloženě ze života. Suma sumárum 4*.(17.5.2012)

  • Radek99
    ****

    Jasného útěk před schematismem doby k poetice, lyrice a symbolismu... Oslava venkova, venkovského života a s ním spojených tradičních hodnot. Bezpráví 50. let je ovšem ještě zatlačeno někam mimo Jasného film (a skrytě čeká na Všechny dobré rodáky). Touha je skromný snímek o skromnosti a opravdu zajímavém uměleckém konceptu popírajícím schematickou dobovou tvorbu. Vynikající herci a nádherná Jana Brejchová...(24.11.2014)

  • Snorlax
    ****

    První dva krátké filmy jsou bez pointy, u toho druhého alespoň čiší romantická pohoda. Anděla se nese v duchu "klidně chcípnu, jen když mám majetek". Tento nepochopitelný životní postoj je však velmi dobře zahraný, jedná se zřejmě o životní roli Věry Tichánkové. Poslední povídka byla nejcitlivěji a nejcivilněji natočena. Možná jí prospěla absence známých hereckých tváří, Racek měl jen štěk.(22.12.2012)

  • Arrietty
    ****

    „Čtyři roční období, čtyři doby lidského života...” - O chlapci, který hledal konec světa ***, Lidé na zemi a hvězdy na nebi ***, Anděla ****, Maminka *****. Třetí povídka mohla mít klidně delší stopáž. Chybí mi v ní hlubší vykreslení vztahu mezi Andělou a Michalem. Autor mi odepřel možnost pochopit, proč Anděla vytrvale odmítá sdílet svůj těžký osud (který si částečně zvolila sama) s člověkem, který ji má upřímně rád, řadu let jí pravidelně pomáhá v hospodářství (ačkoliv by nemusel) a v podstatě na ni svým způsobem čeká. Příběh tak vyznívá částečně do ztracena - funguje pouze jako obžaloba/kritika kolektivizace venkova a to je škoda. Václav Lohniský zde vystupuje v nečekaně kladné roli a je velká škoda, že nedostal příležitost rozvinout ve filmech plně svůj herecký potenciál. Film využíval jeho talentu velmi jednostranně. Totéž platí i v případě paní Tichánkové. * V první povídce mě oslovil pouze Joskův sen a některé záběry kamery, které jsou nasnímané poeticky, až snově.(24.9.2010)

  • - První film scénáristy Vladimíra Valenty po propuštění z vězení. (M.B)

  • - Povídka Anděla se natáčela v obci Střílky na Kroměřížsku. (baxz)

  • - Povídka „Maminka“ se odehrává ve Štramberku. Výuka probíhá ve skutečné původní staré škole. (Robur888)