Potopa

Skutočne impozantný zážitok. Skvostne vystavaný príbeh (pri takej predlohe by bolo hriechom čokoľvek iné), tradične kvalitná Hoffmanova réžia, presvedčivo špinavá dobová atmosféra (kostýmy a rekvizity bez chybičky) a hlavne výborne napísaná hlavná postava, ktorá sa značne vymyká "západným" superkladným rytierom maraisovského typu. Herecký výkon Olbrychského už dnes pôsobí trochu teatrálne a "prepálene", ale aj tak je obdivuhodný a k takej rozporuplnej postave sa vlastne dokonale hodí. Pre milovníkov historických filmov nutnosť. Pozrel som si ten 4,5-hodinový kolos na jeden záťah a ani sekundu som sa nenudil. (08.12.2008)

Jeden z mála filmů co se přesně drží knižní předlohy a proto co se týče obsahu, tak je to opravdu dokonalé. Vůbec tomu neškodí to, že film je dlouhý víc jak tři hodiny. Ten kdo četl knihu musí být filmem nadšen. Já určitě, protože většinu věcí jsem si při čtení představoval naprosto stejně. Samozřejmě, že kniha je lepší, ale tak už to většinou bývá. Považuji to snad za nejlepší film podle knižní předlohy (z těch co jsem viděl). 80% (15.03.2009)

Na jedné straně skvělá výprava, na straně druhé těžko stravitelná, přepálená stopáž. Vydržel jsem, nelituju toho, ovšem pro příště si výběr takto dlouhého filmu radši pořádně promyslím. Navíc si myslím, že scén, které divákovi utkví v hlavě je na pětihodinový velkofilm poměrně málo, ale nic to němění na tom, že poláci ve své době točit uměli. Proto, kdo má výdrž a rád si vychutnává historické eposy, vřele doporučuji. (12.07.2009)

Jerzy Hoffman je možno prehliadnutý tieňom A.Wajdu a K. Kieslowského, ale z filmom ako Mastičkár či Potopa a podľa toho čo som mal možnosť vidieť - z cela neoprávnene. Táto vojnová sága o švédskom vpáde do pohraničia Poľska 17.storočia a následnej územnej "potope" celistvého územia zapríčineného aj značnou časťou kariérnych zradcov vo vlastnom štátotvornom úrade stojí za serióznu vedeckú dišputu. Sienkiewiczov román, hoci som nemal to šťastie ho čítať je veľmi komplexne a psychologicky bohate textúrne prerozprávaný. Stavia síce na vandrovskú cestu Kmičičových odbojov a jeho láske k blonďavej domácej, ale akúkoľvek formalistickú predvídavosť disociačne neguje. Každé rámovanie je síce tradicionalistické a neexperimentálne, ale v klbku zaprášených kostýmov a vonkajšieho smogu dýcha skutočný život historického výkladu, konania postáv sú podopreté úžasným intuitívnym porfóliom a dej, dokonca i na miestach, ktoré sa môžu na prvý pohľad zdať, že sa ťahajú - drží v napätí a dokáže neuveriteľné veci. Aj Dersu Uzala stavia na vzájomnej úcte a dôvere vonkajška (neistota) a vnútra (duch) a divák má možnosť stotožňovať sa z vyprofilovaného deja na vysokej umeleckej úrovni. (01.11.2016)

Už jsem se o polácích a jejich umění ztvárnit historická díla zmiňoval pochvalně v Křižácích, kteří byli ponurejší a syrovější než Potopa. Potopa ztvárňuje ale už novější dobu - 30.letou válku a vše co k ní patří... Nezapomenutelná byla scéna, když hlavnímu představiteli (D.Olbrychski) pálili bok (chuťovka) a na jeho krmení švédského děla :-) (08.03.2005)