Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Marta Rezková (Lucie Pátíková) je čtrnáctiletá dívka, které se znenadání začal zhoršovat zrak a stává se téměř slepou. Její stav nezlepší ani operace a poté, co vyslechne rozhovor mezi doktorem a její matkou, zjistí, že její nemoc má s největší pravděpodobností trvalé následky. Ona je pak poslána do speciální internátní základní školy pro děti s poruchami zraku, kde se učí díky rozvíjení ostatních smyslů být alespoň částečně samostatná a fungovat ve společnosti. Dívka však kromě zraku ztratila i naději na lepší budoucnost a upadá do čím dál větší letargie a deprese a připadá si víc a víc osamělá. Nijak jí nepomáhá ani místní zdravotní sestra (Blanka Bohdanová), která je značně necitlivá a hrubá a nesnaží se pochopit její pocity. Dojde to až tak daleko, že Marta začne uvažovat i o sebevraždě. Do školy však přichází svérázný doktor psychologie Moš (Oldřich Navrátil), který v ní spatří cosi výjimečného… (Česká televize)

(více)

Recenze (36)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Jeden z hodně zdařilých a hodně nedoceněných filmů Jaromila Jireše nás zavede do ústavu pro zrakem postižené děti a do nitra dospívající dívky Marty. Ve své hloubce dost depresivní a Jirešem citlivě podaný příběh se naštěstí jakousi pomyselnou cestou ke světlu odlehčuje příchodem mladého psychologa v podání úžasného Oldřicha Navrátila, jehož dialogy s postiženou holčičkou nešetří originální motivací. Vlastně o tom tenhle snímek s příznačným názvem Neúplné(!) zatmění je - být znovu přiveden ke světlu poznáním a objevením vlastního já. V zásadě bych i souhlasil s podanou filozofií, nač mi je mít v hlavě odpověď na otázku, jak se jmenuje nejvyšší hora v Austrálii, když neumím najít odpověď na otázku, jak se cítím. Takže moje pocity z filmu: smutek, úzkost, chvilková deprese, očekávání, během scén s přísnou pečovatelkou s drsnými metodami (v podání Blanky Bohdanové) docela nervová tíseň, ale s příchodem pana Navrátila také úsměv, v jedném momentu přímo výtlem. ;-) Celkově od počátku velké zaujetí, pocit zásahu ze silného tématu a poutavého zpracování, a v závěru trochu lítost z tak náhlého konce. Zatímco u některých filmů nabývám pocity přílišné rozvláčnosti napříč dlouhou stopáží, myslím, že zde naopak tak skvělé rozehrána zajímavá témata mohla pokračovat po necelých 80ti minutách klidně ještě nějaký čas dál... 85% (Československá filmová výzva) ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Zajímavý film s trochu psychotickou estetikou a výbornou dětskou herečkou v hlavní roli. I když je mnoho scén dost na efekt a příběh docela prostý, trochu vyumělkovaný, přesto jde v dobové tvorbě o jasný nadprůměr. I když jako náš zástupce v oscarovém klání tento film musel asi působit jako pěst na oko. ()

Reklama

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Opět se mi potvrdilo, že Jaromil Jireš patřil k nejlepším českých režisérům a je s podivem, že takto kvalitní filmy jsou u nás téměř neznámé a nedoceněné. Neúplné zatmění patří k dalšímu z filmů z nemocničního prostředí, které mají v československé kinematografii bohatou tradici. A stejně jako třeba Směšný pán nebo Městem chodí Mikuláš oplývá hustou pochmurnou atmosférou a výbornou kamerou. Herecky zde, s vyjímkou hlavní představitelky, vyčníval Oldřich Navrátil, který si střihl roli psychologa plného navrátivšího se entuziasmu naprosto bravurně. ()

zette 

všechny recenze uživatele

Pro me jeden z nejlepsich ceskoslovenskych filmu 80. let. Vytecne psychologicke drama, ktere v divakovi zanecha depresivni pocit i pres nekolik pozitivnich casti, vcetne konce. Velmi dobre a realne natocene, spousta zajimavych kamerovych napadu, ktere parkrat ve mne vyvolaly pocit slepoty... nebo jak to napsat... Velmi dobre herecke vykony v cele s vynikajici Blankou Bohdanovou, prijemne prekvapi i Oldrich Navratil. Film, na ktery se nezapomina... ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Já ti něco povim a pamatuj si to dobře. Člověk je sám. A každý tu žijeme sám za sebe. Čím dřív to pochopíš, tím líp.“ Po Křiku jsem dal Jirešovi další šanci ohromit mě a Neúplné zatmění bylo tou správnou volbou. Sice smutnou jen s pár záchvěvy naděje či něčeho pozitivního, ale to jí rozhodně na kvalitě neubírá, právě naopak. Dílo je to velmi emocionální a myšlenkově bohaté. Ačkoliv divák nemůže cítit přesně to, co hlavní hrdinka, film mu její pocity přibližuje, jak jen může. Publikum tak chápe její strach, depresi a pocit konce světa. Snímek pak vypráví o odpuštění, smíření se (nikoliv však odevzdání se či házení flinty do žita), o duševním stavu, kdy má člověk i přes to, co „nespravedlivého“ se mu stalo, mít rád nejen ostatní, ale hlavně sám sebe. To vše je navíc podpořeno výbornými hereckými výkony především dospívající Pátíkové a svérázného psychologa Navrátila. Sem tam některá místa trošičku drhla (+ je tu ta podivná scéna s vypnutím proudu a fungujícím telefonem), ale to nic nemění na tom, že hodnotím silnými 4*. ()

Galerie (16)

Zajímavosti (1)

  • Film byl vybrán jako zástupce československého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 1983. (orkadimenza)

Reklama

Reklama