Společenství vlků

Společenství vlků má podmanivou temně pohádkovou atmosféru. Jordan to s vlky (stejně jako s upíry) umí. Tedy dokud jsou v lidské podobě. Když se začnou měnit (nebo morfovat :-), je zoufale vidět, že technologie tenkrát na takovéhle triky nestačila. Film je hodně rozvleklý, ale to není divu, když měl Jordan k dispozici vlastně jen dvě původní povídky (o vlčím novomanželovi a variaci na Karkulku). Když to vezmu v úvahu, tak vlastně musím před scénářem smeknout. Škoda je ale té korektnosti (psala se přeci 80. léta), v původních textech Carterové totiž návrat vlčího manžela k jeho nevěstě skončí v tratolišti dětské krve a Rosaleen a její "vlk"... řekněme, že si spolu celou noc jen nepovídali. (22.01.2009)

Vcelku nejspíš lacině natočená a přiznaně studiová pohádka podmaňuje roztomile sexuální temnou atmosférou a poetickými záběry, kdy například krev zabarví bílý kvítek do ruda nebo babiččin konec. Vtipné jsou odkazy na původní pohádku O Červené karkulce a vlkovy odpovědi, proč má tak velké oči, ruce, zuby. ____ Karkulka je i v původní verzi silně sexuální pohádka, tady to ale Jordan ještě zdůraznil a je jasné, že holčička, která se vydá do nebezpečného lesa oblečená do rudého signálního pláště, není žádné neviňátko. ____ Zbytečná mi připadala současná dějová linie, film by si hravě vystačil se středověkem a vsuvkami v podobě vyprávěných příběhů. Přeměna ve vlka taky mohla být méně naturalistická, tady působila snad i schválně směšně. ___ Jinak ale, všechna čest, nálada filmu je mimořádná, obrazy jsou nápadité a zasahující a příběh se nebojí jít až za hranu obvyklého filmového vyprávění, kdy vše musí být uhlazené a roztomilé. /6. 6. 14./ (06.06.2014)

Směsice pohádky a hororu dle dnešního chápání, ale stačí si přečíst třeba Pentameron od Giambattisty Basileho, aby bylo jasno, že původní verze pohádek bývaly občas pěkně krvavé. Obrazově je ten film často velmi působivý, a to v polohách lyrických i brutálních. Metafory a podobenství napájené z pramenů erotiky a dekadence ve snovém oparu. (26.07.2019)

Vizuálně a atmosféricky lahodná (výprava prý sežrala většinu rozpočtu), zasněně gotická pohádka o sexuálním probuzení Červené Karkulky. Děj původní pohádky bylo samozřejmě třeba poněkud roztáhnout, což se děje mj. pomocí vložených příběhů o vlkodlacích (z povídkové sbírky Krvavá komora) a rámce s hrdinkou snící celou dobu v posteli. (11.04.2021)

Napoprvé spíše zklamání a bohužel nevím, jestli bude nějaké podruhé. Atmosféra je bezesporu uhrančivá a koncept neokoukaný, ale ten snový a zamotaný narativ mi zkrátka přišel místy křečovitý a až příliš odtažitý. Je to možná báječná škola v aranžmá fikčního a fantastického světa, ale jeho dynamika mě nebavila a příběh mě oproti stejně starému a v lecčems podobnému Nekonečnému příběhu za pačesy nechytil. Ale třeba příště. 65% (01.11.2020)