Zoufalství a naděje

V prvej polovici sa nás First Reformed snaží presvedčiť, že ide o skromnú komornú drámu ktorej nie je ľahostajná ekológia a klimatické zmeny. Príbeh rozpráva o kňazovi ktorý sa snaží zmieriť so svojim osudom. Tragicky priišiel o syna a jeho žena ho opustila. Píše si preto denník a obstojne si vypomáha alkoholom. V podstate by na tom nebolo nič zlé keby sa tvorca viditeľne nesnažil a neprosil kritiku o zlaté sošky. Pridané "umelecké" a surreálno abstraktné vsuvky kazili zážitok . ECO časť ktorá ma na začiatku bavila bola neskoršie samoúčelne vyťahovaná ako s trenírok K...t a nemala v deji väčšie opodstatnenie. Prvá polovica bola parádna. Druhá u mňa zlyhala. (09.01.2019)

Konečně film, u kterého opravdu nevím, co bude dít v následující scéně. Místy nudný děj jednoho kněze, který si píše deník, místy hluboká moudra, která mě posunují. Jeden pár však naruší "poklid" duše knězi a následuje sled událostí. Kdo koho reálně ovlivnil? Kdo komu prostoupil duší? Neuvěřitelné mysteriózní drama. ... Závěrečná scéna mi vzala veškerá slova a nechala mě poté sledovat titulky ještě dlouho bez dechu. "Moudrost je schopnost udržovat v mysli dvě protichůdné pravdy současně. Naději a beznaděj. Život bez zoufalství je životem bez naděje. Tyto dva koncepty v naší mysli představují sám život." (09.06.2019)

Nemysím si, že by tento film příliš prospěl ani církevnímu ani ekologickému hnutí, ani divákům samotným; rozhodně však marketingu a businessu, které si zde našly pole své působnosti, přestože už i zde se konkurenční prostředí přiostřuje; tak jako v církvi, ekologii i v hledišti. Rev. Ernst Toller a jeho chráněnec Michael Mensana mají mnoho společného, proto si předávají nejen své názory, ale i "sebevražednou vestu", oba jsou na dně. Reverend má, právě v den oslav První reformované církve, tři možnosti volby, které, jak se zdá, zavisí pouze na momentální shodě okolností, buďto se vyhodí (i s předním znečisťovatelem prostředí) do povětří, nebo se stane církevním mučedníkem, nebo se poddá lásce k vdově po Michaelu Mensanovi. O tom samozřejmě nerozhodne sám, to má v rukou Paul Schrader. (30.01.2022)

Vynikajúca festivalovka, Pod kožu sa síce dostáva pomalšie, ale nakoniec zasiahne kam má.Veľkú zásluhu má na tom fantastický Ethan Hawke. Schrader sa po rokoch prešľapov prekonal a v duchu Taxikára priniesol sondu spoločnosti, ktorá je univerzálnejšia, než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Akurát tu okatú antitrumpovskú ekoagitku (aj keď optávnenú) si mohol odpustiť. Finále strhujúce. 9/10 (24.11.2020)

Hodně zajímavý film, přišel mi takový... myšlenkově obohacující, řekněme - zazní tam spousta věcí, nad kterými lze dlouho přemýšlet (např. většina voiceoverových pasáží s psaním deníku, jako např. tato: Přemýšlel jsem o všem, co jsem měl říct, nebo mohl říct jinak a co jsem mohl říct lépe. "Vím, že se nic nezmění, a vím, že není naděje." To napsal Thomas Merton. Zoufalství je vývoj pýchy tak velké, že útočí na jistotu člověka, než by přiznala, že Bůh je kreativnější než my. Možná bude lepší mu to neříkat. Já o pýše nemám co mluvit.). Spoustu lidí to asi může odradit (natočeno je to ve formátu 4:3, téměř celé se to obejde bez jakékoli hudby, řeší se tam dost depresivní a abstraktní věci, je tam několik záběrů, které nemusí být příjemné citlivějším divákům a má to hodně zvláštní závěr), ale mně osobně to oslovilo a bavilo, dá-li se to tak říct (btw. tematicky mi to vzdáleně připomnělo snímky Americká idyla a V údolí Elah, u kterých mi taky nebylo moc do smíchu, ale to je prostě tím, jak moc jsou silné). K filmu mě přivedl jeden rozhovor s Alešem Stuchlým, který o tom filmu pronesl, že se naprosto vymyká festivalovým i artovým standardům a že je to životní role Ethana Hawka - nemám problém s obojím souhlasit. (23.03.2020)