Spoorloos

Po dlouhé době se mi stal Spoorloos filmem, po jehož zhlédnutí jsem zůstal sedět s otevřenými ústy. Jde o velice zvláštně natočený thriller, který zapůsobí hlavně svým rafinovaným scénářem a ponurou atmosférou, která je zčásti budována výbornou hudbou a zvláštně osamělými evropskými lokacemi. Perlou filmu je hlavně skvěle napsaná postava psychopatického Raymonda Lemorna, kterého si zahrál Bernard - Pierre Donnadieu a kterému Jeff Bridges docela šlape v americkém remaku na paty, i když originál je nedostižný. Ačkoli film plyne zdánlivě nevinně a pomalu, závěr by se dal přirovnat k jedné z největších nočních můr stříbrného plátna. Kdyby jen Lemorne nesmrkal. (02.07.2011)

Holandský triler, zaradený medzi sto najdôležitejších hororov histórie (prečo zrovna hororov?) je zaujímavý tým, že divák sa počas jeho deja zaoberá motívmi a psychológiou dvoch hlavných postáv a snahou o ich pochopenie. Je to príjemná zmena oproti kriminálnej šablóne, keď môže byť motív známy, alebo máme viacerých podozrivých a po zvyšok deja hľadáme vraha, poprípade obeť zločinu. Aj keď sa nám tieto motívy podarí odhaliť, nie je jednoduché ich pochopiť, ale potom nútia diváka sa zamyslieť nad tým, čo by robili najmä v prípade hlavnej postavy oni (dúfam, že s tou zápornou sa nikto nestotožnil). Záporná postava je ale zaujímavejšia, dozvedáme sa o nej postupne útržkovité informácie a rozmýšlame, ktoré z nich môžu mať s jeho činmi niečo spoločné a kde pramení jej sociopatizmus. Príbeh je výborne vypointovaný, dá zmysel niektorým motívom, ktoré sa v priebehu deja objavia a divák nemá na konci pocit, že by bolo vo filme niečo zbytočne naviac. Film o tom, čo je v živote skutočne dôležité a ako hlboko sa môže zavŕtať chrobák v hlave. (18.01.2013)

Jeden z mála filmů, který mě bavil méně než jeho americký remake. Obvykle fandím našim evropským sousedům a hrdinně nenávidím americké kopírovače, ale Spoorloos pro mě byl až příliš klidný a zároveň vynervovaný, tím způsobem, který mě naprosto ubíjí. Vždycky si vzpomenu na vznětlivé jižany, kteří jednají bez přemýšlení. Elektronická hudba možná byla tehdy ve filmech velká móda, pro mě je to ale jen umělé navození znepokojující atmosféry, které mě znepokojuje úplně jiným způsobem, než by si tvůrci přáli. Jistě je to skvělé zahraný film s dobrým nápadem, ale je to celé unylé a pro mě to postrádá tu správnou atmosféru. A konec mi přišel useknutý, jako kdyby se už režisérovi nechtělo dál myslet a říkal: "Nazdar přátelé, končím, víc po mně nechtějte." (28.08.2011)

...To originál, to je jiný kafíčko, ve všech směrech parádní, má to tu typickou poznávací značku evropskýho filmu, ani náhodou to nepřipomíná stylově svůj americký remake, ani jeden známej ksicht, herci naprosto neznámí...a hlavní podstatný rozdíl mezi tímto a remakem je konec, tam kde amíci klasicky z konce udělaj buď frašku nebo sračku, tak zde je vše rázně a elegantně vyřešeno, konec je zde tak mnohem působivější (a logičtější) než u toho amerického, kde se to prostě zvrtlo v klasickou klišovitou hru, kdo z koho, přičemž je jasné, že zlo musí být v amerických filmech potrestáno, prostě typickej stupidní americkej úkaz - musí to mít především happyend, zde toto neplatí a zaplať pámbu za to....právě proto, že jsem tu nečekal takovýto konec, byl jsem dost překvapenej, takže celkově výbornej film. (07.02.2013)

"Zíďme z diaľnice" - požiada Saskia svojho priateľa Rexa a jej slová nadobudnú symbolický význam, stanú sa predzvesťou začiatku konca. Aj Saskiin sen o zlatom vajci, v ktorom je uväznená, sa do dôsledkov naplní. Po hádke s priateľom sa na chvíľu stratí a vzápätí objaví vo svetle na konci tunela. Tieto zlovestné obrazy a výpovede z úvodu filmu predznačia tragické zmiznutie ryšavého dievčaťa. Hoci príliš zavčasu vieme, kto je únosca a priskoro tušíme, že Saskia už nie je medzi živými, zvedavosť aj napätie sa naďalej stupňujú. Podstata filmového príbehu je veľmi jednoduchá a jeho dej minimálny, ale dômyselná kompozícia ho predsa robí mimoriadne zaujímavým. Záverečné chvíle filmu sú zároveň poslednými okamihmi hrdinu aj hviezdnymi momentmi réžie. Pre Rexa existuje len jediný spôsob ako zistiť, čo sa stalo Saskii - zažiť presne to isté. G. Sluizer v úplnom finále desivú realitu zaživa pochovaného Rexa v tmavom hrobe prekonáva radostnou ilúziou stretnutia so Saskiou, opäť vo svetle na konci tunela. (03.11.2010)