Coach to Vienna
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Jan NovákHrají:
Iva Janžurová, Jaromír Hanzlík, Luděk Munzar, Ladislav Jandoš, Zdeněk Jarolímek, Ivo Niederle, Vladimír Ptáček, Jiří Žák, Klaus-Peter Thiele, Ulrich TheinObsahy(1)
Podle námětu Jana Procházky natočil v roce 1966 režisér Karel Kachyňa komorní příběh z posledních dnů druhé světové války. Ústřední hrdinkou je zoufalá venkovská žena, které Němci pověsili muže a které osud přivedl do rukou mladého vojáčka, na němž může vykonat svou pomstu. Celé drama se odehrává během cesty hlubokým lesem, kdy koňský povoz se ženou, vojákem a jeho těžce raněným spolubojovníkem míří k rakouským hranicím. Žena čeká na příležitost pomstít se, ale když ta chvíle nastane, zabít nedokáže… Kočár do Vídně patřil k nejdiskutovanějším filmům své doby. Jedněmi byl zatracován jako protiněmecký, jinými jako protičeský, ba i jako protipartyzánský. Je to však především film proti válce, proti zabíjení. „Válka zabíjí hlavně nevinné. Koho jiného? Copak do války šli někdy i jiní, než ti, kterým se vůbec nechtělo jít do války? Ale jakmile už zabíjení nastane, má své vlastní zákony. Redukují se ve snahu přežít: buďto zabiji, nebo budu zabit. Tento motor smrti je hlavním v každé válce,“ říká o svém filmu scenárista Jan Procházka. Roli mladé ženy Kristy napsal přímo pro Ivu Janžurovou, která patří v českém filmu mezi největší herecké osobnosti. Výborným partnerem jí byl Jaromír Hanzlík, pro kterého role vojáčka byla jednou z prvních velkých příležitostí. (Česká televize)
(více)Recenze (235)
Film s dosti jednoduchým příběhem a mrazivou atmosférou, kterou krásně vykresluje černobílý portrét lesa. Škoda, že se mi těch 85 minut celkem táhlo, ale ten konec byl opravdu vynikající. Btw. jsem docela překvapen, kolik si toho z té němčiny ještě pamatuji :D ()
Minimalistický film, ve kterém si Kachyňa vystačil po 80 minut jen s Ivou Janžurovou, Jaromírem Hanzlíkem, věčně ležícím Luďkem Munzarem, jedním kočárem a dvěma koňmi. Až v závěrečných pěti minutách přidal pár herců, kteří hráli partyzány a jimi děj jasně okořenil. Ale i tak, přiznejme si. Koho to bavilo? Mě ne. Napínavé to sice bylo, ale jen tím, jak to asi skončí. Tak závěr byl strhující, ale to předtím fakt nuda. Spíš jsem to bral jako takovou zkoušku němčiny, co všechno Hanzlíkovi rozumím. [4121. hodnocení, 197. komentář, 84%, 558. nejlepší film] ()
Trochu přehlížený film, imho díky tomu, že je redukován jen na film s hodným vojákem ze zlé strany, v postatě na provokaci. Obvinění se znevažování odboje jsou liché, co skutečně podrývá je chápání druhé světové skrz nacionalistický mýtus souboje hrdiných čechů s němci. Nejde o relativizaci nacismu či odboje, jen o triviální fakt, že pokud někdo projeví odvahu zachovat se správně, zaslouží si stejný obdiv bez ohledu na národnost. Chápání války jako globální tragedie bez zmíněného mýtu člověku umožňuje přemýšlet v čem všem vlastně hrdinství (i čechů) spočívalo. Pokud naopak vidíte válku skrz "my versus oni", hrdinové jsou předem dání, mají nebojacné mramorové ksichty a nemáte o čem uvažovat. Mýtus druhé světové byl pro komunisty klíčový (stejně jako pro současnou ruskou propagandu), takže samozřejmě film nemnohl nejít do trezoru. Nicméně tato rovina dekonstrukce konkrétního mýtu je lokální, to zajímá čechy a lidi okolo, a ne příliš objevná (tehdy ale nesmírně odvážná). Obecnější rozměr filmu je v něčem jiném. V momentě, kdy se člověk zůčastní války, mění své normy a částečně i diskurz, už jen aby byl schopen dělat běžně nepřijatelné věci, třeba po někom střílet. "Kočár do Vídně" je o rakouském vojákovi na konci války, pro kterého už válka skončila, opustil válečné pojímání reality, vrací se zpět k normálnímu vidění světa a chce udělat něco "normálního", dostat kamárada domů. Hlavní hrdina je náctiletý měšťák (subtilně, ale suverénně prokreslené) s nedospělou nejistotou, jeho pořád částečně dětská povaha jej o to víc vytrhuje z válečného narativu. V konfrontaci s těmi, co stále ještě bojují pak vyvstane ona netriviální vrstva, film je v podstatě pacifistický argument ilustrující, že válka z člověka dělá bestii ne proto, že mu po čase z krutosti přeskočí, ale už v okamžiku, kdy do ní vstupuje. To je srozumitelné univerzálně a podstatnější, než že i na zlé straně byli hodní. Proto je snímek světovým dílem, byť opomíjeným. ()
Pominu-li, že se distributor se stopáží o více jak půlhodinu (109 min.) seknul, je tento art-minimalistický film opravdu vizuálně zajímavý. Nekonečný tajemný černý les, jakých máme v Čechách na každém rohu aspoň kus. ()
Film, ve kterém kromě jedoucího vozu nic nezaskřípe. Jednota místa a děje funguje dokonale, ústřední herecká trojice je se svými rolemi srostlá. Do toho všudypřítomný chmurný hvozd a hudba kontrastující s minimalistickým pojetím. Přistihl jsem se, že úskočně číhám na příležitost k nějaké výtce, ale marně. A konec, ten je jako led. ()
Jeden z našich nejlepších filmů. V jednoduchosti je krása. Janžurová sedí na povoze a jede lesem. A to toho se vešla celá tragédie války, pomsty a odpuštění, soucitu, lidskosti a podlosti. S minimem prostředků maximum účinku. Škoda, že Kachyňa později nemohl točit, co chtěl. ()
Není to zrovna veselý film, ale také není z příliš radostné doby.Hanzlík hraje vyplašeného vojáčka. ()
Psychologický film z období války v kterém se toho moc nenamluví, ale ve kterém se mluvit ani nemusí.. bohatě stačí mimika a gesta herců a především atmosféra lesa... Krista (Iva Janžurová) hlavní ženská představitelka, které Němci oběsili manžela, veze lesními cestami na povozu dva německé vojáky, kteří se chtějí dostat na rakouské hranice. Krista, která spřádá pomstu za smrt manžela v průběhu cesty dělá opatření, aby svůj úkol mohla vykonat. Vyhazuje Němcům zbraň, kompas, dokonce má schovanou i sekeru.. připravuje se na svoje zadostiučinění. "Oko za oko, zub za zub".. Svoji odplatu, ale nedokoná.. a dokonce se s jedním německým vojákem (Jaromírem Hanzlíkem) sblíží... ()
Jeden z nejlepších českých filmů. Možná bych mezi své top filmy mohl vybrat i jiný, ale tenhle mě zkrátka zaujal. Nezastírám že filmy, které natočil Karel Kachyňa, mám rád. Z nich se mi nejvíce líbí právě Kočár do Vídně (ačkoliv Ucho i Kráva jsou taktéž vynikající). A proč? Má to zkrátka atmosféru a po projekci mě ještě notnou dobu mrazilo. Vskutku unikátní je zobrazení českých partyzánů. A o Ivě Janžurové a Jaromíru Hanzlíkovi se snad ani rozepisovat nemusím. ()
"Prrrrrr!" Se vší úctou ke všem zúčastněným a k té těžké době musím říct, že jsem nic moc zajímavého nebo působivého neviděl. Když pominu poslední tři minuty, tak se vlastně v celém snímku nic moc nedělo. Když se k tomu připojí, že veškerý děj, krom právě těch posledních tří minut, je ve zkratce tady vysvětlen v popisku, tak co mě na tom mělo upoutat? Možná je síla snímku v tom, v jaké době se natočil, ale já tuhle dobu nepamatuju a souvislosti nechápu. Možná jsem barbar, ale tenhle snímek mě opravdu moc nezasáhl. ()
Snímek znázorňující nenávist, odpor a zlobu, ale také soucit a lítost. Napětí umocňuje jak mlčenlivost Ivy Janžurové, tak i prostředí lesa a zdánlivě nekonečných lesních cest. Výborně vybraná je k filmu i hudba - dramatická a vážná. Mistrovsky napsané, mistrovsky zahrané. ()
Úžasný Kachyňův film, odehrávající se celou dobu v bludišti lesních cest, za květnové mlhy, atmosféra by se dala krájet, emoce řezat. Skvěle vyprofilované postavy obou hrdinů, ať už chvíli až démonicky pomstychtivou Ivou Janžurovou nebo naivním mladým německým vojáčkem Hanzlíkem, který za celý film neřekne slovo česky, a poslouchá se to parádně i když to je němčina. K K na režijní stoličce odved výbornou práci na jedničku (spíš na pětku teda tady na csfd:) ()
Hlavní hrdina vždy utekl do lesa, když se něco šustlo - smáli jsme se těsně před koncem, a potom nám zůstala pusa otevřená a mrazivé prsty chytly naše srdce... Podruhé bych se asi nepodívala, ale má to svoji sílu, skvělé herce a skvělou hudbu. ()
Návrh točiť v čiernobielej je v poriadku. Čudný začiatok, resp. nezvyčajný, kedy vďaka vysvetleniu situácie skrz titulky sa už hneď ocitáme na konskom povoze. Vo filme sa toho veľa nenahovorí a keď už tak iba v nemčine. Stále sa len derieme cez les a nanajvýš sledujeme pohnútky hlavnej hrdinky k vykonaniu pomsty, ku ktorej nikdy nepozbiera všetky kúsky odvahy. Janžurová je presne ten typ herečky, ktorá v čiernej "chustke" vyzerá fakt dobre, a i vďaka pohnutému osudu postavy sa do role hodí. Avšak záverečnému zblíženiu s Hanzlíkom nedokážem naletieť. To je blbý koniec, po emočnej stránke naprosto neuveriteľný. Taktiež i samotný záver. Komouši to kvôli ukážke partizánov ako strašných prasiat dali do trezoru. V tomto prípade to však až taká škoda nebola a teda potvrdzuje názor, že nie všetko označené ako trezorový film znamená zásadný film. ()
Co je vlastně spravedlnost? Toto psychologické válečné drama má až hororovou atmosféru. ()
Film o pomstě nakonec nebyl tak strašný, jak jsem se obával. Brutalita nízká, výborné výkony Hanzlíka a Janžurové. Hodně pomalé tempo. Nikdo by se neměl mstít. Zvlášť ne křesťanka. Navíc modlit se před aktem pomsty Otčenáš. Římanům 12:19 Nemstěte se, milovaní, ale dejte prostor jejich hněvu, neboť je psáno: "Já se mstím, já odplatím", praví Pán; Symbolika: 58:12 – one eye symbolism: Zachariáš 11:17 Běda mému bezcennému pastýři, který opouští stádo, meč na paži a na pravém oku! Jeho paže bude zcela uschlá a jeho pravé oko bude zcela zatemněno. ()
Nevím, podle mého názoru bych film ohodnotil tři a půl hvězdičkami, jenže to nejde a tak dám o půl hvězdičky víc. Kočár do Vídně je určitě brilantně natočený film, ve kterém Iva Janžurová (a vlastně i Jaromír Hanzlík) zahráli jednu ze svých nejlepších rolí. Bohužel jsem však dobrým devadesáti procentům dialogů nerozuměl (titulky nebo alespoň průměrný němčinář by se šiknul) a navíc jsem nepochopil pár situací - jak mohla Krista v lesním porostu stačit vozu jedoucím po cestě? Jak tak rychle dokázal Hanzlík vykopat tak velký hrob jen s pomocí sekyrky a pažby? Umí Krista německy nebo ne? Proč ji partyzáni nechali jít, když byla podle nich "kurva" a tak sprostě s ní předtím zacházeli? Když ovšem tohle všechno přehlédnu a zhodnotím film jako takový, líbil se mi. Líbilo se mi převrácení všeobecného pohledu na partyzány a Wehrmachtu, líbil se mi strach Janžurové ve voze při snaze zabít oba skopčáky. Závěrečnou scénu jsem sice tak trochu čekal, ale nepomyslel jsem si, že to dopadne až tak špatně. ()
Prošvihla jsem začátek, ale myslím, že to vůbec nevadí. To podstatný jsem viděla - úžasně zahraná proměna citů, přerod z nenávisti v náklonnost, a nevyhnutelnej konec. Iva Janžurová je sice výborná komediální herečka, ale její dramatická stránka je ještě mnohem lepší. ()
Líbily se mi praktické detaily o jízdě koňským povozem. Zápletka se mi moc nelíbila, nějaké ojedinělé násilí na nějakých rakouských vojácích mě moc nedojímá. Připadá mi to jen zástupné téma za závažnější otázku, a sice jestli máme dobrý pocit z toho, jak jsme v té době naložili s německou menšinou. ()
Související novinky
Letní filmovou školu odstartuje Bod obnovy
Letní filmovou školu slavnostně zahájí v sobotu 29. července na české poměry nadstandardní žánrový snímek Bod obnovy. „Přesně po 60 letech (!!!) od premiéry legendární Ikarie XB1 se česká… (více)
Píše sa rok 1945, je pár dní pred koncom vojny. Nemci sú porazení a vojská Červenej armády i slovanské partizánske odieli sú hrdinovia , záchranci a osloboditelia. Spiaca dedina na Moravsku pomaly privýta nový deň. Po lesnej ceste sa rovnomerne pohybuje voz zapriahnutý dvoma statnými hnedákmi. Iba nedávno vyšli z dediny. Jarné rána tu bývajú skoré a krásne. Toto ráno bolo však mdlé, chladné a smutné. Na kozlíku sedí žena (Krista) celá v čiernom, vo voze naplnenom senom leží ranený rakúsky vojak a vzadu za ním kráča ešte ani nie 20. ročný ozbrojený mladík (Hans) s fyziognómiou prestrašeného vrabčiaka. Krista iba nedávno pochovala svojho muža, ktorého pre výstrahu zabili fašisti pre pár vriec cementu. Obaja rakúsky vojaci (dezertéri ) vdovu prinútili, nevediac čo sa stalo aby ich dopravila do Viedne , kde by ostali v bezpeči. Tandem Kachyňa a Procházka( Noc nevěsty, Ucho, Ať žije republika...)sa odhodlali natočiť film s hlbokým humánnym podtextom. Základom sa stala Procházkova novela, ktorá narazila na veľký odpor zo strany vtedajšieho vedenia KSČ. Film začina strohým ale zato výstižným textom , ktorý oznamuje čo sa prihodilo pred cestou všetkým 3 zainteresovaným. Text pôsobí chladne, reálne, bez žiadnych ďalších okolkov. Krista chápe od samého začiatku svoju situáciu ako božiu prozreteľnosť a utvrdzuje sa v tom, že musí vykonať spravodlivosť a oboch vojakov sprovodiť zo sveta. Je to žena, ktorá až doteraz pokojne a bez reptania dokázala prijať svoj osud. Nevzpierala sa mu. Jej apatický a chladný prístup k obom fašistom je jediným riešiením jej nového cieľa.Cieľ, ktorý zamýšlala však nikdy neuskutoční. Jej nezáujem sa postupne mení, sprvoti len materialisticky (dosť nevýrazne), keď ju Hans obdarúva svojimi movitosťami na znak vďaky za pomoc( krásne rakúske pero ju zaujme už len kvoli faktu , že podbné veci ešte nikdy nevidela ).Obrat nastáva vo chvíli keď Krista odhodlaná na svoj čin v poslednej chvíli nezabije. Psychicky umorená žena svoj skrat ospravedlňuje tichým vzlykaním, v ktorom je cítiť všetky krivdy, ktoré jej život priniesol. Nebráni sa Hansovým jemným dotykom a prijíma ich s pokorou. Nádherne sugestívna scéna s ktorej cítiť obojsrannú úctu k dvom rovnocenným bytostiam , ktoré poznačila vojna. Ich telesný kontakt je už len akýmsi vykúpením sa a očistcom ich hriešnych duší. Zaspávajú pokojní a šťastní no nasledujúce ráno sa Hans stáva ľahkým pokrmom pre partizánov , ktorí ho chladnokrvne zabijú. Hlavným prínosom bolo vniesť divákovi a utvrdiť v ňom silu po zmierení, odpustení, nájsť u ňho schopnosť milovať blížneho svojho a nakoniec sa dočkať vnútorného očistenia , ktoré ako to už býva je niekedy oveľa ťakšie ako sa nám všetkým zdá. Velkú zásluhu na tom , že film je hlboko sugestívny majú okrem scenára , brilantnej réžie a práce kameramana (zraniteľnost zmiešaná s dramatickosťou) majú predovšetkým herecké party v podaní Ivi Janžurovej a J. Hanzlíka v podaní Hansa. Film nesie prvky baladičnosti (socialnej), kde okrem pochmúrneho deja práve tragika oboch hrdinov nás nenecháva ľahostajných. Sila príbehu je pevná aj v rovine obrazovej ,kde sa Krista snaží o uskutočnenie svojho plánu. Na strane druhej je výborne dokreslená senzitivita, plachosť, neistota a strach oboch predstavitelov z ich prvého fyzického kontaktu. Záporné postavy tu reprezentujú hrdinskí partizáni , ktorí sa však vôbec v ničom nelíšia od zblúdilých nacistov. Veľavravné sú aj slová jedného z nich: „ Nemá cenu ho trápit, copak sme nacisti “, kde to sme nacisti je absolútne bez komentáru. Ďalšia postava je umierajúci Rudy, plný nenávisti voči nepriateľovi, plný pomsty, ktorú už nestihne vykonať. Postava nepredstavuje žiadne pozitíva a jeho smrť v dôsledku zranenia je bez patričných emócii. Tyranstvo je zhubný nádor našej spoločnosti, voči ktorému sa nikdy nebojuje ľahko. Nejde tu ani tak o partizánov, či raneného rakúskeho vojaka , hoci zámer vystihnúť myšlienku práve takýmto smerom sa podaril a jednoznačne presentoval absurditu všetkých vojen, absurditu nadraďovania sa človeka nad človeka. () (méně) (více)