Ba xian fan dian: Ren rou cha shao bao

Ačkoli "Untold Storyů vznikla na základě úspěchu "Dr. Lamb", předchozího filmu producenta Dannyho Lee vycházejícího z reálného případu masového vraha, a vykazuje s jeho konceptem výrazné shodné prvky, jedná se (naštěstí) z hlediska vyznění o diametrálně odlišný snímek. Zatímco v "Dr. Lamb" byly role jasně rozdělené a sympatie publika jednoznačně polarizované mezi směšně démonizovaného vraha a správňácké policisty, zde se setkáváme se znepokojující mnohoznačností postav. Naopak to jsou strážci pořádku, kdo je předmětem karikatury, zatímco vrah je ukázán jako neuchopitelná a ve své racionalitě a vytrvalosti až sympatická postava (podle dobové domácí recenze od Seka Keie). Za to vděčí především famóznímu hereckému výkonu Anthonyho Wonga. Vyprávění totiž vykazuje tendence k tomu, aby snímek vyzněním opakoval polarizaci v "Dr. Lamb" a také tamní pojetí násilí jako adekvátního prostředku při zacházení se zločincem. Ovšem právě zdejší komplexní pojetí vraha kontrastující vůči jednorozměrnosti postav policistů ukazuje násilí jako zastřešující princip společnosti. Střet žánrových figur, usazených v jasně rozloženém světě, s neuchopitelným zlem, které se vzpírá racionalitě, lze vnímat jako odraz dobových pesimistických nálad vůči nadcházejícímu předání Hongkongu Číně, což je motiv výrazně přítomný i v dalších hongkongských exploatacích dané doby. (25.11.2010)

Nic pro normálního diváka. Velká porce brutálního násilí je vyvažována typickým asijským gestikulačně-mimickým pokusem o humor. To první je nejen díky skvělému Anthony Wongovi naprosto zdrcující ukázka překročení běžných mezí únosnosti. "Rodinná zabijačka" je pak jedna z nejkrutějších scén , co jsem měl možnost ve filmu vidět, ovšem ne že bych něco podobného vyhledával. Naopak druhá poloha v podobě "třeskutého vtipu" vyšetřujících detektivů ničím nepřekvapila, očekávaný kotel trapnosti beze zbytku naplněn. Tři korunky. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (17.04.2015)

Tak tomuhle filmu jsem nevěřila vyklubala se z toho parádní věcička. Příběh o tom jak jeden magor dává do knedlíčků lidský maso je sice celkem nic extra, ale tvůrci si fakt vyhrály. Ty komediální prvky jsou naprosto bezchybné sice se tvůrci snaží občas až moc tlačit na pilu ale bylo to dobré a zábavné i tak. Hlavní role a vlastně všechny herecké výkony byly na výbornou. Jen trošku mě zklamal konečnej masakr který mohl být daleko větší, ale i tak parádní věc. (02.06.2013)

The Untold Story je žánrový mišmaš, od kriminální komedie v hongkongském stylu počínaje až po velice krutý exploitation zabijácký horror, kde padají všechna tabu. Film je často srovnáván s Ebole Syndrome, a to asi ze dvou důvodů. V obou filmech hraje hlavní roli psychopatického vraha Antony Wong a oba filmy režíroval Herman Yau a vlastně i námět je celkem podobný. Mimo jiné, je to právě Antony Wong, který celý film utáhl. Já tohle srovnání obou filmů vidím trochu odlišně. V Ebole hraje Wong celkem komickou postavičku, i když na druhou stránku pěkně brutální. V Ebole hlásí jednu hlášku za druhou, tady mlčí, a když něco řekne, tak člověka zamrazí. Hraje postavu, která vůbec žádný humor, oproti jiným charakterům, do filmu nepřináší, je decentní (i když nějakou tu grimasu si neodpustí), nekompromisní, zákeřný a v závěru fakt hodně tvrdý parchant, který nemá žádné výčitky, dokáže si zahrávat se svými vyšetřovateli a zároveň si je vědom svých limitů, kam až může zajít, při závěrečném policejním výslechu, kdy se vyšetřovatelé promění z počátečních komických figurek v nekompromisní mučitelé. A ten příběh, který si nakonec od Wonga vyslechnou, určitě slyšet nechtěli a divák ho i uvidí. (02.07.2006)

Podruhé v životě jsem viděl přímo hongkongský film (tím prvním před časem byl akčňák s Brucem Leem Drak přichází) a opět to bylo stylově něco tak specifického, že jsem zůstal jen přikován čumět i přestože to není úplně ten typ filmu, který bych pravidelně vyhledával. Dokonce natolik, že se tomu prakticky ani moc neodvážím cosi vytýkat, protože mám pocit, že všechny přítomné prvky tvořily zřejmě nepostradatelnou esencí onoho stylu, pocházejícího z tak trochu jiné mentality. Ačkoliv byly zde dvě scény (nejdříve ta dlouhá, až přehnaně násilně ztvárněná vražda číšnice a zvláště pak to šokující odhalení před finále), kdy jsem měl pocit, že by přibližně stejný pocit otřesné hrůzy dokázalo vyvolit i značně uhlazenější pojaté vražedných scén. Jinak za mě dost povedená kriminálka s nezapomenutelným a excelentně (přímo naturalisticky) ztvárněným hnusným záporákem, kterému jsem po všech jeho činech to následné brutální peklo na policii a ve vězení s pocitem spravedlnosti (a vlastně i užívání té nadsázky) jenom přál a kde to napětí na mě fungovalo po většinu času i přesto, že pachatel byl od začátku známý... V kontrastu k drsnému případu právě ten film plyne často až v nebývalé odlehčené rovině, přičemž humor mezi jinak slušně sehranou policejní partou občas dýchal až primitivním vtipem, ale kupodivu i na tuto indegredienci jsem si brzy zvykl a měl pocit, že v rámci vykřeslení „lidových“ charakterů vyšetřovatelů a realisticky zachyceného chování v neformálním stylu to tam sedí. Stejně tak drsný humor projevený ze strany vraha zároveň často vychází z jeho zvráceného charakteru. Výsledkem je pak místy kombinace krvavého horroru a černého humoru v natolik brutální podobě, že se sám divím vesměs pozitivnímu zážitku... zkrátka bylo to děsivé, napínavé i působivě ztvárněné. Já bych ještě vedle herce v ústřední záporní roli (Anthony Wong) určitě vyzdvihl i sugestivní syntetickou hudbu, která celkovou atmsoférou báječně podtrhovala. [75%] (06.06.2022)