Pozor, vizita!

Toľko ľudskosti a životnej pravdy dokáže v jednom filme predviesť asi iba Rudolf Hrušínský. Na pozadí komédie a naozaj podarených vtipov sa skrýva niekoľko ľudských drám, najväčšia ani nie u hlavnej postavy, ale jeho spolutrpiaceho pacienta. Motív slobody a neslobody určovanej nákazlivou diagnózou má u každého trochu inú formu a každý sa s ňou snaží vyrovnať svojsky, napríklad aj notorickými útekmi, alkoholom, záletmi alebo všadeprítomnými cigaretami. A že sa film nekončí definitívnym uzavretím žiadneho z príbehov, mu dáva šmrnc oveľa modernejšej tvorby. –––– Vy si rád šáhnete, dědku, že jo? –––– Dostaneš dřevěnou narkózu. Pic, šmik. –––– Tak co, bylo chňaps, draps? (04.05.2014)

(Na okraj – doba a (možná nejen) její zdravotnictví z toho odpuzuje nejen vizuálně, pro což jsem si ten film kdysi zapamatoval, ale i méně okatě otřesnou likvidací soukromí. Straníš se kolektivu? Smutný případ. Stejně si tě rozeberem. Jo, a jak jsme tehdy v šestadvacátém šli pod zem, nebylo pomalu co do huby..) (09.07.2011)

Filmařina určitě dobrá, o tom není pochyb... Výkon R. Hrušínského špičkový... A přece nejsem nadšená, proč? Snad proto, že takových primitivních individualistů se svérázným pojetím svobody, kteří ctí a uznávají jen a jen sebe, vidím v poslední době kolem sebe až příliš mnoho! Hlavní hrdina je politováníhodný i se svou tolik proklamovanou svobodou! Když se ohlédne za svým životem, nemá za sebou nic, vůbec nic! Rodinu, děti, trvalé vztahy, výsledky své práce - prostě zhola nic! A pak ještě další drobné vady na kráse: Např. ta striptýzová scéna tehdy teprve sedmnáctileté Veroniky Jeníkové (sic!) mne vůbec neuvádí v nadšení, spíš naopak! (18.04.2020)

Příslovečný herecký koncert Rudolfa Hrušínského, jehož postava se silně pábitelskými rozměry je středobodem dalšího vynikajícího filmu Karla Kachyni. Začátkem 80. let už mu zase režim dovolil, stejně jako Rudolfu Hrušínskému, točit i výrazně hlubší věci, vznikla tak řada výborných filmů postavených právě na této osvědčené umělecké spolupráci velkého režiséra a velkého herce. Postava starého Prepsla, symbolizujícího v sobě vnitřní i vnější lidskou svobodu, konfrontovaného s faktem jejího omezení a posléze i její úplné ztráty, je kompilátem životní moudrosti, vitality i vůle po životě a k němu neoddiskutovatelně přináležející svobodě, což se dá díky době natočení filmu interpretovat i víceméně symbolicky. Prepsl se jí nevzdá, i když mu je výměnou za nejistotu a materiální nedostatek nabídnuta, byť represívně, soustavná péče a zázemí, pěkná metafora k ,,materiálně laskavé" době normalizace. Pozor, vizita! coby komorní drama obstálo ve zkoušce časem a i dnes jeho sledování přináší zjevné obohacení, minimálně umně navozenou atmosférou doby počínajících 60. let, kdy bylo ještě normálním územ v nemocnicích kouřit...vůně tabáku tak zvěrohodňuje onen civilizační skok, jaký naše společnost od té doby urazila... (04.12.2010)

Pozor, vizita! je hereckým koncertem Rudolfa Hrušínského, bez kterého si nedokážu tento film představit. Celý je postaven na jeho roli, na jeho hereckém umění a právě on je tím, proč je to tak skvělý a hezký film. Bez něj by to byl jen pesimistický psychologický film z nemocničního prostředí. To Hrušínský tomuto dramatu dává sobě vlastní velkou dávku černého humoru. On sám je takovým bohémem, takovým bláznem, takovým malým českým Jackem Nicholsonem. Chová se na infekčním oddělení úplně jinak, než je zdrávo, dokonce až neuvěřitelně. Obzvláště v porovnání s dnešní dobou (podzim 2020), a já jsem tak rád, že jsem tento film viděl až po vypuknutí pandemie Covid-19 a mohl se jen tak usmívat, jestli tohle opravdu bylo možné v roce 1960... Postava Hrušínského totiž trpní břišním tyfem a již nakazil přes 500 lidí. Přitom v nemocnici se běžně pohybuje bez roušek, kdo s ním mluví v tváří v tvář, tak roušky taktéž nemá (jen na jedné vizitě asi po půl hodině ji má Bořivoj Navrátil a ostatní lékaři). Volně kouří s jinými pacienty na schodech anebo chlastá na uvítání v nemocnici s Jiřím Somrem, který tam pracuje v prádelně. Nejsrandovnější scénou je podle mě ta, když hovoří, jak mu vadí křivá anténa na protějším baráku a díra v rýně, zahrada plná listí, a tak dostane práci na zahradě a jí využije k útěku na svobodu. Vidět tohoto starého chlapa, jak jede kolečkami proti plotu a poté podlejzá plot, opravdu stojí za to. A to je film ještě plný jeho skvělých hlášek jako: "Hovnóza, salmonelóza!" anebo "Když jsem měl za války průjem, vypil jsem flašku žitné. Jenže teď dělají vědu, z každého prdu." [8036. hodnocení, 177. komentář, 81%] (04.12.2020)