Setkání v červenci

Setkání v červenci sděluje civilním a zároveň snad až příliš bezstarostně letním způsobem, že žena hledá ve svém protějšku především otce svých dětí, otce milujícího, přirozeného a trochu bezstarostného. S takovou může i propadlík s mlékem na bradě přehrát v milostných hrách bohatého, seriózního, etablovaného a uznávaného muže v ideálním věku. Vševidoucí divák tak může na rozdíl od společnosti pochopit odchylku od nepsaných, ale všem známých představách o tom, co je správné a co ne. Přesněji řečeno, on vidí příběh milostného vzplanutí mezi učitelkou a žákem tak, že je v oněch nepsaných společenských konvencích právě tento vztah tím správným a úspěšným Edou ten špatný. Nikdy se tak neocitne v nebezpečí, že by se stal špatným soudcem a byl nucen něco přehodnocovat. Film vychází vstříc divákovi, aby si mohl dál vězet v té letní bezstarostnosti. Film tam zůstává s ním a činí se tím i mnohým jiným nevýrazným - pozornost na sebe strhává jen Tomáš Holý, jehož dětské herectví je velmi dobré. Či spíše sympaticky předvádivé - což trošku zlehčuje Kaiserově postavě i divákovi si jej zamilovat. Další krok vstříc... Ten film s námi chce až příliš dobře vycházet. Ale s takovou vlezlou hudbou? To přehnal... Well, you prefer love, but I prefer other movies of Kachyňa. (20.09.2008)

Zavádějící sonda ze života dětí komunistických pohlavárů a režimních prominentů sofistikovaně maskovaná za romantickou letní komedii. Kachyňův režijní rukopis téměř není poznat a úplně chybí jeho typická poetika. Body pouze za tabuizovaný vztah učitel/ka - student. Jeden z nejslabších filmů velkého režiséra... Smutná léta sedmdesátá... (31.12.2014)

Neuváženě namíchaný koktejl veselých chvilek a pseudozakázaných emocí, které režisér jednu chvíli prezentuje jako dramatickou událost s nejzávažnějšími důsledky, aby to vzápětí spláchnul řešením uváženým a uvěřitelným jako slova Vojtěcha Filipa o pouhých 170 obětech komunistického (respektive socialistického) režimu. Rebelující trio hlavních hrdinů dá realitě na frak především pohádkovým závěrem, který vás zdaleka nezahřeje na duši jako "angličtina" Daniely Kolářové (ta vám totiž alespoň zvedne sebevědomí). (02.06.2006)

Jen a pouze Daniela Kolářová má povoleno v českých filmech jezdit přímo na kraj pláže fiatem pětistovkou. Do toho klasik Tomáš Holý a tak trošku slabší poetický humor, který mi svojí ulítlostí a bláznivým závěrem trošku nesedl. Nicméně scéna, kde za divoženkami běží chlapy s hadrem přes pás a v rukou stovku buřtů, mi v hlavě chvíli zůstane. (29.06.2016)

Romantický komedie vážně nemusim. Navíc tady jsem chvílema měl dost vážný pochybnosti o tom, jestli chce Kaiser přebrousit svou učitelku angličtiny a nebo jejího syna. Jinak Kolářová se svou angličtinou připomínala Kryšota a jeho "jazyk mezi zuby a řekněte dz" ve filmu Četník v New Yorku. Tohle snad mohla aspoň trochu zachránit akorát Bára Štěpánová, kdyby ukázala kozy. Ale v tomto filmu je překvapivě neukázala... (23.05.2010)