Vánoce s Alžbětou

„Nepřestane chcát a nepřestane.“ Vesničko má středisková bez menzelovské hladivosti. Vlado Müller jako solitérský řidič dodávky držící se doma v ošuntelé garsonce i během práce své rutiny, jejímuž pozornému vykreslení jsou věnovány dlouhé dějové úseky. Pavla Kárníková ve své jediné filmové roli coby jeho nedochvilná závoznice, která veškerý řád naopak rozbíjí a autority nerespektuje. Zpočátku se nemůžou vystát. O tom druhém mají předem jasno. Ona je pro něj „štětkou“ nebo „kurvou“, on pro ni žlučovitým „dědkem“. Skrz svou temnou minulost ale postupně nacházejí společnou řeč a zároveň si uvědomují, že možná dokážou vykročit z role, na kterou si zvykli, případně jim byla přisouzena společností. V jeho případě je to role nevstřícného starého mládence, který si ostatní drží tři kroky od těla, v jejím případě role problémové „rozhoďnožky“. Ke sbližování obou outsiderů neschopných dávat zdravě najevo své city, dochází v adventním čase, zpřítomněném neozdobeným stromkem a osamělou štědrovečerní večeří, což syrovému, autenticky ušmudlanému příběhu přidává na melancholičnosti. V kontextu společné tvorby Kachyni a Procházky zapadají Vánoce s Alžbětou do stejné linie jako Naděje, ve které s podobnou lidskostí zachytili vztah prostitutky a alkoholika, jiných společenských vyděděnců, kteří by v padesátých letech byli odsouzeni k rolím kriminálníků nezasluhujících žádné pochopení. 75% (29.04.2024)

Tady jsou tři hlavní postavy. Hubert, Alžběta a reálný socialismus na vesnici a malém městě. Všichni hrajou výborně a hlavně, všem se ty postavy a jejich chování dají věřit. Není to žádná pohádka o napravené holce z pasťáku, co se najednou začne chovat zodpovědně, ani o chlápkovi, co už neudělá stejnou chybu. Dělají nic moc práci v nic moc světě a možná by i chtěli něco lepšího, ale nedokážou si na to nakonec stejně nikdy sáhnout. Při tom všem to ale není depresivní, to mi přišlo super. Jinak je zajímavé pozorovat socialistické ceny a srovnávat s dneškem. Závozník říká, že bere 900 korun měsíčně. Dneska by to bylo dejme tomu 36.000. Takže všechno x40. Za oběd pro jednoho platí v jídelně 6 korun 10 haléřů (dnes by to bylo cca 250), zahraniční cigarety za 7 korun (v dnešních cenách 280!). On to zas takový ráj nebyl, byť je třeba dodat, že zase lidi platili míň za bydlení. (20.04.2023)

Protože je Karel Kachyňa můj velký oblíbenec a jeho tvorbu mám v malíčku, k tomuto filmu jsem se dostal až nedávno. Nemyslel jsem si, že z těch několika málo filmů, které jsem od něj neviděl, může být některý, který patří k tomu nejlepšímu, co natočil. Vánoce s Alžbětou se tak netváří, ale ve skutečnosti je to velký film. Z prostého a fádního příběhu je vytěženo maximum. Psychologie postav je nejen famózně napsaná, ale i zahraná. Dialogy se sypou jako písek, stejně jako bezvadný střih a perfektní kamera vykresluje zmáčenou atmosféru víc než dokonale. A nad tím vším stojí perfekcionalista Kachyňa! (24.03.2013)

"Jmenovalo se to Pompeje..." "Dobrý večer, pane Hubert..." Vánoce bez sněhu jsou jako řidič bez závozníka. Místo sněhu déšť a místo pracanta závoznice...přeživší obyvatelka Pompejí, jež si vodí muže jak na provázku a která do silně stereotypního života jednoho spravedlivě a lidsky smýšlejícího řidiče, rozvozce potravin do prodejen Smíšeného zboží po vesnicích, zanese bouři, která rozcupuje každodenní rutinu na kousky...Neuvěřitelně skromně pojatý film o dceři bez otce a tátovi bez dcery, zničehonic se setkají v kabině, už ve své době, starého krámu na čtyřech kolech, dva rozdílné světy lidí, kteří v životě již zažili své. Veškeré základy silných kvalit mistrových filmů s lidským obsahem jsou zde, tohle je Kachyňa a Procházka bez zábran, troufám si napsat, geniálně syrovým způsobem vypráví banální, nicméně tematicky velmi svobodný, otevřený příběh se skvělými dialogy o lidském souznění. Vše v atmosféře československých šedesátých let, jež se projevuje i ve způsobu natáčení, vše završeno doslova super hereckou dvojicí. Pro mě rozhodně jeden z nejlepších vánočních filmů. (10.07.2013)

Vánoce s Alžbětou sú dôkazom, že aj v českej kinematografii sa točili proceduálne diela. Jan Procházka bol skutočne nedoceniteľný autor a je prekvapujúce ako brilantne dokázal vybudovať tento komorný príbeh. Celý film v podstate sledujeme len každodennú rutinu s množstvom opakujúcich sa detailov, ktorých obmenou sa rekontextualizuje vývoj hlavnej postavy. V naratíve sa tak zračí na jednu stranu Procházkov talent pre odpozorovanie vecí z reality a na drahú stranu jeho majstrovstvo v schopnosti usporiadať ich do napínavej štruktúry.................Müller je vo svojej roli excelentný a s jeho vtipnými hláškami ho bez obáv prirovnám k Borgartovi či Eastwoodovi. Nikdy totižto nemá v dialógu žiadne prvoplánové popisné infomácie, ktoré by inak nevedel scenárista dostať do príbehu, ale ironicky komentuje dianie okolo seba a necháva diváka, aby sám odčítal skrytý podtext..................Film sa trocha stráca v iných Kachyňových hitoch zo šesťdesiatých rokov, no nie je o nič menej politicky kritický voči vtedajšej dobe (hlavný hrdina je ten správny pracant "dole" vymedzujúci sa voči morálne prehnitým nadriadeným, a tiež ostré narážky na modlu komunizmu v podobe robotníka s lopatou, ktorý ide z raňajok rovno na obed) a štylisticky je spiatý s vtedajšími modernými trendmi (narušovanie kontinuálneho časopriestoru užitím poskočného strihu a časových elíps). (10.05.2014)