Accused
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vlado Müller, Zora Jiráková, Martin Štěpánek, Jaroslav Blažek, Pavel Bártl, Milan Jedlička, Miroslav Macháček, Jiří Menzel, Kamil Bešťák, Jiří Schulz (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Ján Kadár a Elmar Klos spolu natočili celkem osm filmů. Trojice těch nejoceňovanějších vznikla v šedesátých letech. Po dramatizaci románu Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen (1963), ohlížejícím se bez idealizace za činností slovenských partyzánů za druhé světové války, se vrátili do přítomnosti se soudním dramatem Obžalovaný. Adaptace novely spisovatelky Lenky Haškové se odehrává v soudní síni a vyprávění je z velké části tvořeno svědeckými výpověďmi. Titulním obžalovaným je ředitel elektrárny Kudrna, obviněný na základě pomluv ze zpronevěry. Svou vinu zpočátku odmítá. Postupně mu ale dochází, že ne všechny jeho kroky byly tak čestné, jak si namlouval. Příběh o vině, trestu, osobní zodpovědnosti a varovném propojení vládnoucí strany se soudní mocí na více úrovních odkazoval k politickým procesům z padesátých let. To byl také jeden z důvodů, proč film v roce 1969 skončil v trezoru. V hlavní roli se objevil tehdy nepříliš známý slovenský herec Vlado Müller, Kudrnova obhájce si zahrál režisér Jiří Menzel. Již Obžalovaný sklidil převážně pochvalné ohlasy a obdržel řadu ocenění (mj. cenu Trilobit), vrcholem spolupráce Kadára a Klose se nicméně o rok později stane oscarové drama Obchod na korze (1965). (NFA)
(více)Videa (1)
Recenze (96)
Zdánlivý paradox - špičková, mezinárodně ceněná tvorba ve vrcholné době režimu, který demokracii znal z hodně velké vzdálenosti a ještě proti své vůli - je snadno vysvětlitelný. Generace, ideály, hodnoty a kvality První republiky nezanikly ani Mnichovem, ani únorovým pučem. Novotného období navíc bylo počátkem souznění krize ingotového socialismu a naprosté bezradnosti diktatury o další budoucnosti společnosti. Angažovanost a idealismus naivnější a poctivější části vládnoucí - nebo se alespoň na vládě podílející části společnosti - vyvolávala iluzivní představy, že systém je možno zachránit dílčími reformami. Sporá výprava, ale nosné téma, skvělá režie i vynikající herci z těchto východisek dokázali vytvořit nadčasové dílo, jehož předlohou byla vcelku nevýrazná drobná próza redaktorky Rudého práva Lenky Haškové. Československý žák i tady ukazoval svému ruskému učiteli, jak má vypadat výuka, čeho všeho by se měla týkat a jak vyznívat. Po dvaceti letech ozvěny Pražského jara začaly oživovat i sovětské prostředí. Asi nejblíže záběru Obžalovaného stojí podobně založené pracovní drama Alexandra Gelmana Prémie. ()
Tezovitá agitka proti komunistickému systému, po dramatické stránce špatně ošetřená. Už od začátku je jasné, kde mají být naše sympatie. Téměř celý film se odehrává v soudní síni při výslechu hlavního hrdiny a svědků. K tomu ale potřebujete dobré "výslechové" a "svědecké" dialogy/monology, jinak je i 90 minut moc. Těch se ovšem nedokáte, spíše jenom chudé režie a průměrných hereckých výkonů. V kontextu doby určitě chvályhodné dílo, dnes již ovšem nepříliš působivé. ()
"Hloupost by měla být stejně trestná jako darebáctví!" (prosím vytesat do kamene!) //// Dobrý scénář, dech beroucí průběh a trefný závěr. Vlado Müllera netřeba rozebírat, jeho výkon již superlativy ohodnotili uživatelé přede mnou. Výstižný a přesvědčivý Miroslav Macháček v roli prokurátora, dobrým tahem na bránu obsazení skutečného soudce Jaroslava Blažka, nesmělý Jiří Menzel v roli obhájce. Soudní síň, prostřihy do minulosti, trio reportérů a magická hudba Zdeňka Lišky. Skvěle vyladěná forma se znepokojujícím obsahem. Jakou hrozbou byl pro soudruhy ukazuje skutečnost, že byl včasně zatrezorován. "TADY NEJDE O KUDRNU, TADY JDE O ZÁSADU!!" Zásadoví soudruzi! Poctivý (naivní?) řadový komunistá přijme stranický úkol a dře do úmoru. Nepočítá s tím, že soudruzi kolem něj nejsou tak uvědomnělí ... Vzbudí sympatie u soudce i prokurátora, z jeho kolegů se ho nikdo nezastane. Poctivý až na kožu! Sehraná dvojice Kadár/Klos vsadila na tehdy ne moc známého herce, sázka jim naplno vyšla! /// Malé opáčko na závěr: "Které jsou dvě etapy vývoje socialismu? Nejdříve jsou potíže růstu a pak je růst potíží!" ()
,,Víte, jaké jsou dvě etapy vývoje socialismu? První je problém růstu a druhá růst problémů!“. Kadár s Klosem se toho teda nebáli :). Obžalovaný je v našich končinách ojedinělé soudní drama, netušil jsem, že i my máme zástupce žánru, tak oblíbeného za oceánem. Kromě výtečných výkonů Vlada Müllera, Miroslava Macháčka a překvapivě také Jiřího Menzela, bych zmínil ještě drobnou roličku Josefa Somra, která byla jeho vůbec první filmovou zkušeností. Zaujal mě samotný konec, který není tak jednoduchý a dá se chápat ve více rovinách, záleží na úhlu pohledu. Ale opět mě mrzí jedna věc - film, který skoro nikdo nezná a přitom jinde by byl jistě opečovávanou klasikou (nejedná se sice o absolutní vrchol 60. let, ale kvalita je i tak na velmi vysoké úrovni). Ale možná je to tak lepší, o to větší je potom radost z objevení takových kousků. ()
Soudní drama, ve kterém je obžalovaný Kudrna souzen za machinace s vyplácením mimořádných prémií. Ján Kadár a Elmar Klos rozehrávají věrohodnou psychologickou rozepři, ve které je zásadový člověk, věřící v poctivost a spravedlnost souzen za chyby, kterých se sice dopustil, ale v zájmu výstavby elektrárny v daném termínu udělal vše proto, aby plán splnil. Velké sólo pro Vlada Müllera v roli Kudrny, ale také pro Jiřího Menzela jako jeho obhájce, který se touto rolí poprvé představil před kamerou (pominu-li studentský film Strop od Věry Chytilové). Zdeněk Liška se opět postaral o nevšední hudební zážitek. Po roce 69 se soudruhům film natolik znelíbil, že musel být odklizen do trezoru. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (8)
- Snímek získal v roce 1963 cenu Trilobit za nejlepší scénář a za nejlepší herecký výkon díky Vladovi Müllerovi. Na filmovém festivalu v Karlových varech pak získal Křišťálový glóbus. Na filmovém festivalu pracujících v roce 1964 získal Velkou cenu a Cenu ústřední rady odborů. V roce 1966 získal čstné uznání v hladování a nejlepší zahraniční film uvedený v poslce distribuci a v roce 1965 hlavní cenu za režii v umělecké soutěži pořádané ke 20. výročí osvobození Československa. (Krouťák)
- Pozdější mimořádně úspěšný režisér Jiří Menzel ve svých pamětech "Rozmarná léta" vzpomínal, jak mu tento film svým způsobem založil jeho druhou kariéru - hereckou. Paradoxně za to mohl děkovat své tehdejší ostýchavosti: "Jak jsem tak běhal po Barrandově, padl jsem do oka Jánu Kadárovi. Chystali s Elmarem Klosem film Obžalovaný. Hledali partnera pro hlavního hrdinu, obžalovaného ředitele továrny. Měl to být jeho obhájce ex offo, začínající právník, plachý a neprůbojný typ (...). Kadár s Klosem zkoušeli řadu profesionálních herců a nenašli toho pravého, můj typ jim vyhovoval, a tak mne pozvali k hereckým zkouškám. Byl jsem brýlatý, tehdy ještě hubený a opravdu plachý, stydlivý dorostenec s věčně pootevřenou pusou. Měl jsem před kamerou i před oběma režiséry obrovskou trému, ale Kadárovi, zdá se, jsem se líbil. Nezapomenu na jeho věčně povzbuzující úsměv, se kterým mi před každým záběrem vysvětloval, co mám dělat, a po natočení mne zase pochválil. Ta postava nesmělého advokáta měla povahu téměř totožnou s mojí. Plachost a rozpačitost mi byly vlastní, nemusel jsem nic hrát, jen jsem odříkával dialogy, které předepisoval scénář. (...) Hrozně jsem se bál, že to kazím, že to neumím a že se mi to Kadár jenom z útrpnosti bojí říct. Nejméně dva týdny jsem se vracel každé ráno do atelierů s přesvědčením, že mi konečně řeknou, že moje obsazení byl omyl, že na to nestačím a že se scény se mnou musí přetočit. Kadárovi ale z tváře úsměv nezmizel, film byl dokončený, líbil se, líbil jsem se v něm i já a ostatní si o mně začali myslet, že jsem herec. Nechal jsem je při tom a bez ostychu potom hrál i v jiných filmech, protože každá další role, i ta nejmenší, pro mne představovala malé dobrodružství. Taky jsem se přité, pro mne nezávazné činnosti, mohl koukat kolegům režisérům do jejich kuchyně. Dodnes to rád dělám. Navíc mne to moje hraní u Kadára pomohlo, že mne později při práci na Barrandově už všichni trochu znali a dobře mne přijali." (NIRO)
- Zdeněk Liška, který dělal pro film hudbu, nechal přinést psací stroje, posadil k nim pianisty, dal jim noty a oni nahráli hudbu na klávesnicích psacích strojů. (raininface)
Související novinky
Zemřel herec Josef Somr
Česká kinematografie v neděli přišla o jedno z velkých hereckých jmen, ve věku osmaosmdesáti let totiž odešel známý český filmový a divadelní herec Josef Somr. Mnozí diváci si na něj vzpomenou jako… (více)
Zemřel herec Martin Štěpánek
Narodil se jako nejstarší syn z druhého manželství herce Zdeňka Štěpánka. V mládí k herectví neinklinoval a v nultém ročníku se připravoval na studium medicíny. Odtud ale nakonec přešel na DAMU. Od… (více)
Reklama