Čtverec

ze tří filmů, které sem zatím od Ostlunda viděl je pro mě Čtverec nejtěžší a dalo mi docela dost práce abych si v něm zvládal nacházet všechny ty náznaky a u některých se mi to úplně nepovedlo. I přesto, že jsem ale ne všechno úplně pobral mě Čtverec dostával v maličkostech a některé scény jsou opravdu hutné a hodné zapamatování (např.slavnostní večeře). Stále tak platí, že Ostlund se po zásluze přesunul mezi tvůrce, které rozhodně chci a budu sledovat...70% (20.12.2022)

Domnívám se, že výjimečnost tohoto filmu spočívá primárně v tom, jak na poměrně nekomplikované zápletce dokáže ukázat složitost některých problémů (tohle se ale vlastně dá říct i o ostatních Östlundových filmech). Nejvíc jsem si pochopitelně užil scénu s divokým zvířetem. Válel jsem se smíchy a říkal si, jak trefné to je. Méně příjemné pak bylo, že se u mne objevily jisté pochybnosti ohledně mého vlastního jednání, v případě, že bych, nedejbože, byl účasten podobné performance. (13.07.2019)

Nedivím se, že mi Čtverec doporučil jeden známý galerista. Je to film o umění, jeho hranicích, co je korektní, co už ne, kam sahají hranice přípustnosti a akceptace. Na hyperkorektnost možná Švédsko nyní skomírá a neví si moc rady, přestože má vládu opřenou o tvrdou pravici. Oceňuji originální nápady (výstavy, umělecké perfmormance, opice v bytě...). (13.05.2023)

Kritika současné společnosti ve formě jednotlivých situací, které jsou více či méně zajímavé a propojuje je linka týkající se jednoho velkého muzea moderního umění. Některé situace byli dle mého gusta až příliš absurdní a celkově se mi film netrefil do vkusu, takže pro mě se jednalo o poměrně nezajímavou podívanou. Co musím uznat, tak toho člověka, který hrál lidskou opici v poměrně dlouhé scéně slavnostního otevření nové exhibice. Tady nezbývá než smeknout. (28.02.2018)

Vo filme absentuje ucelený príbeh, dej sa rozpadá na niekoľko dôsledne uzavretých scén, ktoré dokopy tvoria naoko nekoherentný celok. Toto je filmu aj najčastejšie vytýkané, ale pre mňa je tam jedna spoločná téma, ktorá sa tiahne celým filmom a zjednocuje ho a to je téma ľudských inštinktov. Ostlund tu nadväzuje na svoj predošlí film Vyššia moc, kde tému inštinktov otvoril v úvodnej scéne s lavínou a záverečnej scéne s autobusom, ale tu ju demonštruje už v každej jednej scéne, ktorá by sama o sebe fungovala aj ako krátky film. Ostlund považuje za inštinkt aj základné atribúty ľudskosti ako súcit alebo zmysel pre rodinu, ktoré „hrdinovia“ vo filme nahradili egoizmom, hedonizmom a karierizmom. Dokonca ešte aj situácia na začiatku filmu, kedy hlavný hrdina dostane náhodou šancu pomôcť mladej žene, ktorá uteká pred násilníckym mužom, sa neskôr ukáže ako zinscenovaná, opili ho vlastným pocitom hrdinstva a urobili z neho hlupáka. (26.01.2018)