Instalatér z Tuchlovic

Tomáš Vorel je prostě svůj. Jiným režisérům by se snadno daly vyčítat vtipy na úrovni čtvrté cenové nebo dějová předvídatelnost, ale u Tomáše Vorla to prostě nejde, protože to tak nějak patří k jeho poetice. Oceňuji, že po celou svou kariéru zůstává věrný svému stylu, který vychází z divadelních kořenů Pražské pětky, zároveň se od nich už trochu vzdálil, je nepodbízivý, ale zároveň divácky přístupný. Už jsem viděl originálnější, ale i trapnější Vorlovy filmy než je Instalatér z Tuchlovic, tady to byl takový vesnický kaleidoskop (ale jiný než v režisérově lesní trilogii) viděný typickou vorlovskou optikou, ve kterém byl kupodivu k přežití i Jakub Kohák. Pokud máme v české kinematografii domácí ekvivalent legendárního francouzského outsidera (myšleno nezařaditelného tvůrce) Jeana-Pierrea Mockyho, je to Tomáš Vorel. (21.08.2022)

Je to spíš takový drama než komedie. Herecký um nic moc, ale co taky od čechů chtít že? Na to už jsem si zvykl. Každopádně si film získal mou plnou pozornost, leč celkem sračka, ale cenim. Hlavně uplně se mi sbíhaly sliny z toho žrádla tam! Řízky, sladký knedlíky, studentská pečet..mnam! Ten Kohákuv zpěv na konci si ale mohli odpustit. (06.02.2019)

Kino Svět Lišov - Ale jo, docela jsem se bavil, byť jsem si říkal, že režisér mohl trochu přitlačit na pilu, naservírovat nám více hlášek a přidat na stopáži. Každopádně nejenom vtipně hrající Kohák, ale i vedlejší postavy, jako Budař, Čtvrtníček a Špalková mě potěšili. Až to budou za nějakou dobu dávat v TV, rád zasednu. Jo a zdravím toho trapáka, co přede mnou celý film točil na mobil :)) 68% (with J.) (23.10.2016)

Čekala jsem výživnější kousek. Jakoby Vorel pomělu ztrácel dech. Jeho první kousky měly mnohem větší šťávu. Postrádala sjemvětší venkovskou atmosféru, takový týpek měl mít na sobě aspoň ošouppanou vyblednou kšiltovku. Hlavní konflik byl mdlý stejně jako závěrečná dohra. Chyběla mi nějaká ta pomyslná třešnička na dortu pro samotný závěr. Možná proto, že ani ten dort nebyl nic moc ... (28.01.2018)

Fascinující, jak se tenhle typ českých filmů úplně o ničem neustále evolvuje. Jak pokémoni. Instalatér z Tuchlovic tenhle otravný klišé žánr dotáhl do takové míry, že celou dobu čekáte, co z toho vlastně vypadne a kam se to posune a ve finále vám pak je úplně jedno, že skoro nikam. Film, ve kterém sledujeme osudy několika postav, z nichž ústřední je čtyřicetiletý instalatér, který nemá auto, žije pořád u matky, vztah taky nejspíš jen tak neměl a na "dovolenou" jezdí k rybníku za městem. A většina filmu je jen takový sled historek z života jeho, jeho matky a jeho přátel a lidí co se okolo něj motají. A nějaká jejich životní situace se vyřeší až ke konci, skoro vždycky úplně nejjednodušším možným způsobem. A sem tam se objeví něco k pousmání a že bych se fakt zasmál nahlas se stalo jen jednou. Blbý je, že vůbec nevím, jaké z toho filmu mám pocity, co mi to mělo předat, popravdě ani nevím, jestli se mi to líbilo nebo ne. Bůhvíjak zajímavé postavy to nemá (snad kromě instalatérovy matky, jejíž postava byla napsaná kupodivu skvěle), bůhvíjak silnou atmosféru taky ne, prostě to celé tak nějak proplynulo okolo mě. Dal bych možná i slabou hvězdičku navíc, ale dost mi to kazí to, že se to nevyhnulo ani jednomu ze tří neustále opakovaných klišé českých filmů - sex, smrt a blití. Lepší 2* (23.07.2021)