Najal jsem si vraha

Kaurismäki stvořil nádherně absurdní černou komedii, která se může směle zařadit po bok takových skvostů jako je Blierovo Zvonění ledu. Film je stylizovaný do meziválečného období. A odpovídají tomu i stylizované herecké výkony. Jedinou výtku bych měla k úvodním titulkům, které mě navnadili na Reggianiho, jenž se ve filmu ale pouze mihne. I když Vic je postavou veledůležitou. (08.08.2020)

Vynikajúci film, napínavý, pútavý a vo svojich "šťastných náhodách" tragikomický až do úplného záveru..... no práve na tie šťastné náhody vsádza scenár podľa mňa až príliš..... ak je k dosiahnutiu nejakého toho šťastia zapotreby až tak veľa šťastných náhod, tak to ja asi rovno rezignujem a kúpim si 3 metre pevného lana ako Henri na začiatku.... ale ktovie? možno aj mne sa ten hák s povrazom vytrhne zo steny a v bare naproti stretnem krásnu ženu predávajúcu ruže, ktorá mi dá chuť žiť :) ..... veď vlastne nesmrteľnosť nádeje je leitmotívom celého filmu - ak nie rovno celej Kaurismäkiho tvorby .... takže nevešať hlavu :D ..... a stále sa neviem rozhodnúť, či mám Jarmuscha nazvať americkým Kaurismäkim, alebo Kaurismäkiho európskym Jarmuschom. Štýlová bizarnosť, strohá, jednoduchá forma, vizuálne okúzlenie "nízkosociálnymi" štvrťami a predmestiami, spôsob rozprávania príbehu, a v tomto prípade aj výber hudby (+ pre Kaurismäkiho nezvyklá angličtina) - to všetko mi podčiarkuje spriaznenosť týchto dvoch režisérskych "samorastov" (19.01.2011)

Kaurismäkiho hra s filmem-noir. Tradičně málomluvní osamělí hrdinové v ošuntělých ulicích a bytech Londýna rozehrávají zápletku jak ze situační komedie, která sice vypadá vážně, ale autor na diváky neustále pomrkává a i díky tomu je film, který začal jako existenciální depka, něco mezi poctou klasickému žánru a jeho svéráznou parodií. Já se každopádně bavil dobře. (17.03.2010)

aki kaurismaki ma stale viac dostava svojou ludskostou. jeho filmy su jednoduche, proste a za kratky cas dokazu povedat ovela viac ako sto dalsich filmov naraz. v tomto pripade ide o uplne jednoduchu zapletku, sice mierne netradicnu, ale kludne uskutocnitelnu aj v realnom zivote. vsetko je to do bodky vypointovane trefnymi dialogmi a kolkokrat netreba na vystihnutie situacie ani nic povedat pretoze sympatie si zasluhuje aj herecka osadka. lubiva je este aj zaujimava kamera, strih a hudobna zlozka. maly nenarocny film s nevycislitelnou kvalitou a pre niekoho urcite aj posolstvom. (19.11.2007)

Komedie? No nevím nevím, mně do smíchu moc, věru, nebylo, ba naopak. Což nemyslím jako mínus, ani jsem od tohoto snímku nic takového nečekala. I když, občas mi některé scény dokázaly vyloudit menší či dokonce větší úsměv, to nemohu (a ani nechci) popřít. ;-) Především mi bylo ale hodně smutno. Zejména, když někdo dokáže po 15 letech, s cynickým výrazem a takřka bez mrknutí oka, vyrazit spolehlivého, věrného zaměstnance. A ještě více z jeho reakce na to (i když to patrně nebyl jediný důvod, jako spíše poslední kapka). Ale jo, našlo by se občas něco "hořce úsměvného", např. nevydařené pokusy o sebevraždu. No ale především mne nejvíce nadchnul Jean-Pierre Léaud (mám dojem, že jsem ho snad i poprvé slyšela mluvit anglicky ;-)), na něj mám prostě po všech stránkách slabost. ;-) On snad nemůže zklamat nikde, i kdyby účinkoval třeba v reklamě na dámské hygienické potřeby. :-D I tu cigaretu umí držet tak nějak hodně zajímavě, ležérně a sexy. :-D Sexy ležérně. :-DD Moc se mi líbila i jeho půvabná filmová partnerka. Obzvláště pak musím vypíchnout scény jejich sblížení, kdy nebylo vůbec potřeba nic intimního ukazovat, bohatě stačil krásný polibek, objetí, a každému normálně smýšlejícímu člověku muselo být jasné, co spolu asi provádějí, že neháčkují pléd. :-D Ach, jak já bych tuze ráda s Jeankem Léaudem háčkovala pléd... :-DDD (14.08.2020)