Pidä huivista kiinni, Tatjana
Tatjana
Take Care of Your Scarf, Tatiana
Režie:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Veikko TuomiHrají:
Kati Outinen, Matti Pellonpää, Kirsi Tykkyläinen, Mato Valtonen, Elina Salo, Irma Junnilainen, Veikko Lavi, Pertti Husu, Viktor Vassel, Carl-Erik Calamnius (více)Obsahy(1)
Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Aki Kaurismäki natočil jednu z nejbizarnějších road-movie, kterou jsem kdy viděl. Bodejť by ne: dva finští introverti "těžšího kalibru" podnikají ve volze svou cestu z Finska do Sovětského svazu. Po cestě naberou dvě Rusky, které výřečností taky zrovna nehýří. Kaurismäkiho další skvělý a minimalismem prodchnutý snímek o tragikomických životech tragikomických postav žijících na okraji společnosti. Aki Kaurismäki opět prokázal svůj filmařský kumšt - výborná (statická) práce s kamerou, skvělé herecké výkony a nezapomenutelné hlášky. Poznámka: vzhledem k počtu dialogů není žádným problémem ty hlášky opravdu považovat za nezapomenutelné. ()
Poetiku filmů Akiho Kaurismäkiho miluju, myslím, že ho mám dokonce v desítce svých TOP režisérů. "Drž si.." mě ale nechytlo. :-( Byl to trochu hard core, jako by tady nikdo nevěděl, co s tím, o čem to má vlastně být. Proto to podle mě taky mělo jen hodinovou stopáž. Být to delší, tak tu bednu snad rozbiju. Otázky, které mě při tom napadaly, jsem si už totiž stihl položit snad desetkrát: - kolik cigaret se musí vyčadit, aby kouř vytlačil z atmosféry všechen kyslík? - kolik litrů kafe může člověk vypít, aniž by ho to zabilo? - existuje ženská, která by ve Finech dokázala probudit vášeň? Škoda, že Tatjaně ten šátek neulítl, aspoň by se něco konečně dělo. ()
Aj tretí film, ktorý som od tohto režiséra videl ma utvrdil v tom, že my dvaja si nerozumieme. Márne som sa snažil celý film zachytiť aspoň niečo, čo by ma zaujalo, a nič. Film je označený ako komédia a nezasmial som sa ani raz, pričom zmysel pre humor mi nikdy nechýbal. Nakoniec som ocenil iba úspornú dĺžku filmu a to, že ma film nerozčuľoval, nepoburoval, iba nekonečne nezaujímal. V mysli mi ostane Kaurismäki ako synonymum dopravnej značky: Stoj, daj prednosť iným režisérom! ()
Svérázná road movie, při které stále čekáte, o čem že to vlastně bude. Cesta dvou finských nemluvných vesničanů, které Estonka a Ruska přemluví, aby je svezli do přístavu. A oni, že tedy ano, nebo to vlastně ani neřekli, jenom jeli. Celou cestu se skoro nemluvilo, jen se jelo, mlčelo a hrálo. No a nakonec se dočkáte, a je to docela pěkné. ()
Aki Kaurismäki mě vždycky nějakým způsobem dostane. Podařilo se mu natočit (skoro) němý film, i film ze 60. let, který působil velice autenticky. I jiných filmů je patrná jistá míra stylizace, tady navodila černobílá fotografie dojem šedesátek naprosto spolehlivě. Humor byl jemný, spíše úsměvný, než hlasitý, o to příjemnější. ()
Reklama