Stíny v ráji

Těžko tento film k něčemu jinému přirovnat - je v tom šeď, šeď, porážka, šeď, ztuhlost, křeč, samota, odevzdanost a malá špetka romantiky, která v tom všem vyčnívá jako klenot. Je to snad tím kontrastem, ale člověk nakonec snad začne i věřit na lásku. Bravo. PS: a komedie to rozhodně není.. 9/10 (12.01.2007)

Lovestory z dvorku na popelnice. Nejlepší na Stínech v ráji je Kaurismäkiho kontinuální ironizování náležitostí žánru a absolutní rezignace na silné emoce. Jak Outinenová, tak Pellonpää mluví především očima. Humor je tu něco absolutně nenuceného, co se vlastně dá snadno přehlédnout, protože to vyplývá se souhry mnoha složek. V tom je Kaurismäki jedinečně rafinovaný - i když pracuje s jednoduchými prostředky, právě jejich souzvuk (a konfrontace s očekáváními) dá dohromady okouzlující směsici nadsázky, naivity, lakonického mračení, sociální kritiky a šestákové romantiky. Pozoruhodné je i to, jak sevřeně, "male" a útulně tenhle dvoreček působí, i když si pohrává se zcela archetypálními příběhy o nenaplněné lásce a útěku před existenční šedí. Láska prostě kvete všude, i v kontejneru. Kaurismäki objevil její vůni uprostřed zápachu hnijících odpadků. (03.10.2011)

Môj piaty pokus zistiť, čo ostatní užívatelia na filmoch Kaurismäkiho vidia. A opäť neúspešný. Nedokázal som nájsť autorov zámer v tom, že ukazuje čudných ľudí, ktorí vedú čudné dialógy a žijú čudné životy. A okrem toho hovoria čudnou rečou :-). Neprehliadnuteľný bol aj kapitálový podiel tabakových koncernov na rozpočte filmu. Je veľmi pravdepodobné, že sa týmto pokusom rozlúčim s Kaurismäkiho tvorbou a prijmem myšlienku, že s niektorí tvorcovia tvoria pre iných divákov. (04.08.2020)

Kaurismäkiho filmová apoteóza příslušníků dělnické třídy, jejich obyčejných životů a osudů. Opravdoví dělňasové by se možná tímhle filmem mohli cítit dotčení, mohli by mít pocit, že je intoši přehnaně karikují a dělají si z nich šoufky, ale mně (taky dělňasovi) tenhle film přijde moc milý. Kati Outinen a Matti Pellonpää poprvé spolu a nemohlo to dopadnout o mnoho lépe. Nejvíc se mi líbí scéna, ve které sedí otrávená Ilona se svým šéfem ve snobské restauraci, a po chvíli mlčení zádumčivě pronese: "Tak sem nás s Nikanderem nepustili". "A proč jste nezavolali ředitele?" "Kdo, my?" A chvíli nato její a Nikanderova společná jízda popelářským taxíkem do přístavu k sovětskému trajektu do Tallinnu, kterým společně odplouvají vstříc světlým (nepochybně) zítřkům... Severská tragikomická lovestory jak má být. (11.02.2015)

Käurismakiho sociální variace na žánr westernu. Lehce bezvýchodný film, kterému ovšem neschází vtip (i když je někdy těžké ho docenit). Nikander je eastwoodovsky malomluvný hrdina, který prakticky nemění svůj výraz. Komu by nestačilo tohle, může si všimnout, že film, který promítají v místním kině není nic menšího než Leoneho Hodný, zlý a ošklivý. Nikander si vlastně evolučně projde všemi třemi fázemi. Zpočátku je hodný nesmělý ňouma, který se nechá vláčet životem. V průběhu filmu je nazván "ošklivým", což je ale jen odrazový můstek k tomu, aby vzal osud do vlastních rukou a stal se zlým (ve smyslu tvrdým a rozhodným). Závěrečný odjezd do Estonska sice není žádným happy endem, ale jde na něm pěkně ilustrovat hrdinovu transformaci. V zásadě jednoduchý realistický příběh, jak se na první pohled Stíny v ráji jeví, můžeme na tomhle půdorysu označit i jako náročný film pro fajnšmekry. Je na každém, co si z toho vezme. (03.08.2011)