Bohémský život

Pocta životu v presvedčení, ideále. Často na hrane bezdomovectva, ale vždy dôstojne. Takíto ľudia sú často inšpiratívni už len spôsobom života proti prúdu. Tvoria to, čo musia, bez ohľadu na materiálne zázemie. Peniaze si - keď ich majú - dokážu veľmi noblesne užiť. Kaurismäki tragikomické peripetie bohémskeho okraja zachytáva štylizovane, no zároveň presvedčivo. Bez príkras a nadbytočného psychologizovania. Ukazuje, že ak ide o život, dokáže sa spoločenstvo vzdať toho, čo si váži najviac. To je už trocha idealizovanie humanity sociálne vylúčených, propagované režisérom aj v iných filmoch - vytvorenie komunity vzájomne si nezištne pomáhajúcich ľudí z chudobnejšej časti spoločnosti. Ale nakoniec: prečo nie? (30.12.2012)

Další výborný Kaurismaki. Jak už je jeho zvykem, opět nestandardní příběh lidí "z okraje společnosti" zasazený do "okrajových a méně známých" kulis Paříže. Osudy tří bezstarostných "bohémů" poutavě znázorněné v Kaurismakiho úsporném, ale tím více osobitém a zajímavém stylu, poetickém a přitom realistickém. Opět se spolu snoubí všední realita, mezilidské vztahy, tragikomické scény i vzájemná soudržnost. Dialogy jsou opět úspornější, ale v rámci příběhu i prostředí vyjadřují vše. Na jednu stranu dost drsný příběh, na druhou stranu nesmírně lidský příběh o síle přátelství a solidarity v životě, který zdaleka není jen procházkou růžovým sadem. Prostě typický Aki Kaurismaki. (20.10.2017)

Bláznivá (tragi)komedie z druhého břehu. Série dokonalých scén, cynismu, beze zbytku využitý potenciál černobílého obrazu, hravá poezie, cudná romantika. Hluboké gentlemanství nýmandů, o němž bychom v realitě vážně pochybovali, působí zcela přirozeně. A tak dále, a tak podobně, Kaurismäki na to prostě má. (30.10.2012)

Že Malevičův "Černý čtverec na bílém pozadí" zasadil smrtící ránu malířství jako takovému? A že to malíř Rodolfo přiznává? A že i tak stále pokračuje v malování? Tomu se zase říká láska k tvorbě jako takové, láska, jež mají všichni hlavní hrdinové více než dost, neznamená to však, že již nezbylo místo pro lásku lidskou. Z života v bezčasovosti je dokáže vytrhnout jen, když se ozve okolní svět, a to v podobě peněz, z nichž (naneštěstí) musí čerpat existenční prostředky i umělci. Vtipné, melancholické a v závěru i sladkohořké nahlédnutí do života tří mužů, jež mohli žít před 150 lety i včera. (16.04.2012)

Film me bavil, postavy malire, spisovatele a skladatele mi byly sympaticke. Alespon pres obrazovku jsem s nimi vypil lahev Chardonnay a tak trochu jim zavidel onen bohemsky zivot, sice bez staleho prijmu, ale s "bezstarostnou" mysli a otevrenou dusi. Pariz, ac si ji ve filmu zase tolik neuzijeme je tou nejlepsi volbou pro bohemy a je jen dobre, ze Kaurismaki nakonec film netocil v Helsinkach a herce nechal mluvit francouzsky, finsti herci Pellonpaa a Vaananen byli vyborni. Libila se mi i stylizace a predevsim dialogy, k plnemu hodnoceni mi chybi nejaka vyraznejsi zapletka ci pribeh. I tak prevlada vyrazna spokojenost. (22.02.2015)