Září

Vo vidieckom sídle počas letného večera, za bzukotu cvrčkov vychádzajúceho z tmy, stojí žena chrbtom k mužovi. Muž ju zvádza slovami aj dotykom. Ale ona nechce podľahnúť. Nechce lebo nemôže. Jeho ruka neochvejne lemujúca ženinu šiju a ramená, nakoniec nachádza jej prsty idúce v ústrety pokušeniu. Ona cíti jeho dych, jeho slová, jeho dotyk. Vie, že je to len letná búrka, ale to jej práve chýbalo. Druhá žena stojí oproti, pozerá sa mužovi do očí, ale on ju nevidí. Naopak, nalieha na ňu ďalší muž stojaci za jej chrbtom. O toho však nemá záujem. Nevie čo sa deje, kde sú mosty, po ktorých kráčala pred týmto letom. A kam pôjde na jeseň. Za hlukom veľkomesta? Za hektickým rozptýlením od života? Depresívna myšlienka, vidieť život ako niečo pred čím treba utekať. Ale život nie je len jedno leto, ale aj to čo príde po ňom. Hlavne to, viac než minulosť. (22.04.2013)

Komorní čechovovská meditace nad osamocením moderního člověka. Spleť lásek a okouzlení není nepodobna pavučině zraňující vše nedostatečně silné a příliš okouzlené. V únavou nasycené atmosféře večera před bouřkou, při níž se nedá ani spát ani bdít, dýchají hráči o přátelství již jen ranami, krvácejícími trhlinami. Vracejí se minulé chyby a viny, přes jistou prorezlost stále ostré, rozplývají se naděje, ruce se vztahují ke stéblům vysněné pomoci. Je to jak napsal Jean Lacroix: „Pro moderního člověka je charakteristické, že to je bytost osamocená; odtržená od sebe i druhých lidí, od světa i Boha; odtržená od sebe, protože odtržená od druhých, od světa a Boha. Osamocenost není samota: je to dokonce pravý opak. Bytost osamocená je mezi druhými lidmi uzavřenou jednotkou, obrácenou často i proti nim: je odloučená ode všech. […] Pro osamoceného člověka je společnost stále přítomná v podobě resentimentu. Samotář naopak je spojený s celým vesmírem; jeho samota je plnost.“ (22.11.2010)

Dost komorní a utlumené pokochání. Místy mě to silně uspávalo, místy mě to nutilo být v pozoru a sledovat každý detail. To bylo to pěkné. Z postav mi nikdo vyloženě sympatický nebyl, takže mě víc zajímal film jako takový než nějaký příběh, osud někoho z nich... Nicméně začínám mít dojem, že Dianne Wiest je opravdu dobrá herečka. (18.08.2010)

Neviděl jsem moc Allenovo filmů, ale těch pár co jsem viděl byla dycinky těžkotonážní nuda. Prokletí žloutozeleného.... měl alespoň zajímavý námět a solidní herce, kdežto Září mi přijde jako úplně zbytečnej film. Všechno se to odehrává v baráku do kterýho furt někdo leze na návštěvu a navíc tam má všechno naoranžovělou barvu takže si připadáte ještě více ospalí. Herci hrajou jako když nehrajou a do toho všeho je slyšet až extrémně hlasitá bouřka. Byly scény zajímavé to nezastírám. Třeba když vypli proud a najednou někdo scestně řekl " Sakra, hrábnul jsem do pomazánky", to byla docela prdel. Nezanevřu tímto filmem na Woodyho, právě naopak, teď si při každém jeho snímku budu říkat co tím chtěl vlastně říci. Ale v Září ač jsem se snažil sebevíc, nenašel jsem mnoho pozitivních věcí a proto dávám 2* a klidně si mě ukamenujte... (01.05.2007)

Úžasný film, ani jsem nečekal, že se mi tenhle netradiční Allen bude líbit. Celý snímek je šmrncnutý atmosférou zlatých let skandinávské kinematografie, což mi nesmírně vyhovovalo. Chybí v něm klasické Allenovské narážky a vůbec celý ten humor, který jsem očekával. Úžasné komorní drama, které řadím k tomu nejpovedenějšímu, co jsem zatím od Allena viděl. [TOP 19/5 64%] (01.05.2007)