Králové videa

Králové videa balancují mezi svižně navozenou retro atmosférou ve stylu King Skate a poloamatérským fanouškovským filmem z YouTube. Občasné technické nedokonalosti, ať už obrazové či zvukové, však ani moc nevadí, spíše podtrhují punkovou zapálenost do tématu i často spornou kvalitu zmiňované produkce. Fanoušci Arnieho, Slye, JCVD a dalších, převážně akčních hvězd si díky množství pečlivě vybraných hlášek z rychlodabingu přijdou na své. Výsledek však není zaměřen jen na úzkou cílovkou geeků, nýbrž dokáže poutavou kombinací mluvících hlav a ilustrativních záběrů z nadabovaných filmů přiblížit fenomén i někomu, kdo o tomto našem specifiku nikdy neslyšel. Osobně mě víc bavila první polovina zaměřená hlavně na osmdesátky, kdy se celá komunita rychlodabérů a videopirátů pohybovala na hraně (respektive lehce za hranou) ilegality – především se však jednalo o jakousi generační vzpouru vůči dobové šedi, proto se paralely s myšlenkovým podhoubím King Skate přímo nabízejí. Fanoušci si tedy zavzpomínají na staré zlaté časy, ostatní se mohou něčeho přiučit – za mě ideální kombinace a velmi podařené zpracování okrajového tématu. (16.12.2020)

Toto mě minulo podobným způsobem, jako třeba před časem dokument Fenomén VHS. Marná sláva, ale tu éru jsem nezažil, dnešníma očima mi přijde dost příšerná, a celkově je pro mě těžko hledat si cestu k něčemu, co je zde podáno pro mě tak nezáživnou formou, že jsem u toho skoro usnul. V pár momentech jsem se pobaveně uchechtnul, ale to nadšení pro VHS a rychlodabing se na mě stejně nepřeneslo - dost možná kvůli tomu, že dabing prostě odjakživa z hloubi duše nesnáším. (31.03.2021)

Je to romantika. Sledovat totalitní střípky podloudného fandovství, ryze amatérskou práci se zvukem a nadšené projekce modročervených pohyblivých skvrn, kdy je děj chtě nechtě záležitostí podružnou, mi přijde fascinující. Stejně jako to, že nešlo o souboj s režimem, ale jen o to vidět nejslavnější zámořské filmy, kdo v nich koho hraje a o co v nich jde. Onu dobu jsem těsně nezažil a k videokazetám přičuchnul až v době Intersonic v polovině devadesátek. Proto mi simultánní překlady, improvizované názvy slavných pecek nebo v jiných oborech úspěšní lidé, kteří vyprávějí o probdělých a "prodabovaných" nocích přijdou jako něco nepředstavitelného, jako něco, co se přece nemohlo stát. V době, kdy je většina sledovaných hitů k dispozici v různých kvalitách, na nosičích a streamech zároveň nechápu sledování podobných kousků jinak než jako raritu, s nadhledem nad nutností doby a nerozumím tomu, proč něco takového vidět bez ironie (viz finálních pár minut), ale každý ať si dělá radost, čím jen chce. Od filmu jsem ale přece jen čekal o chlup víc srandy a neopakovatelných zářezů od všech Huhňalů, Hrbolků nebo Podpantofláků. Část ze zákopového sledování výsledných audiovizuálních hrůz, kdy jde v prvním i druhém diváckém plánu o nejupřímnější underground, je tím, co film sliboval, že bude. Přerod do zprávy z plně rozběhnutých devadesátých let, kdy se natáčí kamerou v kině, už sem nepatří. Tady už nejde o pirátství z nutnosti, kdy vytoužený snímek nešlo vidět jinde a jinak, ale jen o to, že se nechce čekat na kazetu nebo televizi a to už je vážně jen o lenosti a dobrovolném prasení zážitku. Závěrečná třetina vůbec celý počin překvapivě razantně táhne dolů, protože s ní nesoucítím a z obrazovky jen zřídka sleze Pavel Hewlit s ukrutně nepříjemným projevem. Minimálně první polovina Králů ale nabudí touhu po časech, co se (naštěstí) nevrátí a chuť pustit si z libovolného zdroje nějaký krvavě béčkový flák. 70% (05.03.2024)

Až zas budete někdy pičovat současný dabing... I já vám napíšu, jak jsem to měl s dobou rychlodabingu, resp. s VHSkama (protože vás to děsně zajímá). První a poslední film s rychlodabingem, který jsem měl to štěstí vidět, bylo Lví srdce s Van Dammem. Odradilo mě to od sledování filmů tak na rok na dva. Legendární "strýčku, strýčku" volané malou holkou, v dabingu dospělého chlapa znělo natolik úchylně, že to má dětská duše nepobrala. Naopak VHSky jsem miloval ještě na začátku milénia, kdy moji, asi majetnější, kamarádi jeli v DVDčkách, ti ještě majetnější už pirátili na Pirátské zátoce, torrentech apod. No zestručním to- doba videopůjčoven (ty vole, jedna kazeta, půjčená na jeden den(!), stála 40 káčé, ale pozor- když jste si půjčili tři, čtvrtou jste měli for free!) mi dneska docela chybí, pokec s dámskou obsluhou byl vždycky fajn ("Cože? Vám se ten Pán prstenů jako líbí? Pff, taková sračka"), chodit si mezi regály, číst obaly kazet (později DVD), čichat tu nezaměnitelnou vůni plastu... Do toho vystříhávat ze Cinemy obrázky Van Dammů, Schwarzeneggerů nebo dinosaurů a lepit si je do sešitu... Takhle, buďme rádi, že už je ta doba dávno pryč, ale za sebe můžu říct, že jsem rád, že jsem ji mohl zažít a sem tam si zavzpomínat. Dokument povedený, časy divokého východu stály za to :-) (21.05.2022)

Bez uzardění přiznávám, že jsem v tomto případě vlastně nehodnotil kvalitu dokumentu a jeho přínos pro celosvětovou populaci i životní prostředí, jen jsem tomuto počinu vrazil pět hvězdiček za tu šílenou nostalgii. Těch filmů, které jsem viděl s velmi pofiderním dabingem a ještě horší kvalitou obrazu... Jsem tvůrcům velmi vděčný za pohled do "zákulisí", hlavně ale za to, že jsem si mohl zavzpomínat. (16.04.2021)