Ten dvanáctý

Válečný survival Den 12. mann vypráví pravdivý, byť jen těžko uvěřitelný příběh Jana Baalsruda, symbolu norského odboje. Hlavním zdrojem Baalsrudových útrap však nejsou nacisté, nýbrž nesmlouvavá severská příroda, která decimuje jeho tělo. Dramatizace se vydařila takřka na výbornou a i přes 135 minutovou stopáž bych zde marně hledal hluché místo. Při pohledu na gangrenozní běs v hotelu Savoy dokonce zaplesalo i mé hororové srdce. Škoda místy dosti náznakovité psychologie postav a vágní vnitřní motivace hlavního hrdiny. Baalsrudova nezdolná touha přežít je jistě obdivuhodná, ale co ji takovou měrou pohání? A proč postavy nacistů připomínají jednorozměrné padouchy z marvelovských komiksáren? Uděluji čtyři silnější hvězdy. (09.05.2018)

Ponudnělý utahaný survival. 1) Nabízí se srovnání se Štvanci, což je ovšem jiná třída._____ 2) K neuspokojivému dojmu přispěl i mizerný český dabing na Primě s hlasy neodpovídajícími postavám a celkový zvuk jako z telenovely._____ 3) Důvodem ke sledování byl 40letý Jonathan Rhys Meyers, který nezklamal. Pěkný byl i 33letý Mads Sjøgård Pettersen (Gudrunin bratr Grønwol). (29.04.2020)

Oslavná óda na statočnosť a hrdinstvo nórskeho ľudu v boji proti fašizmu. Film treba precítiť, treba sa ponoriť do neuveriteľného dobrodružstva dvanásteho muža, ktorý sa snaží aj pomocou domorodých horalov zachrániť pred gestapáckym fanatikom a potom sa tento silne motivačný príbeh dostane pod kožu. Hlbokému zážitku pomáha aj perfektná kamera a hudba. (16.08.2018)

Taková kombinace Revenanta, Meresjeva a dalších filmů na tohle téma dohromady. Vůbec nechci tenhle příběh nějak srážet, ale myslím, že je nafouklý minimálně o poctivé dvě atmosféry. A pokud ne, čemuž absolutně nevěřím, museli mít norští vojáci zhruba před sedmdesáti lety fyzičku jako bejk, to Vám teda povím. To, co jsem di Capriovi převážně věřil, působí ve 12 Muži jen stěží uvěřitelně. Ale budiž, dneska to hodím za hlavu, když se totiž od toho odprostím je zbytek filmu solidně natočené, válečné drama, které tu a tam, jednou za čas rozhodně neuškodí. (22.05.2018)

Prudce stereotypně a natahovaně orientovaná naháněná na jednoho norského sabotéra. A herec v hlavní roli, Thomas Gullestad, sice sympatický moc nebyl, nutno uznat, že jeho fyzická kondice dostala zabrat. Ovšem naštěstí má film svého čnějícího zlého muže, jímž je charismatický Jonathan Rhys Meyers v roli lahůdkově zavilého policejního důstojníka, který dodává filmu pořádně ostrou šťávu. A rozhodně nelze přehlédnout patřičně kvalitní technické atributy a úchvatné scenérie. Kamera, hudba a další technické finesy jsou na dost dobré úrovni a sehrávají nemalou důležitost v ději, co má hodně kolovrátkový ráz. Hrdina v krajině ledu a sněhu stále někam před nacisty utíká, schovává se, i s pomocí lidí, které na svém útěku střetne, hnijí mu prsty na noze a hlavně vždy se mu podaří nacistickým pronásledovatelům o shnilý nehet uniknout. Určitě by filmu nemálo prospělo být tak o dobrou půlhodinu kratší. Film by tak působil méně roztahaně a v podstatě i předvídatelně. Z historického hlediska méně zaníceným divákům bude osud Jana Baalsruda a jeho neúnavného protivníka Kurta Stageho dost neznámý, což je vlastně příležitost, jak si doplnit znalosti o jejich osudech. Velkým příjemným překvapením je režie Haralda Zwarta, kterého kritici zavrhovali po sérii otřesných filmových výtvorů, kterým zejména vévodí druhé pokračování Růžového pantera. A je tedy nadmíru překvapivé, že se pustil do náročného dramatického kusu, jež se z jeho filmografie dost vymyká. Určitě už by se po této úspěšně složené maturitě z filmové režie neměl snižovat k triviálním filmům, které ho na delší dobu připravily o kdysi pracně vybudované renomé. Je vidět, že kvalitní film natočit dokáže. 7/10 (28.04.2021)