Ten dvanáctý

Víte, musím se přiznat, že válečné filmy nejsou zrovna tím pravým ořechových čím bych si chtěla zpříjemnit večery, ale jsem ráda, že jsem tentokrát učinila jinak. Ne nadarmo patří tento žánr mezi nejlépe hodnocený, jelikož téměř všechny filmy v této kategorii mají základy ve skutečných příbězích. Je vskutku neuvěřitelné čím vším si museli někteří během války projít, jakým peklem a jakým utrpením. Naštěstí se během této zlé doby našlo ještě pár jedinců s "lidskými" povahami, kteří se přes svůj strach přenesli, dělali správnou věc a pomáhali těm pravým lidem, kterou tu pomoc skutečně potřebovali. Jak moc velkou vůli máš žít? Tak přesně tolik toho dokážeš vydržet a přesně tolik bolesti dokážeš nést. (11.08.2022)

Myslím, že z fyziologického hlediska opět ne, soudruzi. Tohle by nedal sebenemrznoucí Nor, ani kdyby byl od přirození antiseptický a chlastal Fridex. A tak nám ten skutečně skutečný příběh cestou někde nabobtnal do záškodnického ledního medvěda. Ale jebat. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „ambivalentní determinace je ad hoc na místě“. V těchto zkurvených vedrech, kdy jeden netouží po ničem jiném, než se plazit Arktidou do Švédska, je to milý vizuální nanuk, který aspoň na chvíli vychladí spečené sítnice. Hezky natočený, kulantně zahraný, akorát po hodině začne být to neustálé plazení prokládané „Hajtla! Osopo, nefiděla ste tu irgendwo partyssan?“ „Filetuju sledě.“ „Osopo, ich hab‘ gefragt, jestli fy tu nefiděla partysan!“ „Až je nafiletuju, dám je do sudu.“ „Áááá, sut! Prochledat!!! Nichts? Verdammt, tak dem na další farma.“ dost napiču. Tedy pardon, nevím, co to se mnou dneska je, chtěl jsem samozřejmě říct „naračně monotónní“. No a vy začnete roupama přemýštet, co by bolelo víc, jestli kdybyste si zahradnickýma nůžkama ustřihli na noze neomrzlý malíček, nebo omrzlý. Nic, přežil jsem to se všemi třemi prsty, tudíž roztomile vymražená trojka. (07.08.2018)

Oslavná óda na statočnosť a hrdinstvo nórskeho ľudu v boji proti fašizmu. Film treba precítiť, treba sa ponoriť do neuveriteľného dobrodružstva dvanásteho muža, ktorý sa snaží aj pomocou domorodých horalov zachrániť pred gestapáckym fanatikom a potom sa tento silne motivačný príbeh dostane pod kožu. Hlbokému zážitku pomáha aj perfektná kamera a hudba. (16.08.2018)

Survivalová pecka v níž se norský odbojář Jan Baalsrud snaží po nepovedené operaci dostat do neutrálního Švédska. Hlavní hrdina tu prodělává celou škálu útrap od sněžné slepoty přes omrzliny až po nepolevující únavu a stres a každý z těchto aspektů působí hodně sugestivně, stejně jako všudypřítomná zima, která z nádherných scenérií dýchá. Je neskutečné, co tenhle člověk dokázal přežít a je celkem paradoxní, že zpackaná akce vlastně norskému odboji prospěla víc, než kdyby se původní plán zdařil. Herecky zazářil Thomas Gullestad, o kterém jsem nikdy neslyšel, ale o to víc překvapil a tradičně byl spoleh i na Meyerse, který by těch esesáků měl hrát víc. Obrovský respekt Baalsrudovi i všem, kteří mu pomohli. 90% (20.05.2018)

Norové, jako každý jiný národ těžce zkoušený ve druhý světový válce má jistě nárok na své hrdiny. O tom žádná a to jim nikdo nebere. Ale pokud se někdo rozhodne nějakého hrdinu zfilmovat, měl by také kouknout jaký píšeme rok a netočit to, jako v padesátých letech, jako vyloženě propagandu. Neskutečně krásná, divoká, syrová je zde ztvárněna příroda, také, jak jinak. Pro mě je kámen úrazu a s čím mám problém, že některým věcem prostě nevěřím. Hlavně si myslím, že všichni, kdo mu pomáhali si zaslouží minimálně stejný obdiv, protože riskovali životy svých nejbližších. Nesmrtelnost hlavního hrdiny, ale hlavně závěr se sobíkem-pejskem mi už přijde vyloženě přestřelený, ale i tak jsem měl hezký filmový zážitek. (11.09.2021)