Labyrint srdce

"Chcete vyslíchat, kádrovat, nebo si dát rande?". Ptá se, jako vždy, vynikající Jana Brejchová, která tu má ovšem silnou konkurenci. Matka čekající, doufající a na těžkosti dané doby narážející v podobě Marie Vášové je dokonalá. Hrdost a odhodlanost nevzdat se, má tato herečka v sobě a pravidelně dává svým postavám toto silné charisma. Nájemník, který má montérky a knížku, se nemusí o svou budoucnost bát, nicméně upřímnost a pohrdání nutnou lží, jsou vlastnosti, které se politicky nerozdělují. Závěr není bohužel tak silný, jako celý předchozí děj, ovšem precizní, širokoúhlá Krejčíkova režie a Liškovo temné tóny, dodávající všemu perfektní příchuť, drží film v nadprůměru, o tom není potřeba diskutovat. (25.11.2013)

Zvláštní film. Nemám žánr dramatu ráda, protože většinou špatně končí. Nebudu ani posuzovat nakolik příběh odpovídá pravdivé realitě té doby, protože co se týče pravdivosti, nemohla bych z tohoto hlediska hodnotit žádný film. Autor se vždy snaží diváka získat napínavou historkou bez ohledu na to, nakolik odpovídá skutečnosti. Málokdo ví, jak to tenkrát doopravdy bylo. Oceňuji herecký výkon Marie Vášové v roli zoufalé matky. Takové herectví už dnes není k vidění. Člověk její smutek a naději prožívá s ní. Černobílá verze filmu podtrhuje atmosféru bezútěšnosti té doby. Není to až taková agitka, bezmocnost občana vůči byrokracii je ukázána celkem pravdivě. (07.03.2021)

Tady se mistr tesař utnul. Jiří Krejčík natočil tak okatě propagandistický blábol, kde se očerňují emigranti, kteří po roce 48 utekli z naší "milované" vlasti a ti, kteří se dobrovolně vrátili mohou normálně pracovat, ostatní, kteří tam zůstali tak jsou vrazi nebo špióni, zatímco pracující člověk poctivě vítězí nad touhle "chamradí". Hnus! Z některých scén se mi vyloženě obracel žaludek, odporně slizký Luděk Munzar (zahrál to jako super), který se nastěhuje do bytu k matce (úchvatná Marie Vášová), do pokoje po jejím synovi, jenž emigroval. Jenže on poctivě pracuje a za prací musí dojíždět, tak mu stát přidělil místnost po uprchlíkovi a následně ještě balí jeho holku (Jana Brejchová), která na něj stále čeká, ale brzy se její hodnoty přemění. Fuj! Poslední scéna, když Vášová pronese větu - "Proboha chlapci, co to tam z vás udělali" by se dala tesat do bolševického pomníku! Jinak je film po celkové filmařské stránce skvěle odveden, jak jsme u formátu Jiřího Krejčíka již zvyklí, ale ten kontext vyloženě bolí a odpuzuje. František Pavlíček byl do roku 68 zapáleným komunistou a je to z jeho scénáře hodně cítit. Divím se však, že takové látky se ujal Jiří Krejčík, jehož ostatní tvorba jsou vyšperkovaná dramata a psychologické filmy. V podstatě i Labyrint srdce takový je, až na ten přehnaný a nepříjemný agitační podkres. (11.03.2021)

Velice těžké hodnotit. Film je samozřejmě výborně zvládnut mistrem kumštu panem Krejčíkem. Skvěle psychologicky vykreslené postavy a vygradovaný děj. Vášová je grandiózní. To už se dnes nevidí. Ovšem propagandisticky je film záludnější než prostoduché agitky let padesátých. Takže dávám kompromisních 60%. (09.10.2013)

Marie Vášová v další ze svých emblematických rolí žen/matek - ideálních představitelek Státního filmu. Tak jak se zformovalo její herectví v Siréně, takovou zůstala už navždy. Chudičký pokus o příměs Pudovkyna samozřejmě nesměl chybět. Poněkud jiný případ je Jana Brejchová, která v této době ještě stereotypně představovala melancholické dívky (srovnej s Krejčíkovou Morálkou paní Dulské i Vyšším principem) a na zásadní zlom teprve čekala. Poměrně zajímavé vedlejší role mají v několika záběrech Bohdalová a Smolík, kteří svými obyčejnými lidmi osvěžili sterilní kolorit tohoto dramatu. Téma Labyrintu srdce je děsné a zbytečně realizované na širokém plátně. Tyhle hity počátku 60. let jsou jedna zbytečnost vedle druhé a hodí se je znát jen pro celkovou představu o vývoji českého kina. (30.03.2011)