Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše se rok 1955 a vláda v Československu vyhlásila amnestii pro poválečné emigranty. Řada se jich vrátila ke svým rodinám, jen na mladého Pavla Kociána čeká jeho osamělá matka marně. Navzdory jejím protestům je v jejím bytě jako podnájemník ubytován montér Tomáš Stach. Na Pavlův návrat donedávna čekala i jeho snoubenka Jana, avšak ta již přestala doufat a navštěvuje paní Kociánovou jen ze soucitu. Jednou večer navštíví Kociánovou neznámý muž, který se představí jako Jonáš a tvrdí, že Pavla zná. Mladík se prý brzy vrátí. Ve skutečnosti však Pavel tragicky zahynul v uprchlickém táboře a Jonáš je tajný agent. Jako první se o Pavlově smrti dozví Tomáš Stach, který převezme poštovní zásilku s Pavlovými osobními věcmi… Působivé psychologické drama režiséra Jiřího Krejčíka s vynikajícími herci v čele s Marií Vášovou vzniklo podle divadelní hry Františka Pavlíčka. Ta byla původně uváděna pod názvem "Černá vlajka", autor ji však přepracoval a přejmenoval na Labyrint srdce. Vzhledem k době vzniku je třeba brát s odstupem pozadí příběhu, které se liší od skutečnosti. Emigranty, kteří se spolehli na komunistickou amnestii, po návratu čekalo vězení. (Česká televize)

(více)

Recenze (28)

zette 

všechny recenze uživatele

Vyborne natoceny a zahrany film s velmi zajimavym scenarem. Skvele vykreslene jednotlive postavy pribehu, film ma az mysteriozni atmosferu a jistou davku napeti. Vasova v roli zoufale matky hraje jako o zivot, herecky urcite potesi i Munzar nebo Pleskot. Brejchova bohuzel zaujme jen celkem nezvykle tmavou barvou vlasu. Skoda, ze diky nametu film zustane asi navzdy zapomenut. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Marie Vášová v další ze svých emblematických rolí žen/matek - ideálních představitelek Státního filmu. Tak jak se zformovalo její herectví v Siréně, takovou zůstala už navždy. Chudičký pokus o příměs Pudovkyna samozřejmě nesměl chybět. Poněkud jiný případ je Jana Brejchová, která v této době ještě stereotypně představovala melancholické dívky (srovnej s Krejčíkovou Morálkou paní Dulské i Vyšším principem) a na zásadní zlom teprve čekala. Poměrně zajímavé vedlejší role mají v několika záběrech Bohdalová a Smolík, kteří svými obyčejnými lidmi osvěžili sterilní kolorit tohoto dramatu. Téma Labyrintu srdce je děsné a zbytečně realizované na širokém plátně. Tyhle hity počátku 60. let jsou jedna zbytečnost vedle druhé a hodí se je znát jen pro celkovou představu o vývoji českého kina. ()

Reklama

topi 

všechny recenze uživatele

Tady se mistr tesař utnul. Jiří Krejčík natočil tak okatě propagandistický blábol, kde se očerňují emigranti, kteří po roce 48 utekli z naší "milované" vlasti a ti, kteří se dobrovolně vrátili mohou normálně pracovat, ostatní, kteří tam zůstali tak jsou vrazi nebo špióni, zatímco pracující člověk poctivě vítězí nad touhle "chamradí". Hnus! Z některých scén se mi vyloženě obracel žaludek, odporně slizký Luděk Munzar (zahrál to jako super), který se nastěhuje do bytu k matce (úchvatná Marie Vášová), do pokoje po jejím synovi, jenž emigroval. Jenže on poctivě pracuje a za prací musí dojíždět, tak mu stát přidělil místnost po uprchlíkovi a následně ještě balí jeho holku (Jana Brejchová), která na něj stále čeká, ale brzy se její hodnoty přemění. Fuj! Poslední scéna, když Vášová pronese větu - "Proboha chlapci, co to tam z vás udělali" by se dala tesat do bolševického pomníku! Jinak je film po celkové filmařské stránce skvěle odveden, jak jsme u formátu Jiřího Krejčíka již zvyklí, ale ten kontext vyloženě bolí a odpuzuje. František Pavlíček byl do roku 68 zapáleným komunistou a je to z jeho scénáře hodně cítit. Divím se však, že takové látky se ujal Jiří Krejčík, jehož ostatní tvorba jsou vyšperkovaná dramata a psychologické filmy. V podstatě i Labyrint srdce takový je, až na ten přehnaný a nepříjemný agitační podkres. ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Nebýt toho kontextu, který mi celou dobu neskutečně pil krev, bylo by to slušné drama, které nezapře um svého režiséra. Herci skvělí, psychologie postav propracovaná, atmoška by se dala krájet a pointa sice očekávatelná, nicméně krutá... Jenže film otevřel František Smolík slovy: "To víte.. Západní Německo. Cenzura... " a pak už to jelo. Emigranti, co mají rozum a šťastně se vrátí, se mají dobře, ale ti, kteří to štěstí neměli, byli v západoněmeckém lágru zastřelení lidma, kteří jim bránili v návratu.... Dalo by se to všechno brát jako fikce, ale když ono to byla tak strašně okatá propaganda. A když mi něco celou stopáž takhle pije krev, víc dát nemůžu... :( ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

"Chcete vyslíchat, kádrovat, nebo si dát rande?". Ptá se, jako vždy, vynikající Jana Brejchová, která tu má ovšem silnou konkurenci. Matka čekající, doufající a na těžkosti dané doby narážející v podobě Marie Vášové je dokonalá. Hrdost a odhodlanost nevzdat se, má tato herečka v sobě a pravidelně dává svým postavám toto silné charisma. Nájemník, který má montérky a knížku, se nemusí o svou budoucnost bát, nicméně upřímnost a pohrdání nutnou lží, jsou vlastnosti, které se politicky nerozdělují. Závěr není bohužel tak silný, jako celý předchozí děj, ovšem precizní, širokoúhlá Krejčíkova režie a Liškovo temné tóny, dodávající všemu perfektní příchuť, drží film v nadprůměru, o tom není potřeba diskutovat. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (1)

  • Původní divadelní hra Františka Pavlíčka byla nejprve uváděna pod názvem Černá vlajka. Až později se ji autor rozhodl přejmenovat na Labyrint srdce. (topr harley)

Reklama

Reklama