Na dně

Tohle Kurosawovo hodně komorní drama (ale fakt hodně komorní - celé se to odehrává v podstatě ve třech místnostech a (řekněme) dvorku ubytovny) podle divadelní hry Maxima Gorkého sice má spoustu podnětných myšlenek, hlubokých dialogů a dostatečnou psychologii postav, jenže mu dost ubližují dva stěžejní problémy. Tím prvním je občasná silná teatrálnost dialogů, která by na divadle jistě zapůsobila, ale ve filmu prostě působí uměle a nedůvěryhodně. Zvlášť když to je jeden ze zástupců "japonského realismu", nebo aspoň já bych to takhle zařadil. Druhým problémem je slabá atmosféra, která na mě sice působila v celé první hodině, ale v té druhé mě ten film začínal čím dál tím víc nudit, jak se vlastně nikam pořádně neposouval a jak ani neměl děj. Zahrané je to sice skvěle a rozhodně to má co říct, ale těžko se mi to hodnotí vyšším hodnocením, když jsem ke konci začínal mít problémy to dokoukat. A přitom zajímavých myšlenek ten film nabízí dost po celou dobu, jen natočený je krapet mdle... Časem možná tu čtvrtou hvězdu přidám, ve srovnání se současnými artovými filmy je to totiž určitě nadprůměr, ale i přes to to zatím na vyšší hodnocení uvidím. Jinak začínám mít pocit, že Kurosawovy filmy z padesátých let mě nikdy moc neoslovují, vzhledem k tomu, že je mám hodnocené všechny stejně. Jsem zvědavý, jestli to jeho asi nejslavnější film Sedm samurajů překoná, ale délka toho filmu mi moc nadějí nepřidává... 3* (30.10.2022)

Perfektní přenesení tématu do japonských kulis. Depresivní podívaná, úžasně glosovaná starým poutníkem na útěku (postava, která představuje nemožnost odříznout se od minulosti - bez ohledu na to, jakého poznání člověk dojde či nikoli). Konec žádnou katarzi nepřinese a tak se můžem kochat příjemnými myšlenkami i po skončení. Rád bych vyzradil poslední slova filmu, ale... (23.01.2008)

Častokrát píšem pri adaptáciách divadelných hier, že z nich cítiť ich divadelný pôvod. Pri Na dne som mal reálny pocit, že som v divadle. Z omylu ma vyvádzali iba české titulky. Keď som si počas filmu odskočil, bál som sa, že na mňa niektorý z hercov zavolá, aby som neodchádzal. Divadelnosť cítiť aj pri tých niekoľkých exteriérových scénach, ktoré sa odohrávajú na dvore domu, ale ten je zámerne obkolesený vysokými múrmi, čiže sa jedná skôr o interiér. Kurosawa vo svojich dielach demýtizuje v našich západných očiach japonskú spoločnosť, ktorú máme romanticky zafixovanú ako tú, ktorá sa rýchlo pozviechala z porážky v druhej svetovej vojne, je workoholická a dokáže sa zomknúť pri obnove krajiny po tsunami. Takisto sa nebojí v zobrazení ľudských slabostí dať na rovnakú úroveň ako mužov, tak aj ženy. v tomto filme zobrazuje ľudskú spodinu, ale kriticky sa dokáže vyjadriť aj k vyššej spoločnosti, ako napríklad vo filme Zlý chlap spí dobre. (18.11.2012)

Za pozitívne hodnotím, že Kurosawa nerozvíja tému zlých majiteľov a vykorisťovaných nájomníkov, ktorá sa núka, ale hlavným motívom sú ľudia. Ľudia, ktorých stav nie je odzrkadlením nepriaznivého osudu, ale ich vlastného života. Tragédia príbehu nespočíva v smrti, prítomnej vo viacerých podobách, ale v bezútešnosti postavenia tých, ktorí sa do neho dostali vlastným pričinením. Starý mních im otvára oči. Obhajuje právo každého jedinca byť akceptovaný a žiť dôstojne ako človek. Zároveň však predpokladá, že sa sami pohnú z miesta. Ako to povedal jeden z postihnutých: „Povedal nám, aby sme šli, ale nepovedal kam.“ (15.10.2003)

Naprosto neuvěřitelná, zcela nadčasová a velmi realistická sonda do duší lidí, kteří jsou na naprostém dně. Skvělé je, že vůbec nehledá vnější "objektivní" důvody. Každá nějaký má. Taky každý něco velmi urputně hraje hraje. To podstatné se děle uvnitř... Kurosawova adaptatce Gorkého divadelní hry je na jedné straně nesmírně věrná předloze a zároveň až neuvěřitelně japonská. Jediné co film dnes dosti sráží je skutečně mizerný technický stav, což je veliká škoda... Celkový dojem: 90% (27.06.2021)