Kapitán

Tohle byla opravdu válečná lahůdka. Filmu moc pomohla jeho nebarevnost, která vždy alespoň u mne umocňovala sychravost a zimu jara 45. I ta krev ve snímku černá tak nějak vypadá brutálněji než ve své přirozené rudosti. Příběh je to značně neuvěřitelný, o to větší div, že se stal. Ač má skoro 2 hodiny, divák se nenudí ani minutu. Při sledování mne mimoděk napadla replika z Richarda III od W. Shakespeara - ,,Jak divně k cíli! Vinou všech svých vin dál musím kupit zločin na zločin,“. Kam až opravňuje záchrana vlastního života zajít? Willi Herold si s nějakým svědomím hlavu nelámal ani s důsledky svých činů. V tom je celá ta zrůdnost. Bestie s lidskou tvářičkou, tak se mu po válce říkalo. Na svém kontě měl smrt skoro 200 lidí. Němci konečně bez příkras a dost naostro natočili válečné drama mapující konec války v Německu a zvěrstva s tím spjatá. Měl bych tam pár výhrad, například hned v začátku filmu to krásně osvícené město pouličními lampami... Zatímco štábní vozidlo má krytá světla kvůli zatemnění, město šajnilo do dálky... Pak ten jeden výstřel na ten Thunderbolt či co to bylo... Základní pravidlo v roce 45 když se objevilo letadlo, bylo utíkat od auta do lesa a co co nejdále. Spojenecká letecká převaha byla zdrcující a letectvo útočilo i na povozy! Ten jeden výstřel si koledoval o opakovaný přesnější nálet... I to tažení auta poté co mu došel benzín... mno... Ale to jsou detaily a nic nebrání tomu abych po téhle pořádné válečné hutné porcičce dal 5 lahví šnapsu! Škoda jen těch závěrečných titulků, přeci jen by se Němci měli držet krapet více u země... to závěrečné šacování lidí... no nevím... * * * * * (04.10.2018)

Nějak nechápu, jak se Schwentke po těch únavně nevybočujících hollywoodských blivajzech dokázal nakopnout k takhle radikální tmě. Der Hauptmann není oproti očekávání ironická satira o zlámané společnosti či klasickým 'agent v utajení' thrillerem, ale neúprosnou a místy až surreálnou studií o přijímání rolí a destruktivních důsledků lidových hierarchií. Vyústění v tom, že rachtající byrokratická mašinérie nacismu byla stále lepší variantou než lidové soudy, které v rámci oné ideologie dokázaly pracovat efektivněji, ale o to s hrůznějšími výsledky, jde hodně proti srsti současnému trendu vyzdvihování přirozené lidské inteligence a hodnot individualismu navzdory nespravedlivým zlým systémům. Zároveň se opírá o výborné kompozice a velmi kontrastní černobílou kameru (čím větší tma ve vaší místnosti, tím více z filmu uvidíte), která film posouvá k nepohodlnému pocitu známého z neuchopitelných hororů či nočních můr. "Všichni jste byli povýšeni. Vezměte si od mrtvých nové uniformy a seřaďte se do řady." (20.06.2022)

Kdyby film skončil stou minutou, tedy tím jediným barevným záběrem na pole, tak smeknu, zatleskám, udělím plnej počet a v brzké době sezvu kamarády na domácí promítání, abych jim představil další perlu. Bohužel poté následuje ještě dvacet minut, který úplně rozbíjejí nastavený koncept a dělají z toho filmu bordel. Chápu, že je to podle skutečnosti a tvůrci chtěli evidetně ukázat příběh Williho Herolda celý, ale ten natahovaný závěr už působí nepatřičně. (20.07.2019)

Zaujímavý príbeh, ktorý ale vzhľadom na okolnosti nebol až tak prekvapivý, spracovaný celkom netradičnou formou. Čiernobiely obraz ešte prehlboval dej a vtedajšiu dobu. Príbeh krásne zobrazuje psychológiu postáv a skryté pohnútky osôb, ktoré sa dostávajú na povrch po nečakanom nadobudnutí moci, čo je stále aktuálne aj v dnešnej dobe. Okrem toho sa film môže popýšiť aj hereckými výkonmi na veľmi slušnej úrovni. 7,6/10. (01.10.2018)

Nemecká sebareflexia pokračuje? V krátkom časovom úseku som sa dostal k druhému filmu o násilí na nemeckých dezertéroch (prvý Boh je s nami, 1970). Aj v tomto druhom filme natočenom podľa skutočnej udalosti nás filmári presviedčajú, že samotná 2. svetová vojna je nevyčerpateľnou studnicou rôznych udalosti, ktoré sa pomaličky odkrývajú vďaka otváraniu archívov. Film nám vyvracia mýty, že vojaci Wehrmachtu boli len profesionálni vojaci, ktorí sa nezúčastňovali masakrov a genocíd, že to robili len vojaci SS. Willi Herold (1925), o ňom je tento film, bol členom Hitlerovej mládežníckej organizácii (Deutsches Jungvolk pre 10 až 14 ročných) a keďže sa nezúčastňoval pravidelných cvičení bol v roku 1936 vylúčený a povolaný do ríšskej pracovnej služby. Dňa 9.9.1943 dostal povolávací rozkaz počas prác vo Francúzsku na Atlantickom vale a dňa 30.9.1943 nastúpil k 2. výsadkovému pluku v Tangermünde. Odtiaľ nasledoval front do Talianska kde v bitke o Nettuno a následne o Monte Cassino zničil 2 britské tanky a bol povýšený na desiatníka a obdržal vyznamenanie "Železný kríž II. triedy". V marci jeho jednotka bola stiahnutá do Nemecka a začiatkom apríla Herold dezertoval od svojej jednotky. V blízkosti mesta Gronau našiel opustené auto s uniformou kapitána Luftwaffe, obliekol si ju a od toho okamžiku predstieral, že je dôstojníkom, ktorý okolo seba zhromažďoval túlajúcich sa vojakov. Keď došiel do tábora II. Emsland (tu bolo zadržaných 2500-3000 nemeckých dezertérov), úskokom prevzal velenie nad táborom a od 11.4.1945 jeho komando začalo vraždiť väzňov. Za 8 dní zabili viac ako 120 väzňov. 19.4.1945 tábor bombardovali spojenci zahynulo ďalších 50 väzňov a zbytok sa rozutekalo po okolí. Heroldova skupina opustila tábor a páchala ďalšie vojnové zločiny, obesili poľnohospodára v meste Leer vo Východnej Frízii, zavraždili 5 Holanďanov za údajnú špionáž až v Aurichu ich zatkli miestni nemeckí obyvatelia. Falošný kapitán sa ku všetkému priznal a bol prevezený na súd k námornej základni. V chaose posledných dní vojny bol omylom prepustený a odišiel do Wilhelmshavenu, kde vykonával svoju profesiu kominára. 23.5.1945 bol zatknutý za krádež chleba a až potom mu bola dokázaná vina a spravodlivo potrestaný bol aj so svojimi 13 kumpánmi britskými vojakmi. Za dokázanú vraždu 172 ľudí bol 14.11.1946 popravený sťatím, ako vojnový zločinec, vo Wolfenbütteli. Film je predkladaný tak, že nie len Willi Herold je vinníkom, ale vinný je celý systém. Ide o film o násilí odkiaľ neexistovali žiadne zadné dvierka. Veď za posledné týždne vojny bolo zastrelených viac ako 8000 nemeckých vojakov dezertérov. Film vychádza z autenticity, šokujúcich ale realistických momentov keď uniforma samotného človeka nerobí, ale dáva mu pocit sa preukázať takým, aký v skutočnosti je. (10.09.2018)