Rašómon

Je to zajímavé a chápu, že ve své době to mohl být novátorský přístup k filmovému vyprávěné, ale do kolen mě to prostě nedostalo. Ano pravda a realita jsou relativní a každý si to ohýbáme podle sebe, ale to přece není(a ani tenkrát nebyla) novinka aby to mělo být hlavním a víceméně jediným poselstvím filmu. Více než cokoliv mi to připadalo jako takové hračičkovské trénování řemesla. Zdaleka nejslabší film který jsem od mistra viděl a níže s hodnocením nepůjdu jen z respektu. (24.11.2014)

Kurosawův vynikající snímek, s nímž na mezinárodní scéně proslavil nejen sebe, ale i celou japonskou kinematografii. Vyprávění ve vyprávění, kdy několik postav zprostředkovává divákovi tentýž příběh jiným úhlem pohledu. V podstatě banální příběh (myšleno ve své jednoduchosti, ne závažnosti) je transformován do promyšlené narativní struktury. Filmu herecky vévodí Toširó Mifune, nicméně zdatně mu sekundují i ostatní herci - již delší dobu jsem ve filmu neviděl tak ukázkový příklad expresivního herectví jako je k vidění v Rašomonovi. (16.06.2011)

(1001) "Slyšel jsem někoho plakat. Kdo to plakal?" Mimo jiné miluji, jak to všechno vypadá. A jak se drahoušek pohybuje. A jak se dívá při soudu na mraky. A drdol. A smích. A jak se dívá kamera (stvořitel?) na slunce přes stromy. A jak jsou ruce mrtvoly zkroucené, když na ně kouká vytřeštěnec. A jak má žena klobouk se závojem. A jak jsou lidé zbabělí, i když to zas až tak nemiluji. "Nestarám se o to, že je to lež, dokud mne to baví." (18.12.2013)

Témeř divadelní kus pana Kurosawy vypráví o tom, že cesty lidského konání jsou většinou mrzké, malicherné a zapomenutíhodné a tak si je aktéři zpětně vybarvují podle svého a neváhají takto vytvořenou historii pojmout za svou "novou pravdu". Jsou nám předloženy tři verze stejného příběhu a pak ještě další, skutečná (u které jediné nehraje hudba - skvělý symbol) - moc příjemná podívaná pro tři herce a dva průvodce dějem. Kurosawa nezklamal. PS: snad první a jediný film, ve kterém zesnulý pomocí média LŽE, protože se stydí za pravdu .) 9/10 (21.11.2006)

Nějak mi pořád vrtá hlavou, proč Kurosawa nazval film Rašomon (název povídky Rjúnosukeho Akutagawy), když přitom je to zfilmovaná Akutagawova povídka "V houštině" a povídka "Rašomon" je úplně o něčem jiném. Že by jenom proto, že se děj vypravěčů tohoto příběhu ve filmu odehrává u brány Rašomon? Asi to tak bude, ale i tak je to trochu matoucí... Kurosawa při převedení Akutagawovy povídky na plátno zůstal poměrně věrný předloze (tedy až na tu bránu a vypravěče u ní), což se mi líbilo. Zároveň ale přidal vlastní konec s dítětem, který měl značit morální polepšní a rozhodně nebyl špatný. Rašomona tedy celkově hodnotím dobře, rozhodně byl mnohem lepší než Ran, na který jsem se ani nezvládla dodívat, jak příšerný mi ten film přišel. ~(4,0★)~ (06.02.2009)