Lelíček ve službách Sherlocka Holmese

Tato komedie s Vlastou Burianem má oproti většině ostatních velké plus v dosti originálním námětu a scénáři. Opět tu máme téma záměny charakterů, ovšem inteligentní a bez dějových nesmyslností. Po komediální stránce však film ničím příliš nepřekvapí ani nenadchne, takže 3 hvězdičky jsou logickým výsledkem mého hodnocení. (27.02.2012)

Tímto filmem jsem byla velmi mile překvapena. Ačkoli ničím nevyniká, najde se v něm spoustu okamžiků, které stojí za to. Ať už to je počítání Lelíčkových účtů, píseň o Rositě (či Maryšce?!), Vlasta Burián v krátké, ale neobvyklé roli pravého krále, ubožáčka Ferdinanda XXIII. či pro mě poprvé okouzlující Lída Baarová jako věrně milující královna. Na filmu jde určitě díky grimasám herců poznat, že se jedná o přechod mezi němým a zvukovým filmem. To však neberu jako negativum, ale spíše naopak. Pohled na ministry v podání Čeňka Šlégla či Theodora Pištěka je neodolatelný! Za ojedinělé považuji i samotný konec filmu, ta romantika není pro Vlastu Buriana vskutku obvyklá! 75% (13.08.2008)

Výborné obsazení není všechno. I když je zde Vlasta Burian, který fascinuje svým bravurním hereckým umem, mám zkrátka pocit, že Lída Baarová mu to kazí. Nemějte mi to za zlé, ale nějak na mne působí dojmem, že se neustále přetvařuje. Zkrátka je pro mne nudná. Možná to je však způsobeno onou dobou, nevím. Jinak je zde pár povedených vtipů, příběh není špatný a celkově to působí dobrým dojmem. 3/5 (25.10.2013)

Je nutno přiznat, že tohle je Burianův slabší film. Rozhodně znám lepší. Navíc Fričův výkone není oslnivý a podobně se to dá říct i o Lídě Baarové, ale ta dostala málo prostoru. Vtipné situace a momenty tu jsou, ale není jich mnoho. Burian se snaží seč mu síly stačí oživit to svým přispěním, ale jde mu to ztěžka. Jsou zde i hluchá místa. Hudba je vcelku kvalitní i když ještě chci dodat, že si nemůžu pomoct, ale v některých ohledech mi silně připomínala tu z Přednosty stanice. Myslím, že trojka je zaslouženým vyjádřením. Film nenadchne, ale taky neurazí. V menším procentu chvílemi nudí, ale pak je pár situací, kdy pobaví. (23.10.2017)

Několik společných let, strávených po boku zkušeného přítele, připravilo tehdy třicetiletého Martina Friče, Lamačova oddaného žáka, k prvním samostatným režijním výkonům. A i když se zpočátku zdálo, že uchopit neovladatelný gejzír improvizace a poťouchlosti v osobě Vlasty Buriana nebude jednoduché, dokázal si Frič záhy získat nejen výsadní postavení mezi domácími tvůrci, ale zejména navázat úzké osobní přátelství s králem komiků. Výměna stráží, kdy se před kameru postavil Frič a za ní naopak opět usedl Lamač, nebyla nijak častá, oběma režisérům ovšem poskytovala určitý pocit sounáležitosti. Fričova holmesovská etuda, prosta nepostradatelného Watsona, je navíc výrazně satirickým výjevem, utahujícím si tak trochu z obecně formulovaných představ o tomto světoznámém detektivovi. Burianova triumfální cesta napříč falešnými identitami a nevyčerpatelným fondem filmových kostýmů zde ovšem našla stoprocentního uplatnění jak v postavách energického portorického krále a jeho ustrašeného předchůdce, tak v roli dluhy pronásledovaného moravského občánka s poněkud komickým příjmením. Obsazení Lídy Baarové bylo jakousi mediální vějičkou, na niž se ostatně nachytal jak Lamač, tak Burian. Začínající herečka, tehdy sotva osmnáctiletá, okouzlila svým půvabem jindy sebejistého krále komiků a i když z tohoto chvilkového poblouznění dnes zbylo jen několik hezkých vzpomínek a nevinných polibků, erotický náboj ve společných scénách z královské ložnice má až magickou sílu. Jistý formální přesah lze ve filmu vnímat také prostřednictvím neustále připravovaného odstranění fiktivního španělského panovníka, souvisejícího až příliš s reálnou situací ve Španělsku o šest let později, kdy se k moci dostal diktátor Franco. (06.10.2008)