Lelíček ve službách Sherlocka Holmese

K tomuto snímku sa už podľa môjho názoru nedá zaujať objektívne stanovisko, pretože si tu v tomto prípade vzal čas za svoje. Určite inak vnímal film dobový divák a inak ho vníma divák dnes. Predtým to bola určite humoresková pecka, teraz už len taký ošumelý humor s náznakom trápnosti, ktorý ale ešte stále dokáže trochu pobaviť, resp. dejová linka príliš nenudí aj keď je väčšinou banálna. Takže zaujímam neutrálne stanovisko, myslím, že tak to bude najspravodlivejšie. Priemer. 60/100 (13.09.2019)

Vlasta Burian jako milovník a král je zábavný. Přerod z moravského podvodníčka a dlužníka v elegantního a rozhodného krále, který si získá národ, vyžene atentátníky a konspiranty a okouzlí samotnou královnu, zvládl Burian s bravurou sobě vlastní. Jeho druhá role, zbabělý král trpící stihomamem (..."tuhle jsem měl dokonce pumu v kartáčku na zuby"!), je tak jinace zahraná, až se vnucuje pocit, že jsou herci snad skutečně dva. Skvěle jim k tomu sekunduje Sherlock Frič ve své zřejmě nejslavnější herecké roli. Scénář je napsán natolik dobře, že Burianovi nezbývá přehršel času na obvyklé šaškárny a předvádění svého komického talentu, ale skutečně hraje. I když jeho výuka jazyků je naprosto nezapomenutelná. Film pokládám ze všech s Vlastou Burianem za nejlepší. (01.04.2013)

Vlasta Burian ve své již druhé filmové dvojroli (předtím němý film "Milenky starého kriminálníka"), jeho partnerkou mu zde byla mladá a krásná Lída Baarová, která si zahrála rovněž dvojroli. Dnes už nic nového, ale ve své době to muselo být něco fantastického. V této komedii mě ale víc než svérázný Lelíček, překvapil suverénní Mac Frič v roli Sherlocka Houmese, s jeho rychlokursy angličtiny a francouzštiny. Sám Burian, pak určitě překvapil do této chvíle svými milostnými výstupy, ačkoli byl jako herec i jako člověk velmi cudný až antieroticky zaměřený. Není to úplně to "NEJ" z jeho "RANNÉHO" filmového období (i z jeho pozdější tvorby), ale díky některým jeho zdařilým kreacím včetně těch převlekovým, uchu lahodícímu hudebnímu motivu, a nezapomenutelným humorným scénám, stojí tento film za skouknutí, i když ho zná člověk jako většinu Burianovek už pomalu nazpamět. (10.05.2006)

Na jednu stranu film obsahuje pěkné Burianovy hlášky, které by třeba z jiných úst zněly poněkud trapně, ale v jeho podání působí vtipně (to bude žezlo upocený - audience, jak ta se jí - ruko, totiž páže), na druhou stranu ovšem podívanou kazí Frič, který sice byl vynikající režisér, ovšem coby herec se umisťuje na čestném druhém místě v žebříčku nejhorších prvorepublikových herců hned po Bedřichu Veverkovi. Ale bylo to o chlup. Jinak Baarová krásně ukazuje, jak se nevyplácí poslouchat ženy a snažit se před nimi předvádět, protože to muž často zaplatí vlastním krkem. Ona si vůbec neuvědomila, že ten pravý Fernando se nechoval zbaběle, ale čistě racionálně, protože hrozba atentátu byla víc než reálná. Statečná Fernandova imitace přežila ukázání se na veřejnosti jen čistou náhodou. Dále, každému určitě utkvěla v paměti skvostná úvodní scéna, kde se Burian snaží vypořádat s věřiteli, což není lehké, když má jen 50 Kč (bytné dlužím 47 Kč, 47 a kolik je 50, 47 a 3 je padesát, bytná mi tedy zaplatí 3 Kč). Díky ní jsem odhalil, že přímý Burianův potomek žil určitě před pěti lety v Praze, a dokonce vím, kde pracoval, za přepážkou Komerční banky, a jmenoval se pí. Kolářová. Určitý člověk mi totiž chtěl zaplatit určitou částku, přinesl příkaz do téhle banky, dal na něj své razítko a svůj podpis, ale omylem prohodil plátce a příjemce. A pí. Kolářová bez mrknutí oka ty peníze z mého účtu strhla a poslala mu je. (11.09.2014)

Ve čtvrtém zvukovém snímku se Vlasta Burian opět vyřádil a vlastně i svým přičiněním, neboť původně měl film vypadat zcela jinak a právě to ´jinak´ nesedělo jeho komice. A tak zasáhl. A zasáhl dobře. Po druhé si střihl dvojroli, ve které, kromě pro něj typické postavy, dokonale charakterově zahrál, jak se jednoduše říká, ťunťu, v tomto případě, vladaře. Vlasta Burian kromě svého komického herectví a podání vtípků hodné pouze jeho umu, také předvedl další svou schopnost a tím jsou jazyky. V předchozím snímku ´On a jeho sestra´ (1931) to byla imitace hudebních nástrojů, zde ukazuje, jak se dá naučit výslovnost a správná intonace francouzského a anglického jazyka. Dělat dvojníka vladaři, na kterého se chystá atentát není žádná prča, ale tady to prča je. Zajímavostí jsou ti atentátníci. Něco takového bylo v podstatě použito, byť samozřejmě v odlišné scéně, i ve snímku ´Císařův pekař - Pekařův císař´ (1951). Stačí si porovnat scénu s bombou v tomto snímku s otráveným vínem ve snímku zmíněném. Mnohé překvapuje režisér Martin Frič v roli Sherlocka Holmese. A je to dáno tím, jak málo se o něm ví, že běžně hrál už v němých filmech a že si zahrál i v několika dalších. Lída Baarová je svou přítomností už jen třešničkou na dortu, i když prostoru zrovna moc nemá. Jedna komická scéna tedy střídá druhou, Burianův slovní kulomet neutuchá jedinou chvilkou a tak se dá říct, že divák, který se u tohoto snímku nudí, musí být neskutečný morous. Už ohromný úspěch ve své době film hodnotí samo za sebe. Zub času sice neskonale pracuje, ale film se drží a je to dobře. (25.07.2020)